Suchopýr pochvatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Suchopýr pochvatý

Suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum)
Suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: lipnicotvaré (Poales)
Čeleď: šáchorovité (Cyperaceae)
Rod: suchopýr (Eriophorum)
Binomické jméno
Eriophorum vaginatum
L., 1753

Suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) je rostlina z čeledí šáchorovité.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Suchopýr pochvatý je boreální druh rostoucí v celé Evropě, ve střední a severní části Asie a v Severní Americe. U nás roste od pahorkatin po vysoká pohoří na celém území. Na Slovensku je výškové rozšíření podobné, ale neroste v nejvyšších částech vysokých hor. Jeho výskyt je vázaný na kyselé půdy rašelinišť a vrchovišť, na rašelinné smrčiny a rašelinné bory.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytváří hustě trsnaté porosty. Lodyhy jsou přímé, 30-60 cm, dole oblé, nahoře 3hranné, v dolní polovině pochvaté a listnaté. Listy jsou vzpřímené, štětinovité, 3hranné, 1 mm široké, žlábkovité, kratší než lodyhy. Lodyžní listy mají silně nafouklé pochvy a čepel zakrnělou v blanitou čepičku, bez jazýčku. Vytváří jeden vejčitý klásek v době květu 2 až 3 cm dlouhý, složený z mnoha desítek květů, bez listenů, plevy jsou vejčitě kopinaté, dlouze zašpičatělé, jednožilné, šedé, prosvítavé, dolní pluchy tmavé, jalové, za květu dolů skloněné, P chlupy 25 mm dlouhé, bílé, prašníky 2,5-3 mm, čárkovité. Kvete od března do června. Nažky 2-3 mm, vejčité, sytě hnědé.

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Na Slovensku je suchopýr pochvatý z hlediska ohrožení zařazen ke zranitelným druhům, je zde také chráněn zákonem (VU/§).

Všeobecně[editovat | editovat zdroj]

Suchopýr pochvatý je charakteristická rostlina vrchovišť a přispívá svými vláknitě se třepícími pochvami k tvorbě rašeliny. Dlouhé okvětní chlupy všech suchopýrů zůstávají přisedlé na plodu i po dozrání a vytvářejí tak létací, případně plovací aparát k lepšímu rozšiřování semen vzduchem a vodou.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR 2. 1. vyd. Praha: Academia, 1989, 1563 s. ISBN 80-200-0095-X.
  • GRAU et al. Trávy 2.vyd. Euromedia Group, k.s. - Ikar a Knižní klub, 2002, 287 s. ISBN 80-242-0783-4