Arnold Peter Weisz-Kubínčan
| Arnold Peter Weisz-Kubínčan | |
|---|---|
 Autoportrét (1927) | |
| Rodné jméno | Arnold Weisz |
| Narození | 3. března 1898 Usch  Německá říše |
| Úmrtí | 1944 nebo 1945 pravděpodobně Auschwitz-Birkenau nebo Sachsenhausen  Německá říše |
| Národnost | Židé |
| Povolání | malíř |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arnold Peter Weisz-Kubínčan (3. březen 1898 Ujście – 1944[1] nebo 1945[2] pravděpodobně Auschwitz-Birkenau nebo Sachsenhausen[1]) byl slovenský expresionistický malíř židovského původu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Po jeho narození se rodina přestěhovala z pruského města Usch (dnes Ujście v Polsku) na Slovensko. Po dědovi pocházel z Oravy, po matce z bohaté německé židovské rodiny. Matčin bratr Hugo Simon[3] byl bankéř a mecenáš umění, na přelomu let 1918–1919 krátce pruský ministr financí za USPD.[4] Sestra Valerie (1895–1948)[5] se provdala za malíře Helmuta Krommera,[1] jejich dcera Anna se stala spisovatelkou.[5]
Základní a střední školu navštěvoval v Dolném Kubíně. V letech 1913–1916 studoval sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Budapešti.
V roce 1917 narukoval do armády a bojoval na frontě.[3] Jeho účast ve válce je doložena pouze tradovanými svědectvími a nezachovaly se o ní žádné oficiální záznamy.[6]
Po skončení války pokračoval ve studiu v Berlíně, pravděpodobně na soukromé akademii.[2]
Od roku 1923 žil opět v Dolném Kubíně, roku 1934 se přestěhoval do Martina. Roku 1933 začal používat přídomek Kubínčan, kterým vyjadřoval svůj „vroucí a oddaný vztah k Oravě“. Ten charakterizoval takto: „Mě život a rytmus naší Oravy učaroval. Vrchy i lidé. To byl můj svět a tím se sytila má výtvarná fantazie“.[3]
Ve snaze vyhnout se pronásledování židů na samostatném Slovensku se v roce 1939[1] (nebo 1940[3]) nechal pokřtít a přijal jméno Peter. Po zahájení transportů slovenských židů do německých vyhlazovacích táborů se od roku 1942 společně se svou přítelkyní Zorkou Kahan-Ring skrýval v lesích v okolí Martina. Podle vzpomínek dcery Zorky Kahan-Ring v roce 1944 nalezli rodinu, která jim pomáhala, oběšenou, a vzdali se úřadům.[6]
Okolnosti jeho smrti jsou nejasné, pravděpodobně zemřel roku 1944[1] nebo 1945[2] při transportu do koncentračního tábora nebo krátce po něm, uváděny jsou Auschwitz-Birkenau nebo Sachsenhausen.[1]
Zorka Kahan-Ring holokaust přežila a po válce emigrovala do USA. S sebou odvezla kufr s Kubínčanovými malbami, kresbami, grafikami a skicáři, který ukryl na půdě domu v Martině. Její dcera Katarina Curtis tato díla darovala Slovenské národní galerii, která je v roce 2019 prezentovala na výstavě nazvané Umelcova (ťažká) batožina.[6]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Je označován za „meziválečného expresionistu evropské důležitosti, který navzdory svému předčasně ukončenému životu přinesl do slovenského umění závan mezinárodního uměleckého myšlení“.[2] Jeho dílo je považováno za „jeden z nejautentičtějších výtvarných projevů ve slovenském meziválečném umění“.[7]
Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
Zdroj: Expresionizmus a moderné slovenské umenie[3]
- 1935 Martin
- 1936 Turčianske Teplice, Banská Bystrica, Ružomberok, Zvolen
- 1937 Žilina
- 1961 Old Chapel, Union College, Schenectady[6]
- 1965 Bratislava
- 1970 Dolný Kubín
- 1988 Bratislava
- 1989 Dolný Kubín
- 2016 Hľadanie identity, Galéria mesta Bratislavy, kurátorka Zsófia Kiss-Szemán[1]
- 2019 Umelcova (ťažká) batožina, Slovenská národní galerie Bratislava, kurátorky Lucia Gregorová Stach, Alexandra Homoľová[2]
Ilustrace[editovat | editovat zdroj]
Zdroj: Expresionizmus a moderné slovenské umenie[3]
- 1933 Turistický sprievodca Oravou
- 1940 Príhody v divočine (Ľudo Ondrejov)
- 1995 Staub von Städten. Ausgewählte Gedichte (Anna Kromer)[8]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Hlava ženy z profilu, olej na plátně (1920) -
Nad dědinou (1925) -
Pastieri (1925) -
Portrét ženy (1920) -
Čítajúca starena (1915) -
Zimní krajina (1925)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g Hľadanie identity [online]. Galéria mesta Bratislavy, 2016 [cit. 2020-01-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Umelcova (ťažká) batožina. Arnold Peter Weisz-Kubínčan (1898 - 1945) [online]. SNG Bratislava, 2019 [cit. 2020-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-02.
- ↑ a b c d e f ILEČKOVÁ, Silvia. Expresionizmus a moderné slovenské umenie (K dielu Arnolda Weisza-Kubínčana). ARS. Ústav dejín umenia SAV. Roč. 1990, čís. 23, s. 83–89. Dostupné online.
- ↑ Simon, Hugo (Tarnname Hubert Studenic) [online]. Deutsche Biographie [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Anna Krommer. In: Lexikon der österreichischen Exilliteratur. Wien: [s.n.], 2000. Dostupné online. S. 102. (německy)
- ↑ a b c d MOČKOVÁ, Jana. Do Ameriky si mohla zobrať len jeden kufor. Dnes je po desaťročiach vystavený v SNG. Denník N. 19. července 2019. Dostupné online [cit. 2020-01-23]. Archivováno 2. 2. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ KISS-SZEMÁN, Zsófia. Arnold WEISZ: Smutná [online]. Galéria mesta Bratislavy [cit. 2020-01-21]. Dostupné online.
- ↑ Anna Krommer [online]. Theodor Kramer Gesellschaft [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. (německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž). Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. ISBN 80-900648-4-1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnold Peter Weisz-Kubínčan na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnold Peter Weisz-Kubínčan
- Arnold Peter Weisz-Kubínčan v informačním systému abART
- Dílo na Webumenia.sk
