Amedeo Modigliani
| Amedeo Modigliani | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. července 1884 Livorno |
| Úmrtí | 24. ledna 1920 (ve věku 35 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | tuberkulózní meningitida |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (od 1920) Grave of Amedeo Modigliani and Jeanne Hébuterne |
| Národnost | italská |
| Alma mater | Akademie kresebného umění Akademie krásných umění Accademia di Belle Arti di Venezia |
| Povolání | malíř, sochař a kreslíř |
| Partner(ka) | Beatrice Hastingsová (1914–1916) Jeanne Hébuterneová (1917–1920) Anna Andrejevna Achmatovová |
| Děti | Jeanne Modiglianiová |
| Příbuzní | Giuseppe Emanuele Modigliani (sourozenec) Laure Modiglianiová-Nechtscheinová (vnučka) |
| Významná díla | Sedící nahá Portrét Lunie Czechowské s vějířem Jean Cocteau Autoportrét Portrét Lunie Czechowské … více na Wikidatech |
| Ovlivněný | Henri de Toulouse-Lautrec Constantin Brâncuși Paul Cézanne Pablo Picasso |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Amedeo Clemente Modigliani (12. července 1884, Livorno – 24. ledna 1920, Paříž) byl italský malíř a sochař židovského původu.
Životopis
Narodil se v toskánském Livornu. Otec byl směnárníkem, ale jeho obchod zkrachoval a rodina tak žila v chudobě. K malířství ho nasměrovala matka, k níž měl velmi silný vztah, neboť až do deseti let ho vyučovala doma. Navíc jako dítě Amedeo trpěl sérií nemocí, které ho často přivedly až na práh smrti: v jedenácti závažný zánět pohrudnice, později tyfová horečka, v šestnácti opět vážný zánět pohrudnice. Nakonec se u něj rozvinula tuberkulóza. Po zotavení z ní ho matka vzala na rekonvalescenční výlet po Itálii – navštívil Florencii, Řím, Neapol a Capri; ve Florencii se nadchl pro staré mistry. Matka ho poté nechala zapsat do malířské dílny Guglielma Micheliho, v té době nejslavnějšího malíře v Livornu. U Micheliho se učil v letech 1898-1900. Osvojil si v jeho dílně malířský styl 19. století a styl Henriho de Toulouse-Lautreca. Začal také malovat své první akty, které ho později proslavily. Už v této době maloval nejraději po kavárnách a restauracích, což neposilovalo jeho životosprávu a neblaze ovlivňovalo jeho křehký zdravotní stav. Svá studia u Micheliho také Modigliani musel přerušit poté, co znovu onemocněl tuberkulózou.
Od 1902 studoval malířství na akademii ve Florencii (Akademia di Belle Arti), znovu však musel studia opustit ze zdravotních důvodů. Přesídlil do Benátek, kde se zapsal na další školu: Instituto di Belle Arti. V Benátkách začal kouřit hašiš a navštěvovat laciné lokály a nevěstince. V roce 1906 se přestěhoval do Paříže, kde si naplno osvojil svůj specifický styl malby ovlivněný umělci v okruhu svých přátel i primitivním uměním. V Paříži také vytvořil svá nejvýznamnější díla a strávil tam zbytek svého krátkého života. Bydlel na Le Bateau-Lavoir na Montmartru, kde si na Rue Caulaincourt pronajal ateliér. Velmi rychle se začala měnit jeho osobnost, stal se známým bohémem. Byl v té době již silně závislý na absintu a hašiši. Prakticky neustále byl opilý nebo pod vlivem drog. Často se na veřejnosti svlékal do naha a nezřídka urážel a obtěžoval ostatní. Zničil téměř všechny svoje staré obrazy s tím, že to byly "dětinské čmáranice z doby, kdy byl zatracený měšťák". Své kresby většinou rozdal prostitutkám. Ekonomicky ho držel nad vodou jeho galerista a blízký přítel, spisovatel polského původu Léopold Zborowski.
Prožíval v té době velmi divoké vztahy se ženami. V roce 1910 se stala jeho milenkou jednadvacetiletá ruská básnířka Anna Achmatovová, která se shodou okolností ubytovala v domě, kde Modigliani bydlel. Rozvinul se mezi nimi vztah, ačkoli Achmatovová byla vdaná. Po roce se ovšem vrátila k manželovi. Poté navázal milenecký poměr s jihoafrickou spisovatelkou Beatrice Hastingsovou. Žili spolu téměř dva roky. Byla jeho modelkou. Modigliani ji v opilosti bil a týral, několikrát ji dokonce vyhodil z okna. V roce 1914 se seznámil s britskou malířkou Ninou Hamnettovou. Ta se k Modiglianově životnímu stylu hodila mnohem lépe. Byla promiskuitní, bisexuální a závislá na alkoholu. Podle legend byla milenkou zřejmě všech osobností Montparnassu. Měla přezdívku Královna bohémů. V červenci 1917 se Modigliani seznámil s devatenáctiletou studentkou umění Jeanne Hébuternovou. Rodina ji kvůli tomu prakticky vydědila, vadilo jim především, že Modigliani je Žid. I jejich vztah byl plný excesů a hádek, Hébuternová však Modiglianiho hluboce milovala.
3. prosince 1917 měl Modigliani svou první samostatnou výstavu, v galerii Berthe Weillové. Vystavené akty však vyvolaly pohoršení a šéf pařížské policie nařídil po několika hodinách výstavu ukončit. S Jeanne pak malíř odjel do Nice, kde mu 29. listopadu 1918 porodila dceru Jeanne (1918-1984). V květnu 1919 se vrátili do Paříže. Modigliani si pronajal ateliér na rue de la Grande Chaumière, kde v minulosti žil Gauguin. Jeanne podruhé otěhotněla, ale Modiglianiho znovu zradilo zdraví. Na Nový rok 1920 absolvoval divokou pitku. Když se poté dlouho neobjevil na veřejnosti, vstoupil do jeho bytu soused a malíř Ortiz de Zarate. Našel Modiglianiho v horečkách, jak objímá těhotnou Jeanne. Okamžitě zavolal lékaře, ale bylo již pozdě. Modigliani zemřel 24. ledna 1920, v 35 letech. Lékaři za příčinu smrti označili tuberkulózní meningitidu podpořenou chudobou, přepracováním, drogovým návykem a alkoholismem. Jeanne o několik dnů později i přes to, že byla těhotná, spáchala sebevraždu skokem z pátého patra domu svých rodičů. Na přání rodiny byla pohřbena na místním hřbitově Cimetière de Bagneux. Až roku 1930 byly její ostatky přemístěny na hřbitov Père Lachaise, po bok milovaného Modiglianiho.
O vztahu Modiglianiho a Jeanne pojednává slavný snímek Milenci z Montparnassu (Montparnasse 19) z roku 1958, kde malíře ztvárnil Gérard Philipe a Jeanne Lilli Palmerová.[1] Roku 2004 vznikl též životopisný snímek Modigliani, který se více soustředí na rivalitu s Picassem.[2] Modiglianiho zde hraje Andy Garcia.
Ukázka maleb
-
Almaiisa -
Alice -
Strom a dům -
Dáma s kloboukem
.jpg)
Odkazy
Reference
Literatura
- BALLARDINI, Andrea Louis. Modigliani : [l´angelo dal volto grave]. Fribourg: Deimos, 2011. ISBN 978-2-9700599-2-9.
- CACHINOVÁ, Françoise; CERONI, Ambrogio. Modigliani : Souborné malířské a sochařské dílo. Překlad Eva Špinková. Praha: Odeon, 1992. 110 s. ISBN 80-207-0388-8.
- DIEHL, Gaston. Modigliani.. Bratislava: Fortuna Print, 1992. 96 s. ISBN 80-85224-43-7.
- KOUDELKA, Ivo. Amedeo Modigliani. Praha: Regulus, 2006. 44 s. ISBN 978-80-86279-27-5.
- KRYSTOF, Doris. Modigliani. Překlad Kateřina Zvelebilová. Praha: Slovart, 2003. 95 s. ISBN 80-7209-542-0.
- LOTTMAN, Herbert. Amedeo Modigliani : kníže Montparnassu. Překlad Petra Nagyová. Praha: Garamond, 2009. 246 s. ISBN 978-80-7407-045-7.
- SOL GARCÍA GALLAND, María. Modigliani. Překlad Jan Machej. Čestlice: Rebo, 2005. 128 s. ISBN 80-7234-491-9.
Externí odkazy
Galerie Amedeo Modigliani na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Amedeo Modigliani na Wikimedia Commons
Osoba Amedeo Modigliani ve Wikicitátech- Portrét na Artmuseum.cz
- Portrét na stránkách věnovaných pražské výstavě jeho děl
- Heslo v encyklopedii Britannica
- Životopis na Biography.com
- Amedeo Modigliani (francouzsky)
