Vladimír Dzurilla

Přehled medailí
Lední hokej na ZOH
Mistrovství světa v ledním hokeji
Kanadský pohár

Vladimír Dzurilla
Osobní informace
Datum narození	2. srpna 1942
Místo narození	Bratislava, Slovensko
Datum úmrtí	27. července 1995 (ve věku 52 let)
Místo úmrtí	Düsseldorf, Německo
Stát	Československo
Výška	178 cm
Hmotnost	93 kg
Lapačka	vlevo
Klubové informace
Současný klub	ukončil kariéru
Pozice	brankář
Předchozí kluby	Slovan Bratislava; Zetor Brno; EV Augsburg; SC Riessersee
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Vladimír „Vlado“ Dzurilla (2. srpna 1942, Bratislava – 27. července 1995, Düsseldorf, Německo) byl slovenský hokejový brankář a trenér, reprezentant Československa.

Klubový hokej

Po epizodních fotbalových pokusech začal v hokejové bráně poměrně pozdě – až ve třinácti letech. Nejdřív se šel přihlásit do Slovanu Bratislava, ale tam ho odmítli, zakotvil tedy ve Spartaku Kovosmalt Petržalka. Brzy svými výkony zaujal natolik, že si ho Slovan „zapůjčil“ nejprve na hostování. Poté za „dvacet hokejek a dvacet puků“ přešel Dzurilla do Slovanu natrvalo. Jeho tamní kariéra byla poznamenaná soustavným bojem o titul a přízeň diváků – nastávaly okamžiky, kdy Dzurilla, rozladěný nekritickým přístupem publika, odmítal v domácím prostředí Slovanu chytat. Závěr jeho bratislavské kariéry byl poznamenán soubojem o post týmové jedničky s Marcelem Sakáčem. Vedlo to až na úroveň disciplinárních řízení, protože oba brankáři odmítali chytat. Nakonec se Dzurilla s vedením Slovanu dohodl na bezproblémovém odchodu. Zájem o něj projevovala Sparta Praha, ZKL Brno a VSŽ Košice. Transakci poněkud ovlivnil Jiří Holeček, který měl namířeno do Sparty, takže Dzurilla počítal s tím, že přestoupí do Košic. Ale místní funkcionáři na poslední chvíli jeho služby odmítli, proto přijal nabídku Brna.

Dzurilla neměl tak velký pohybový rozsah jako například Holeček nebo později Hašek, svým stylem chytání se více blížil kanadsko-americkému pojetí. Nebál se odvážně vyjíždět z branky a zmenšovat střelecké úhly. Po několika zraněních (nejčastěji zásazích pukem do obličeje) se stal propagátorem používání brankářské masky.

V nejvyšší hokejové soutěži odchytal za 19 sezón celkem 571 zápasů.

Reprezentace

Za reprezentaci Československa chytal poprvé na MS 1963 ve Stockholmu, startoval na osmi mistrovstvích světa a třech ZOH, z nichž se ročníky 1964 a 1968 hrály současně jako světový šampionát. Stal se mistrem světa a mistrem Evropy v letech 1972, 1976 a 1977. Na zimních olympiádách získal v roce 1968 stříbrnou a v letech 1964 a 1972 bronzové medaile. Na MS 1965 se stal nejlepším brankářem.

V roce 1971 byl vyřazen z reprezentace ve prospěch svého týmového kolegy Marcela Sakáče, ale dokázal se vrátit v dobré formě o rok později a získal titul mistra světa. V roce 1974 se oficiálně rozloučil s reprezentací, ale jeho výkony ho opět katapultovaly na špičku brankářských tabulek československé ligy a po Crhově zranění na OH 1976 byl opět povolán do reprezentace.

Dzurilla si zahrál také na Kanadském poháru v roce 1976, kde Československo ve finále podlehlo Kanadě. Především v zápase s Kanadou v základní skupině (1:0) podal heroický výkon, označovaný v mediích jako životní, a stal se miláčkem kanadského publika.^[zdroj?] Bezprostředně po zápasu ho chtěly angažovat týmy NHL (Los Angeles Kings, Toronto Maple Leafs, Montreal Canadiens) i týmy WHA (Edmonton Oilers, Winnipeg Jets). S ohledem na svou formu byl ještě nominován na MS 1977 ve Vídni, pak definitivně ukončil reprezentační kariéru.

Za československou reprezentaci nastoupil 139krát.

Trenérská činnost

Byl trenérem Brna, Slovanu Bratislava a EG Düsseldorf.

Síň slávy

Jiná ocenění

zasloužilý mistr sportu (1965)^[1]
vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1972, 1976)^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Dzurilla na slovenské Wikipedii.

↑ Malá československá encyklopedie. Díl 2., D–CH. Praha: Academia, 1985. 976 s. cnb000125650. Heslo „Vladimír Dzurilla", s. 248.
↑ Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu - seznam nositelů [online]. Archiv Kanceláře prezidenta republiky [cit. 2021-08-07]. Vyznamenání uděleno 23. 4. 1972, číslo matriky 19083, a znovu 28. 4. 1976, číslo matriky 24449. Dostupné online.

Literatura

TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 283.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 509.
Roman Cílek, Vlado Dzurilla - Svet pred maskou (Šport Bratislava, 1980).
Karel Gut, Václav Pacina - Malá encyklopedie ledního hokeje (Olympia Praha, Šport Bratislava, 1986)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Dzurilla na Wikimedia Commons
Vladimír Dzurilla – statistiky na Elite Prospects (anglicky)
Vladimír Dzurilla v Síni slávy slovenského hokeje
Jak Dzurilla přiváděl Kanaďany k šílenství...
Vladimír Dzurilla v databázi Olympedia (anglicky)

[1] Malá československá encyklopedie. Díl 2., D–CH. Praha: Academia, 1985. 976 s. cnb000125650. Heslo „Vladimír Dzurilla", s. 248.

[2] Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu - seznam nositelů [online]. Archiv Kanceláře prezidenta republiky [cit. 2021-08-07]. Vyznamenání uděleno 23. 4. 1972, číslo matriky 19083, a znovu 28. 4. 1976, číslo matriky 24449. Dostupné online.

[1]

[2]

Přehled medailí
Lední hokej na ZOH
stříbro	1968 Grenoble	ČSSR
bronz	1964 Innsbruck	ČSSR
bronz	1972 Sapporo	ČSSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
stříbro	MS 1961	ČSSR
bronz	MS 1963	ČSSR
stříbro	MS 1965	ČSSR
stříbro	MS 1966	ČSSR
bronz	MS 1969	ČSSR
bronz	MS 1970	ČSSR
zlato	MS 1972	ČSSR
zlato	MS 1976	ČSSR
zlato	MS 1977	ČSSR
Kanadský pohár
finále	KP 1976	ČSSR

Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 1964 v Innsbrucku

Sovětský svaz (URS)	Veniamin Alexandrov • Alexandr Almetov • Vitalij Davydov • Anatolij Firsov • Eduard Ivanov • Viktor Jakušev • Viktor Konovalenko • Viktor Kuzkin • Konstantin Loktěv • Boris Majorov • Jevgenij Majorov • Stanislav Peťjuchov • Alexandr Ragulin • Vjačeslav Staršinov • Leonid Volkov • Boris Zajcev • Oleg Zajcev Trenér: Arkadij Černyšov • Anatolij Tarasov

Švédsko (SWE)	Anders Andersson • Gert Blomé • Lennart Häggroth • Lennart Johansson • Sven Tumba Johansson • Nils Johansson • Lars-Eric Lundvall • Eilert Määttä • Hans Mild • Nisse Nilsson • Bert-Ola Nordlander • Carl-Göran Öberg • Uno Öhrlund • Ronald Pettersson • Ulf Sterner • Roland Stoltz • Kjell Svensson Trenér: Pelle Bergström • Arne Strömberg

Československo (TCH)	Vlastimil Bubník • Josef Černý • Jiří Dolana • Vladimír Dzurilla • Jozef Golonka • František Gregor • Jiří Holík • Jaroslav Jiřík • Jan Klapáč • Vladimír Nadrchal • Rudolf Potsch • Stanislav Prýl • Stanislav Sventek • Ladislav Šmíd • František Tikal • Miroslav Vlach • Jaroslav Walter Trenér: Jiří Anton • Vladimír Kostka

Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.

Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 1968 v Grenoblu

Sovětský svaz (URS)	Veniamin Alexandrov • Viktor Blinov • Vitalij Davydov • Anatolij Firsov • Anatolij Ionov • Viktor Konovalenko • Viktor Kuzkin • Boris Majorov • Jevgenij Mišakov • Jurij Mojsejev • Viktor Polupanov • Alexandr Ragulin • Igor Romiševskij • Vjačeslav Staršinov • Vladimir Vikulov • Oleg Zajcev • Jevgenij Zimin • Viktor Zinger Trenér: Arkadij Černyšov • Anatolij Tarasov

Československo (TCH)	Josef Černý • Vladimír Dzurilla • Jozef Golonka • Jan Havel • Petr Hejma • Jiří Holík • Josef Horešovský • Jan Hrbatý • Jaroslav Jiřík • Jan Klapáč • Jiří Kochta • Oldřich Machač • Karel Masopust • Vladimír Nadrchal • Václav Nedomanský • František Pospíšil • Jan Suchý • František Ševčík Trenér: Vladimír Kostka • Jaroslav Pitner

Kanada (CAN)	Roger Bourbonnais • Ken Broderick • Ray Cadieux • Paul Conlin • Gary Dineen • Brian Glennie • Ted Hargreaves • Fran Huck • Marshall Johnston • Bill MacMillan • Barry McKenzie • Steve Monteith • Moris Mott • Terry O'Malley • Danny O'Shea • Gerry Pinder • Herb Pinder • Wayne Stephenson Trenér: Jackie McLeod

Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.

Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 1972 v Sapporu

Sovětský svaz (URS)	Jurij Blinov • Gennadij Cygankov • Anatolij Firsov • Vitalij Davydov • Valerij Charlamov • Alexandr Jakušev • Viktor Kuzkin • Vladimir Ljutčenko • Alexandr Malcev • Boris Michajlov • Jevgenij Mišakov • Alexandr Paškov • Vladimir Petrov • Alexandr Ragulin • Igor Romiševskij • Vladimir Šadrin • Vladislav Treťjak • Valerij Vasiljev • Vladimir Vikulov • Jevgenij Zimin Trenér: Arkadij Černyšov • Anatolij Tarasov

Spojené státy (USA)	Kevin Ahearn • Larry Bader • Henry Boucha • Charles Brown • Michael Curran • Robbie Ftorek • Mark Howe • Keith Christiansen • Stuart Irving • James McElmury • Richard McGlynn • Bruce McIntosh • Thomas Mellor • Ronald Naslund • Walter Olds • Frank Sanders • Craig Sarner • Peter Sears • Timothy Sheehy Trenér: Murray Williamson

Československo (TCH)	Vladimír Bednář • Josef Černý • Miroslav Daněk • Vladimír Dzurilla • Richard Farda • Jan Havel • Ivan Hlinka • Jiří Holeček • Jaroslav Holík • Jiří Holík • Josef Horešovský • Jiří Kochta • Oldřich Machač • Vladimír Martinec • Václav Nedomanský • Eduard Novák • František Pospíšil • Rudolf Tajcnár • Bohuslav Šťastný • Karel Vohralík Trenér: Vladimír Kostka • Jaroslav Pitner

Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.

MS 1963 – ČSSR

Brankáři	Josef Mikoláš • Vladimír Dzurilla

Obránci	Rudolf Potsch • František Tikal • Jan Kasper • František Gregor • Stanislav Sventek

Útočníci	Vlastimil Bubník – • Luděk Bukač • Josef Černý • Miroslav Vlach • Ján Starší • Jiří Dolana • Jaroslav Walter • Jaroslav Jiřík • Stanislav Prýl • František Vaněk

Trenér	Jiří Anton