Trolejbusová doprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Trolejbus Škoda 31Tr v Hradci Králové

Trolejbusová doprava je součástí městské hromadné dopravy v mnoha městech po celém světě. Je provozovaná po vozovkách pozemních komunikací a její vozidla i zastávky jsou velmi podobné autobusovým. V Česku (ale i jinde, např. na Slovensku) jsou trolejbusy však drážními vozidly a jejich řidiči získávají řidičská oprávnění podle zákona o drahách. Trolejbusy se až na výjimky (např. trolejbusová trať Simferopol – Jalta na Ukrajině) používají pouze ve městech.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Trolejbus Tatra 86 v Praze (1936)
Moderní trolejbus ve Vancouveru
ikona
Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Trolejbusová doprava vznikla na začátku 20. století jako kompromis mezi autobusovou a tramvajovou koncepcí. První z českých měst, která trolejbusovou dopravu v 1. desetiletí 20. století v Česku zavedla, byly České Budějovice (1909–1914). V letech 1907 až 1916 také jezdil trolejbus z náměstí v Gmündu na gmündské nádraží, které se později stalo součástí Českých Velenic. Šlo hlavně o místa, kde by nešlo provozovat klasickou tramvajovou trať.

Provoz první moderní trolejbusové linky v Československu byl zahájen 28. srpna 1936 v Praze.[1] K masovému rozvoji trolejbusů došlo jak v Československu, tak i v Evropě v polovině 20. století. Poté rozvoj autobusové dopravy je málem odkázal do muzeí, ropná krize ale situaci změnila. Od 80. let se začala trolejbusová doprava opět rozšiřovat, větší váhu získal i argument, že je ve městě ekologicky šetrnější než autobus i než tramvaj. Dnes [kdy?]již tento argument nemá takovou váhu, jelikož autobusy nevypouštějí tolik zplodin a přibližně 50 %[2] elektrické energie se v ČR vyrábí v uhelných elektrárnách, zatěžujících životní prostředí.

Hodnocení trolejbusové dopravy[editovat | editovat zdroj]

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Oproti tramvajové dopravě:

  • lepší manévrovatelnost (možnost vyhýbání se do stran, zajetí k chodníku atd.)
  • možnost dosažení většího zrychlení/zpomalení a kratších rozjezdových/brzdných drah
  • větší stoupavost vozidel – možnost zřizování tratí na větším sklonu
  • zpravidla menší nároky na šířku komunikací – možnost zřizování tratí v užších ulicích
  • nižší investiční náklady na zřizování a rekonstrukce tratí (odpadají kolejové sítě, většinou využívá stávající komunikace)
  • nižší provozní náklady na údržbu tratí
  • nižší hlučnost
  • větší šetrnost k budovám kolem vedení

Oproti autobusové dopravě:

  • ekologičnost (pro dané město s trolejbusovým provozem)
  • úspora dovážených paliv (kromě napájení z agregátu se spalovacím motorem využívá elektrickou energii vyráběnou převážně z tuzemských zdrojů)
  • většinou nižší měrná cena trakční energie na ujetý km
  • zpravidla lepší jízdní vlastnosti zejména ve stoupání (akcelerace) díky přetížitelnosti a příznivějším charakteristikám elektrického trakčního pohonu
  • možnost rekuperačního brzdění
  • jednodušší mechanická část pohonu [nevyžaduje měnitelné převody, možnost individuálního pohonu náprav, příp. kol (výjimka: hybridní autobusy s elektrickým přenosem výkonu)]

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Oproti tramvajové dopravě:

  • nižší dosažitelná přepravní kapacita
  • vyšší měrná spotřeba trakční energie kvůli větším jízdním odporům
  • zpravidla kratší životnost vozidel
  • složitější a dražší trolejové vedení

Oproti autobusové dopravě:

  • závislost na dodávce elektrické energie z trolejového vedení a z toho plynoucí menší operativnost (výjimky: provoz na akumulátorové baterie nebo dieselagregát)
  • investiční náklady na výstavbu a rekonstrukce pevných elektrických trakčních zařízení
  • provozní náklady pevných elektrických trakčních zařízení
  • přísnější technické a právní podmínky pro zřizování i provozování trolejbusové dopravy
  • zpravidla vyšší pořizovací cena trolejbusů oproti autobusům vyráběným zpravidla ve větších sériích (často kompenzovaná delší životností)
  • omezení rychlosti při průjezdu výhybkami, kříženími a oblouky (dnes významné jen u starších konstrukcí trolejového vedení a sběračů)

Trolejbusová doprava v Česku[editovat | editovat zdroj]

V současnosti existuje v Česku 14 trolejbusových provozů různé velikosti. Největší trolejbusovou sítí disponuje Brno, naopak nejmenším provozem jsou Mariánské Lázně, respektive Praha. Nejdéle jezdí trolejbusy v Plzni (od roku 1941), nejmladší sítí je chomutovsko-jirkovská, zprovozněná v roce 1995. V roce 2018 byl obnoven trolejbusový provoz na kilometrové trati v Praze, po které jezdí linka obsluhovaná parciálními trolejbusy. V minulosti fungovala trolejbusová doprava i v několika dalších městech.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Slavnostní zahájení provozu (foto). Jas. 1936-09-18, s. 7. Dostupné online po registraci. Dostupné online. (cz) 
  2. ↑ Výroba elektrické energie [online]. Vitejtenazemi.cz [cit. 2016-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Trolejbusová_doprava&oldid=23842083“