Sojuz 4
Sojuz 4 | |
---|---|
Údaje o lodi | |
COSPAR | 1969-004A |
Hmotnost | 6625 kg |
Údaje o letu | |
Volací znak | Амур (Amur) |
Členů posádky | 1 (při návratu 3) |
Datum startu | 14. ledna, 1969 07:30:00 UTC |
Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
Vzletová rampa | 31/6 |
Nosná raketa | Sojuz |
Délka letu | 2 d, 23 h, 20 min, 47 s |
Datum přistání | 17. ledna, 1969 06:50:47 UTC |
Spojení se stanicí | |
Apogeum | 224 km |
Perigeum | 213 km |
Sklon dráhy | 51.7° |
Doba oběhu | 88,8 min |
Navigace | |
Předchozí Sojuz 3 Následující Sojuz 5 |
Sojuz 4 byla trojmístná pilotovaná kosmická loď SSSR typu Sojuz o hmotnosti 6625 kg. Mise byla významná spojením dvou lodí a přestupem kosmonautů mezi nimi. Byla v pořadí 27. pilotovanou kosmickou lodí z naší planety.
Posádka
[editovat | editovat zdroj]- Vladimir Šatalov - velitel lodě
Pouze přistání
- Alexej Jelisejev (přestoupil ze Sojuzu 5) - letecký technik
- Jevgenij Chrunov (přestoupil ze Sojuzu 5) - letecký technik
Záložní posádka
[editovat | editovat zdroj]- Georgij Šonin - velitel
Průběh mise
[editovat | editovat zdroj]Loď odstartovala z kosmodromu Bajkonur ráno 14. ledna 1969. Při startu byl v lodi pouze Vladimír Šatalov.
Po dvou dnech letu se podařilo Šatalovovi po několika předchozích korekcích dráhy spojit se s další kosmickou lodí SSSR Sojuz 5, které startovala o hodinu později. Spojení proběhlo na orbitální dráze Země ve výši 209-250 km nad jejím povrchem. Trvalo přes 4 hodiny a během něj k Šatalovovi z druhé lodě přestoupili kosmonauté Jelisejev a Chrunov a druhého dne 7. ledna 1969 ráno celá trojice přistála s kabinou na padáku 40 km od Karagandy na území Kazašské SSR.[1] Volacím znakem posádky Sojuz 4 byl Amur a pro posádku lodi Sojuz 5, se kterým se měl Sojuz 4 spojit, byl Bajkal. Sojuz 4 strávil na oběžné dráze téměř 72 hodin a obletěl 48x Zemi. Sojuz 5 řízený osamoceným Borisem Volynovem přistál o dvě hodiny později [2].
Výstup do vesmíru
[editovat | editovat zdroj]- Jelisejev a Chrunov - EVA 1
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 286.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Alexandrovič Šatalov, s. 219.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 4 na Wikimedia Commons
- Na webu MEK-Kosmo