Michèle Mercier

Michèle Mercier
Michèle Mercier
	Michèle Mercier (1988)
Rodné jméno	Jocelyne Yvonne Renée Mercier
Narození	1. ledna 1939 (85 let) ; Nice, Francie
Aktivní roky	1957 - současnost
Choť	André Smagghe ; (1961–1967) ; Claude Bourillot; (1968–1982)
Oficiální web	l3m.free.fr
Významné role	Angelika v Angelika, markýza andělů
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michèle Mercier (vlastním jménem Jocelyne Yvonne Renée Mercier, přech. Mercierová, * 1. ledna 1939 Nice) je francouzská herečka. Ve své kariéře spolupracovala s předními režiséry jako François Truffaut, Jean-Pierre Melville, Jacques Deray, Dino Risi, Mario Monicelli, Mario Bava, Peter Collinson a Ken Annakin. Jejími nejznámějšími hereckými partnery byli Marcello Mastroianni, Giuliano Gemma, Vittorio Gassman, Jean-Paul Belmondo, Jean Gabin, Charles Aznavour, Robert Hossein, Charles Bronson, Tony Curtis a Charlton Heston. Ačkoli se objevila ve více než padesáti filmech, nejproslulejší se stala svou rolí Angeliky, která ji nejen ve Francii katapultovala k vrcholům popularity.

Život

Dcera francouzského lékárníka a italské matky chtěla původně být tanečnicí. Ale vzhledem k okolnostem na konci druhé světové války to nebylo jednoduché a její rodiče toto přání považovali za rozmar. Nicméně její rozhodnutí nakonec zvítězilo a nastoupila do baletního souboru jako jedna z tzv. "ballet-rats", sborových tanečnic. Brzy se zdokonalila a vystupovala již jako sólistka v operním domě města Nice. V patnácti letech potkala slavného Maurice Chevaliera, který prý předpověděl její budoucí úspěch.

V sedmnácti letech se přestěhovala do Paříže a nejdříve nastoupila do divadelní herecké společnosti Rolanda Petita, poté do společnosti "Ballet de la Tour Eiffel ". Současně s kariérou tanečnice studovala herectví pod vedením Solange Sicarda. Pro filmový debut se zdálo její jméno příliš dlouhé a staromódní. Bylo jí doporučeno přijmout jméno Michèle – což bylo jméno její mladší sestry, která zemřela v pěti letech na břišní tyfus. Nicméně přijala toto jméno i jako hold herečce Michèle Morgan.

Po několika romantických komediích a malé roli ve filmu Françoise Truffauta Tirez sur le pianiste (Zastřelte pianistu, 1960) pracovala v Anglii a natočila několik nízkorozpočtových filmů v Itálii. Obvykle hrála ženy s uvolněnou morálkou.

Psal se rok 1963, kdy bylo rozhodnuto natočit film podle románu Anne a Serge Golonových o krásné Angelice, kde dostala svou šanci. O roli Angeliky se ucházelo mnoho hereček. Producent Francis Cosne chtěl Brigitte Bardotovou, ta ale odmítla. Další adeptkou se stala Annette Stroybergová, ale nebyla dostatečně známá. Catherine Deneuve byla zase příliš nevýrazná, Jane Fondová mluvila francouzsky s americkým přízvukem a Virna Lisiová měla práci v Hollywoodu. Nejvážnější adeptkou se stala Marina Vladyová. Téměř už podepsala smlouvu, ale nakonec dostala tuto roli Michèle. Nebyla příliš nadšená, že se s ní jedná jako se začátečnicí v době, kdy už byla dobře známá v Itálii – v době, kdy byla kontaktována, aby hrála Angeliku, měla za sebou již dvacet filmů. V průběhu čtyř let (1964–1967) natočila pět dílů, které byly velmi úspěšné. Avšak role Angeliky v těchto romanticko-dobrodružných, poněkud kýčovitých snímcích znamenala pro ni nejen obrovský úspěch a štěstí, ale zároveň i prokletí. Rázem se stala široce známou a populární, srovnatelně s Brigitte Bardotovou, co se týká osobnosti a popularity. Role Angeliky však zastínila veškeré další aspekty její herecké kariéry; znamenala její vrchol, ale v podstatě také její konec.

Osobní život

V roce 1961 se vdala za pomocného režiséra André Smaggheho. Bohužel se z něj stal alkoholik, který potřeboval čas od času hospitalizaci; manželé se rozvedli v roce 1965. Po dlouhém vztahu se v roce 1970 provdala za známého závodníka Clauda Bourillota, ale ten jednoho dne zmizel se všemi jejími šperky a penězi a zanechal ji naprosto bez prostředků; rozvedli se v roce 1976. Její další vztahy byly opět katastrofou. Přiznala, že její herecký kolega Vittorio Gassman se jí jednou pokusil znásilnit, a italský princ Nicola Bocompagni-Ludovisi zrušil sňatek po řadě let zasnoubení. Neměla žádné děti.

Filmografie

1957 Retour de manivelle
1957 Donnez-moi ma chance
1959 Mademoiselle Ange
1960 Střílejte na pianistu
1960 La Saint mène la danse
1960 La Ligne de mire
1960 La Brune que voilà
1961 Goodbye Again
1963 L'Aîné des Ferchaux
1963 Les Pirates de la nuit
1963 Les Monstres
1963 Symphonie pour un massacre
1963 Les Trois visages de la peur
1964 Papa play-boy
1964 Velká nevěra
1964 Opačné pohlaví
1964 Casanova 70
1964 Angelika, markýza andělů
1964 Báječná Angelika
1965 Hrom do toho!
1965 Via Veneto
1965 Angelika a král
1966 Soleil noir
1966 Seconde vérité
1966 I Nostri mariti
1966 Comment j'ai appris à aimer les femmes
1967 Le Plus Vieux Métier du monde
1967 Nezkrotná Angelika
1967 Angelika a sultán
1968 Lady Hamiltonová
1968 Une corde, un colt
1969 Une veuve en or
1970 Les Baroudeurs
1971 Scandale à Rome
1971 Per amore o per forza
1971 La Femme sandwich
1971 Web of the Spider
1972 Le Viager
1972 L'Appel de la forêt
1972 Hlas divočiny (Volání divočiny)
1979 Iron Hand
1984 Jeans Tonic
1998 La Rumbera
2004 Krasnaya kapella

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michèle Mercier na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Michèle Mercier na Wikimedia Commons
Michèle Mercier v Česko-Slovenské filmové databázi
Michèle Mercier v Internet Movie Database (anglicky)