Lezhë
| Lezhë | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 41°46′50″ s. š., 19°38′36″ v. d. |
| Nadmořská výška | 10 m n. m. |
| Časové pásmo | středoevropský letní čas středoevropský čas |
| Stát |  Albánie |
| Kraj | Lezhë |
| Okres | Lezhë |
  Lezhë | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 15 510 (2011) |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 215 |
| PSČ | 4501–4502 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lezhë (či Lezha, Leža, zastarale i Lesh, italsky Alessia, turecky Leş) je krajské město v severní Albánii, 30 km jižně od Skadaru, 50 km severně od metropole Tirany a 3 km východně od jaderského pobřeží. V samotném městě žije přibližně 16 tisíc obyvatel, včetně připojených okolních sídel (mj. přístav Shëngjin) asi 66 tisíc. Prochází tudy páteřní silnice i železnice na trase Tirana/Drač–Skadar, nedaleko jižně odsud odbočuje dálnice A1 směr Kukës a Kosovo. Městem protéká jižní rameno řeky Drin krátce přes svým ústím do Jaderského moře. Město je střediskem stejnojmenného okresu i kraje.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Jedno z nejstarších albánských měst[1] vzniklo v strategickém místě úzkého údolí řeky Drim, která odděluje vrchol Tyrbja (na východní straně) od pohoří Mali Shëngjinit. Údolí řeky, kudy byly vedeny všechny obchodní stezky z centrální části dnešní Albánie dále na sever bylo ideálním místem pro založení osady. Proto první osídlení v místě dnešního města Lezhë vzniklo již v 8. století př. n. l.[2] Nejstarší části zdiva v hradu, který se nachází na vrcholu východně od centra města, jsou původem ze století šestého př. n. l. V čtvrtém století př. n. l. byla v místě dnešního města založena kolonie Lissos (řecky Λισσός), která měla chránit obchodní cesty vedené podél pobřeží Jaderského moře. Její vznik inicioval Dionýsos I.[3][2] Původní kolonii později obsadily ilyrské kmeny[4], v roce 211 př. n. l. se vzdala králi Filipu V. Makedonskému. Pod makedonskou i ilyrskou nadvládou (které se zde často střídaly) si město uchovalo jistou míru autonomie. Razilo také vlastní mince.
V roce 168 př. n. l. se stalo římským městem.[2] Během římské občanské války jej osadil Marcus Antonius, později bylo loajální Caesarovi. Administrativně bylo tehdy součástí římské provincie Epirus Nova a na římských mapách bylo známé pod názvem Lissus. Mezi 3. až 5. stoletím n. l. zde sídlilo biskupství.[2][5]
Po roce 395 bylo součástí východořímské, resp. Byzantské říše.
V roce 1386 se město dostalo pod kontrolu Benátské republiky. Díky tomu si město vybral pro jednání o spojenectví proti Osmanům vojevůdce Skanderbeg, který se zde v roce 1444 pokusil sestavit koalici protitureckých sil.[2][6] Do ní měli být zapojeni všechny vlivné albánské rody, odlehlejší ale bojovné obyvatelstvo z hor a mělo rovněž využít probíhajících uherských střetů s Osmany.[7] V benátských rukách město zůstalo až do roku 1478[2][1], kdy jej získali postupující Turci. Rozhodujícím krokem bylo obléhání a pád Skadaru. Ještě na krátkou dobu (1501 až 1506[8]) mělo drželi opět Benátčané. Italský název pro město zněl Alessio. Poté se vrátila Turkům. Ti hned poté nechali přestavět místní pevnost.[1]
Až do roku 1912 bylo Lezhë součástí Osmanské říše. Administrativně bylo součástí Skadarského sandžaku a bylo centrem vlastní náchie. Zatímco v 15. a 16. století představovalo v rámci osmanského impéria významnou zastávku na obchodních trasách z Kosova, později bylo zasaženo krizemi tureckého mocnářství a stejně jako nedaleký Skadar zažilo dlouhodobou éru stagnace a úpadku.[9]
V roce 1706 zde byl otevřen konzulát Benátské republiky.[10]
V druhé polovině 18. století zde docházelo k bojům mezi nesvářenými místními správci. V roce 1768 na něj poprvé zaútočil Mehmet Pasha Bushatlliu, ale neúspěšně. Obsadil jej až v roce 1770. K dalším střetům s tureckou armádou docházelo pak ještě v 90. letech 18. století.
Během první balkánské války obsadily Lezhë části Drinské II. divize a Šumadijsko-albánského oddílu Srbské armády. V roce 1915 přes Lezhë přecházeli srbští vojáci směrem na ostrov Korfu po drtivé porážce od vojsk centrálních mocností v Srbsku.[11][3]
V roce 1930 žilo v Lezhi dle údajů z dobového sčítání lidu pouhých 1637 obyvatel.[12]
Po druhé světové válce byla do města zavedena železnice a zahájena industrializace.
Roku 1979 město zpustošilo silné zemětřesení[1], které zničilo především nejstarší domy v centru Lezhë. V současné době je rostoucím městem, které těží z přítomnosti hlavních dopravních tahů na území Albánie, stejně jako blízkého přístavu Shëngjin. Díky tomu zde dochází k rozvoji obchodu, především od 90. let 20. století. Vzhledem k urbanizaci země dochází od té doby k nárůstu počtu obyvatelstva a rozvoji města o novou zástavbu dále od původního centra.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Ve městě se nachází mauzoleum albánského národního hrdiny Skanderbega, který zde v 60. letech 15. století zemřel. To se nachází se nad rozvalinami kostela svatého Mikuláše.[3] Mezi další místní pamětihodnosti patří také Mešita Selimije.
Pevnost nad městem získala svojí současnou podobu v letech 1515 až 1521, kdy ji rozšířili a zmodernizovali Turci. Archeologický průzkum pevnosti byl proveden v roce 1966 a odhalil pozůstatky mešity z původní doby. Další průzkum byl proveden ve spolupráci s odborníky z Rakouska v roce 2004.
Západně od města se nachází přírodní rezervace Kunë Vain Tale, která zahrnuje ústí řeky Drim do moře, pobřežní laguny a mokřady.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]V roce 2011 žilo v Lezhë 15 510 obyvatel. Jsou albánské národnosti, původem z regionů Zadrima, Mirdita a Malësia ze severozápadní Albánie. Obyvatelstvo je především katolického vyznání (cca 3/4)[3], zbytek jsou muslimové.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Veřejnou dopravu do města a z města zajišťuje především autobusová doprava.
Místní železniční nádraží na hlavní trati se nachází nedaleko od centra města.
Hlavní silniční tah, který prochází městem ve směru sever-jih je silnice E762 (č. SH1), která spojuje metropoli země Tiranu se Skadarem. K přístavu Shëngjin vede silnice SH32.
Známí rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Skanderbeg, albánský národní hrdina
- Anton Kryezezi biskup Lezhë
- Lekë Dukagjini princ
- Gjergj Fishta[3], katolický kněz
- Ndoc Gjetja, básník
- Henri Ndreka, fotbalista
- Robert Grizha, fotbalista
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Lezhë na anglické Wikipedii, Lezhë na albánské Wikipedii a Lezha na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d Socha Svobody i Skanderbeg s kozí hlavou patří k albánskému městu Lezhë. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-12-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f BARTL, Peter. Albanci - od srednjeg veka do danas. Bělehrad: Clio, 2001. 324 s. S. 292. (srbština)
- ↑ a b c d e Lješ: Skenderbegovo vječno počivalište i gradić iznad kojeg lebdi duh mnogih naših fratara. Bljesak. Dostupné online [cit. 2021-12-20]. (chorvatština)
- ↑ VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 2. (angličtina)
- ↑ BARTL, Peter. Albanci - od srednjeg veka do danas. Bělehrad: Clio, 2001. 324 s. S. 36. (srbština)
- ↑ VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 8. (angličtina)
- ↑ FRASHERI, Kristo. The History of Albania (a brief survey). Tirana: [s.n.], 1964. S. 70. (angličtina)
- ↑ BARTL, Peter. Albanci - od srednjeg veka do danas. Bělehrad: Clio, 2001. 324 s. S. 67. (srbština)
- ↑ VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 10. (angličtina)
- ↑ BARTL, Peter. Albanci - od srednjeg veka do danas. Bělehrad: Clio, 2001. 324 s. S. 81. (srbština)
- ↑ VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 100. (angličtina)
- ↑ VINAŘ, Josef. Albanie - Úvahy o postavení Albanie ve světě, o jejích dějinách a zemi, o albánské politice, národním hospodářství a albánské kultuře. Praha: Československo-albánská společnost, 1938. 154 s. S. 67.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lezhë na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Lješ v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- https://web.archive.org/web/20140518013850/http://lezha.org/ (Homepage)
