Přeskočit na obsah

Jilmovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJilmovité
alternativní popis obrázku chybí
Plody jilmu vazu (Ulmus laevis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďjilmovité (Ulmaceae)
Mirb., 1815
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jilmovité (Ulmaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales). Jsou to dřeviny se střídavými jednoduchými listy a drobnými nenápadnými květy, které jsou opylovány větrem. Plodem je nejčastěji křídlatá nažka (samara) nebo oříšek, Čeleď zahrnuje asi 60 druhů v 7 rodech a je rozšířena v Eurasii, Americe a severní Africe. V české květeně je zastoupena třemi druhy jilmů. Jilmy, zelkovy a plotovník Davidův jsou pěstovány jako okrasné dřeviny.

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Jilm vaz (Ulmus laevis)

Zástupci čeledi jilmovité jsou jednodomé nebo dvoudomé stromy nebo keře s jednoduchými, střídavými, dvouřadě uspořádanými listy s palisty. Čepel listů je na okraji jednoduše nebo dvakrát pilovitá, se zpeřenou žilnatinou. Odění je z jednoduchých chlupů. Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, nenápadné, pravidelné, s češulí, v úžlabních svazečcích. Okvětí je nerozlišené, v počtu 4 až 9 volných nebo srostlých plátků. Tyčinek je stejný počet jako okvětních plátků a jsou volné. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, obvykle s jednou komůrkou a 1 vajíčkem. Plodem je samara (křídlatá nažka) nebo oříšek, výjimečně peckovice (Ampelocera).[1]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď jilmovité zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 60 druhů v 7 rodech.[2] Je rozšířena převážně v severním mírném pásu. V jihovýchodní Asii a Latinské Americe přesahuje i do tropů. Největším rodem je jilm (38 druhů). Tento rod má také největší areál rozšíření, zahrnující Eurasii, Severní a Střední Ameriku a severní Afriku. Rod planera se vyskytuje na jihovýchodě a jihu USA. Rody Ampelocera a Phyllostylon jsou rozšířeny pouze v tropické Americe.[3]

Zelkova habrolistá (Zelkova carpinifolia)

Na území České republiky (ČR) jsou domácí 3 druhy jilmů: v teplejších oblastech roste jilm vaz (Ulmus laevis) a jilm habrolistý (Ulmus minor), v pahorkatině a podhorských krajích jilm horský (Ulmus glabra). Zastoupení jilmů na území ČR bylo silně zredukováno tzv. grafiózou, houbovou chorobou způsobující odumírání větví nebo i celých stromů.[4]

V evropské květeně se mimo jilmů vyskytují i dva endemické druhy rodu zelkova, a sice zelkova krétská (Zelkova abelicea) na Krétě a zelkova sicilská (Z. sicula) na Sicílii.[5]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Nenápadné květy jilmovitých jsou opylovány větrem. Plody jsou většinou křídlaté a šířené větrem. Oříšky severoamerické planery vodní (Planera aquatica) jsou šířeny vodou.[1]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď jilmovité v klasickém smyslu zahrnovala 15 rodů a asi 200 druhů. Později bylo na základě molekulárních studií 7 rodů (břestovec – Celtis, Trema aj.) přeřazeno do čeledi konopovité (Cannabaceae). Podle kladogramů APG jsou jilmovité sesterskou větví skupiny čeledí zahrnující konopovité (Cannabaceae), morušovníkovité (Moraceae) a kopřivovité (Urticaceae).[3]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Dřevo jilmů je dobře až středně dobře opracovatelné, žádané jsou zejména kořenicové dýhy.[7] Jako okrasné dřeviny jsou v ČR pěstovány domácí i cizokrajné jilmy (Ulmus), zelkova habrolistá (Zelkova carpinifolia), zelkova ostrolistá (Zelkova serrata) a plotovník Davidův (Hemiptelea davidii).[8] Drobnolistý jilm čínský (Ulmus parvifolia) je v Asii využíván k tvorbě bonsají.

Seznam rodů

[editovat | editovat zdroj]

Ampelocera, Hemiptelea, Holoptelea, Phyllostylon, Planera, Ulmus, Zelkova[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  2. ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2019-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  4. ↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5. 
  5. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  7. ↑ WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7. 
  8. ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.
  • Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jilmovité&oldid=20969279“