Attnang-Puchheim
| Attnang-Puchheim | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°1′ s. š., 13°43′ v. d. |
| Nadmořská výška | 416 m n. m. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát |  Rakousko |
| Spolková země | Horní Rakousy |
| Okres | Vöcklabruck |
  Attnang-Puchheim | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 12,3 km² |
| Počet obyvatel | 8 944 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 726 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Peter Groiß (SPÖ) |
| Oficiální web | www |
| stadtamt | |
| Adresa obecního úřadu | Rathausplatz 9 4800 Attnang-Puchheim |
| Telefonní předvolba | 07674 |
| PSČ | 4800 |
| Označení vozidel | VB |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Attnang-Puchheim je město v okrese Vöcklabruck ve spolkové zemi Horní Rakousko. Nachází se na křižovatce železniční trati Vídeň – Salcburk s tratí Salzkammergutbahn. Žije zde přibližně 8 900[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Attnang-Puchheim leží v nadmořské výšce 416 m n. m. v regionu Hausruckviertel. Celková rozloha města činí 12,3 km², přičemž je 38,7 % této plochy zalesněno. V blízkosti Attnang-Puchheimu se vlévá řeka Aurach do Ageru.
Příslušející obce: Aham, Aichet, Attnang, Hohenbaumgarten, Landersham, Nieserstraß, Oberstraß, Puchheim, Sonnleithen, Steinhübl.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Attnang a Puchheim vznikly v době mezi koncem 8. a počátkem 11. století jako osady bavorských přistěhovalců. První zmínka o Puchheimu pochází z roku 1135, Attnang tj. Otenang byl poprvé zmíněn roku 1242. V roce 1912 bylo město přejmenováno z Puchheim na Attnang-Puchheim díky vzrůstu důležitosti Attnangu.[2]
V místě se nacházela tvrz, jež měla být dle nepotvrzených údajů postavena roku 1050. V roce 1585 tato stavba zcela vyhořela. Místo bývalé tvrze se zde později postavil zámek. V moderní době je zámek s arkádovým nádvořím ve vlastnictví kláštera redemptoristů. Ty sem v roce 1851 povolal tehdejší majitel arcivévoda Maxmilián Josef Rakouský-Este (1832–1867).
Železnice a bombardování
[editovat | editovat zdroj]Výstavbou dráhy v Solné komoře, uvedené do provozu v roce 1877, se z místa stal důležitý železniční uzel, protože se v Atnang-Puchheimu nacházelo překladiště uhlí. Ke konci druhé světové války (21. dubna 1945) byl Attnang-Puchheim poničen mohutným americkým bombardováním, jelikož se spojenci obávali, že jde o významné místo sloužící k zásobování Alpské pevnosti. Při bombardování bylo zabito minimálně 700 lidí, mezi nimi i mnoho uprchlíků z východních oblastí Říše (Slezska), kteří se zdržovali na nádraží. Nádraží také sloužilo jako překladiště pro tajnou raketovou základnu v Zipfu.
Návštěva excísařovny Zity
[editovat | editovat zdroj]Poslední rakouská císařovna Zita Bourbonsko-Parmská (1892-1989) navštívila v roce 1982 po dlouhé době v exilu Rakousko, když jí spolkový kancléř Bruno Kreisky umožnil příjezd bez nutnosti jejího formálního zřeknutí nároků na trůn. V Attnang-Puchheimu navštívila hrob své matky Marie Antonie Portugalské.
Pováleční obnova
[editovat | editovat zdroj]Po skončení války se Attnang-Puchheim stal městem zaměřeným na obchod a průmyslovou výrobu; nadále zůstával i důležitým železničním uzlem.
V březnu 1990 následovalo povýšení na město.
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Památky
[editovat | editovat zdroj]Poutní bazilika
[editovat | editovat zdroj]Za rektora P. Matthiase Papriana byl v letech 1886 až 1890 postaven velký poutní kostel Marie Puchheim, který v roce 1951 papež Pius XII. (1876-1958) povýšil na baziliku. Jsou zde od roku 1891 Breinbauerovy varhany. S 1647 píšťalami a 24 registry je nástroj střední, jaké se v 19. století v romantismu skvěle stavěly. Stavitel varhan Kuhn z Männedorfu v roce 2006 varhany renovoval. Vzácný nástroj je využíván i při koncertech.
Kostel sv. Martina
[editovat | editovat zdroj]Poprvé je písemně zmíněn v roce 1367. Byl však pravděpodobně postavený mezi 9. a 11. stoletím a obyvateli je dnes využíván pro pohřby a svatby.
Zámek Puchheim
[editovat | editovat zdroj]Po požáru v roce 1585 zcela zničený, po rekonstrukci dostal zámek dnešní podobu. Dnes slouží jako galerie současného umění a výstavu uměleckých sbírek.
Kaple sv. Jiří
[editovat | editovat zdroj]V zámecké kapli, zasvěcené svatému Jiří, byl v roce 1936 pochován poslední následník španělského trůnu první karlovské dynastie, Alfons Karlos (I.) z Bourbon-Österreich-Este (1849-1936) a jeho manželka Marie Neves Portugalská, jakož i vévodkyně Marie Antonie z Bourbon-Parma (1892-1959), a princ René z Bourbon-Parma (1894-1962).
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Přes Attnang-Puchheim vede dvoukolejná železniční trať z Vídně do Salcburku, čímž město získává regionální význam. Nádraží dále nabízí připojení na dráhu Solné komory přes okres Gmunden až do Štýrska do Stainach-Irdning a na železniční trať do Schärding přes močálovitý kraj Innu. Jednokolejná trať do Stainach-Irdning je elektrifikovaná, ale jednokolejka do Schärdingu nikoliv. Podle jízdního řádu 2007 je již z Lince až po Stainach-Irning a zpět vedena kvůli redukci přestupu v Attnangu. Přestože dráha Solné komory v obci Timelkam od západu odbočuje, jsou všechny vlaky do Schörfling u Altersee vedeny přes Attnang-Puchheim. Přes mnohé možnosti spojení je Attnang-Puchheim důležitým železničním uzlem, kde také zastavují vlaky Inter-City. V současné době je plánována renovace nádraží.
Významní rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Maria Fekterová (* 1956), rakouská politička
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Attnang-Puchheim na německé Wikipedii.
- ↑ a b Einwohnerzahl 1.1.2018 nach Gemeinden mit Status, Gebietsstand 1.1.2018. Statistik Austria. Dostupné online. [cit. 2019-03-09].
- ↑ Geschichte Attnang-Puchheims. https://www.attnang-puchheim.at [online]. [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Attnang-Puchheim na Wikimedia Commons
