Žinylka

Žinylka (z francouzského chenille = housenka) je efektní příze housenkovitého tvaru.

Skaná (vlevo) a povločkovaná žinylka (vpravo)

Druhy žinylky

V odborné literatuře (např. Schenek) se uvádí: tkaná, pletená (na osnovním stroji), skaná, pozamentová, povločkovaná (z povločkovaných monofilamentů) a imitovaná (efektně skaná) žinylka.

V článku je blíže popsána tkaná a skaná žinylka. O ostatních z uvedených druhů není známo, že by se kdy vyráběly ve větším množství.

Technologie výroby

Tkaná žinylka

Skací stroj na výrobu žinylky (z roku 1975)

Pásy z cca 2-8 osnovních nití se protkávají útkem v plátnové nebo perlinkové vazbě, mezi pásy zůstává mezera, v jejímž středu se v hotové tkanině jednotlivé pásy oddělí přestříháním útkových nití. Šířkou mezery se určuje délka útků odstávajících z krajů pásu a tím i délka vlasu v hotové žinylce. Tkaný pás (zvaný také předdílo) se obvykle zakrucuje skaním, takže vzniká příze s kruhovým průřezem.

Tímto způsobem se žinylka začala vyrábět ve Francii kolem roku 1750 z hedvábných nití a používala se asi do 70. let 20. století zejména k výrobě tzv. žinylkových koberců.

Skaná žinylka

Na konvenčním prstencovém skacím stroji je adaptováno zařízení pracující na následujícím principu:

Vlasová nit se ovinuje kolem plochého kovového dílce (tzv. kalibru), v jehož vnitřku rotuje kotouč s ostrou hranou, kterou se rozřezává nit na délku cca 2-5 mm. Od velikostí kalibru je závislá délka vlasu a tloušťka hotové příze. Ústřižky vlasové niti jsou vedeny kolmo mezi dvě nosné (jádrové) niti, ty se vzájemně zakrucují, stisknou vlasy a fixují jejich polohu tak, že se z nich kolem osy jádra tvoří hebký povrch příze s kruhovým průřezem.

Skací zákrut nosných nití je udáván otáčkami vřetena (max. cca 9000/min.), příze se navíjí na potáč rychlostí cca 7-10 m/min.

Tímto způsobem se dá vyrábět žinylka v jemnostech cca 80-2000 tex, ve váhovém poměru vlasových k nosným nitím cca 70/30 – 80/20. Nejčastěji se zpracovávají jednoduché příze z polyakrylu, známé jsou však i výrobky z viskózy, polyesteru i bavlny.

Žinylka pak prochází při přesoukávání z potáčů na křížové cívky elektronickou kontrolou za účelem odstranění vadných, bezvlasých míst.

Polyakrylová dekorační tkanina: osnova z filamentu, útek ze žinylky 357 tex

S průmyslovou výrobou skané žinylky se začalo asi v roce 1970 (v Itálii). Údaje o rozsahu produkce nejsou publikovány, známé je jen, že tento druh příze je mnohostranně použitelný, např.

• jako útek ve tkaninách na závěsy a nábytkové potahy
• na zátažných i osnovních pletacích strojích k výrobě módního svrchního ošacení, šálů aj.
• na ruční pletení k výrobě svetrů, čepic a mnoho jiných

Literatura

• Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3-87150-810-1, str.77-78