Viskózová vlákna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Viskózová vlákna (mezinárodní zkratka: CV) jsou výrobky z regenerované celulózy.

Chemické složení[editovat | editovat zdroj]

Zjednodušený vzorec molekuly celulózy

Celulóza jako základní surovina pro výrobu viskózy je přírodní polymer, tedy organická sloučenina s molekulovým řetězcem. [1] Viskóza se získává regenerací celulózy.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Začátkem 20. století přišla první viskózová vlákna na trh jako (podstatně levnější) náhrada za přírodní hedvábí a později za bavlnu a vlnu.

V obou světových válkách byl blokován dovoz všech důležitých textilních materiálů do Evropy a viskózová vlákna zůstala jako téměř jediná surovina pro textilní průmysl.

Koncem 60. let minulého století dosáhla světová produkce tohoto vlákna asi 3,5 milionu tun a výroba se drží s menšími odchylkami na této výši dodnes. V roce 2009 byly zaznamenány 3,8 miliony tun vláken, z toho asi 85 % stříže.[2]

V Neratovicích vyrobili v roce 1989 42,5 tisíce tun, produkce z posledních let není v českých statistikách uváděna.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Celulóza je sice obsažena v buněčných stěnách každé rostliny, k rentabilní výrobě viskózy se však hodí jen určité druhy dřeva. Typicky se používá Buk [3] nebo smrk [4], které obsahují např. 40 a více % celulózy [5], ekonomicky výhodnější mohou být stromy rychleji rostoucí.

K výrobě 1 tuny vlákna je zapotřebí cca. 6 cbm dřeva a 2 tuny chemikálií.

Postup výroby (ve zkratce): Ze dřeva je nutno vyrobit nejprve viskózu - chemicky čistou celulózu. Toho se dosahuje např. kyselým sulfitovým varným postupem - várce v hydrogensiřičitanu (např. hořečnatém) a kyselině siřičité. Po várce následuje vícestupňové praní, bělení a třídění, které je pokračováním delignifikace (odstraňování ligninu, hemicelulóz a dalších látek). Výsledným produktem je viskózová celulóza vhodná pro výrobu viskózových vláken.

Schéma výroby viskózy z celulózy použitím hydroxidu sodného a sulfidu uhličitého.

[6] Působením hydroxidu sodného na celulozu vznikne alkalicelulosa, ta se sulfiduje sirouhlíkem a vzniká xanthogenát celulózy. Xanthogenát se rozpouští v hydroxidu sodném, vzniká viskóza.

(Po zrání a filtraci) se viskóza zvlákňuje v lázni z kyseliny sírové a síranu zinečnatého, vlákenná hmota prochází tryskami (jejichž velikostí je určena jemnost hotového vlákna).

Vlákno se v plastickém stavu dlouží, případně chemicky upravuje nebo stříhá na určitou staplovou délku.

Viskózová vlákna se dodávají jako filament nebo stříž, lesklá, matovaná, barvená nebo bělená ve hmotě v jemnostech a délce (u stříže) podle účelu použití.

Vedle základního typu vlákna se vyrábí modifikované druhy, např.: vysoce pevné, modalové[7] nebo polynozické.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Obyčejné viskózové vlákno dosahuje v suchém stavu jen asi 80-90% pevnosti bavlny a za mokra klesá na polovinu vlastní hodnoty.

Modifikované druhy viskózy se vyrábí až s dvojnásobnou pevností oproti bavlně a tato klesá v mokrém stavu jen asi o 25%.

Výrobky z viskózového vlákna mají příjemný omak, dobrou savost a (ve směsích s jinými vlákny a v závislosti na struktuře tkaniny) nemačkavost. Při vyšších teplotách se však snadno sráží a nejsou odolné proti biologickým vlivům.

S barvením běžnými prostředky (i ve vlákenné hmotě) a bělením nejsou u viskózy žádné problémy.

Za průměrnou bavlnu se často platí dvojnásobek a za vlnu čtyřnásobek ceny obyčejných viskózových vláken.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Detail tkaniny z viskózové příze (cca 50x zvětšeno)

Viskózový filament se používá u všech výrobků, které mají mít vlastnosti podobné přírodnímu hedvábí a nesmějí být příliš drahé. Jsou to zejména tkaniny na halenky, šatovky a podšívkovina.

Viskózová stříž se snadno mísí s bavlnou, vlnou nebo syntetickými vlákny. Příze se nejčastěji používá k výrobě tkanin na (krátkodobě) módní vrchní ošacení. Hlavní důvod (mimo nižších nákladů) je líbivý lesk, který viskóza výrobkům dodává. Jestliže však podíl tohoto vlákna ve směsi přesahuje 30 %, kalhoty nebo sako se velmi rychle opotřebí.

U modifikovaných druhů viskózových vláken jsou tyto nedostatky téměř zcela odstraněny a i směsi s vyšším obsahem viskózy jsou vhodné pro vrchní ošacení. Oblíbené je také na příklad pletené spodní prádlo ze směsi modal/bavlna v poměru 50/50.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 108-155 , 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5
  • Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981) str. 164 - 173
  • Kiessling/matthes: Textil-Fachwoerterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 400

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://de.wikipedia.org/wiki/Zellulose
  2. http://www.cirfs.org/frames_04.htm
  3. http://www.lenzing.com/en/pulp/home.html
  4. http://www.lenzing.com/fileadmin/template/pdf/konzern/lenzing_gruppe/Brochure_Biocel.pdf
  5. http://chemistry.ujep.cz/userfiles/files/Celuloza.pdf
  6. http://www.cirfs.org/frames_03_02.htm
  7. http://www.cirfs.org/frames_03_03.htm