Vyšívání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vyšívání je textilní technika, pomocí které se zdobí podkladový materiál (plošná textilie, kůže, papír) protahováním nebo našíváním nití.

Čínská výšivka na hedvábné tkanině (4. stol. před n.l.)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Část nástěnného koberce v Bayeux

V Číně bylo vyšívání známé (údajně) od pravěku, později v Indii a Egyptě (cca 3600 let staré nálezy). V Evropě se s vyšíváním začalo pravděpodobně na počátku našeho letopočtu. Nejstarší dochovaná památka je nástěnný koberec ve francouzském Bayeux (70 m dlouhý, 50 cm široký) z 11. století.[1]

V době renesance se rozšířilo tzv. bílé vyšívání na osobní prádlo a později na kapesníky, ubrusy a přehozy. [2]

V první polovině 19. století byl vynalezen vyšívací stroj, dnešní stroje vyšívají například rychlostí až 1500 stehů za minutu, jsou řízeny počítačem a mohou být doplněny různými automatizačními prvky. [3]

Ruční vyšívání[editovat | editovat zdroj]

Vyšívací techniky[editovat | editovat zdroj]

Druhy vyšívání se zařazují podle velmi rozdílných kriterií, časté je hrubé rozdělení podle barvy podkladového materiálu na bílé a pestré vyšívání.

Základním prvkem vyšívací techniky je steh. K několika desítkám způsobů vedení nitě patří například: [4]

  • Křížkový steh: Nejjednodušší technika, dva stehy se překřižují pod úhlem 90° (odvozené druhy: gobelínový, tkací steh aj.)
  • Kelim: Stehy vypadají jako pletená očka a tvoří vodorovné žebrování (snímek vpravo). Od kelimu je odvozený stonkový steh, který naproti tomu probíhá kolmo. Obě žebrování se spojují diagonálními stehy dohromady.
Koberec vyšívaný kelimovými stehy
  • Řetízkový steh: Dvojitý steh, nit se protahuje každým otvorem ve tkanině zdola nahoru a po vytvoření smyčky obráceně.

Při použití stehů určitým způsobem se vyvinula řada technik, například:

Ažur, florentská výšivka, malování jehlou, hardanger[5] atd.

Materiál a pomůcky[editovat | editovat zdroj]

Příze[editovat | editovat zdroj]

Příze (zpravidla skaná) se přizpůsobuje druhem a kvalitou technice vyšívání:

  • Příze z mercerované bavlny je nejpoužívanější.
  • Příze s příměsí pokovených vláken (např. VI/PES) je vhodná na výšivky ke slavnostním účelům
  • Vlněná měkce točená příze se používá na tapiserii a gobelíny
  • Příze z nekonečných viskózových vláken se hodí na plochý steh, malování jehlou, stínovou výšivku atd.
Přadena vyšívací příze

Podkladový materiál.[editovat | editovat zdroj]

Tkanina (nejčastěji bavlněná, např. batist, ale i lněná, konopná nebo hedvábná) musí mít přesně stejný počet osnovních a útkových nití, které se nesmí posouvat a mezery mezi nimi musí vytvářet přesné čtverce (kanava, stramín).

Jehly[editovat | editovat zdroj]

Mají poněkud širší ouško než jehly na šití, velikost se přizpůsobuje druhy výšivky.

Rám[editovat | editovat zdroj]

Je nejčastěji kulatý, ze dvou kruhů, mezi které se stiskne a napne podkladová tkanina.

Strojní vyšívání[editovat | editovat zdroj]

První vyšívací stroj byl vynalezen v roce 1829 (ve Francii).[6]

Vyšívání na starším jednojehlovém stroji

Stroje napodobují ruční vyšívání s tím rozdílem, že podkladová tkanina se zde pohybuje různými směry podle požadovaného vzoru výšivky a jehla se vpichuje kolmo k ní ze stále stejného místa.

U moderních zařízení se rozeznávají

  • jednojehlové stroje - vyšívá se jednou barvou nití. Pokud je výšivka vícebarevná stroj zastaví a čeká na výměnu nitě.
  • vícejehlové - 4, 6, 10, 20 atd., kdy není potřeba čekat na výměnu barvy (nejčastěji u průmyslových strojů)

Stroje se staví

  • s pohyblivým ramenem s rychlostí do 1000 stehů za minutu a vyšívacím lůžkem max. 70x 320 cm [7]
  • s plochým vyšívacím lůžkem s rychlostí do 600 stehů /min. a s max. 1100 jehlami na délku do 30 m podkladové textilie [8]

Pracovní orgány všech strojů jsou řízeny počítačem programovaným podle požadovaného vzoru výšivky.

Stroje se speciální úpravou mohou vyrábět komplikovanou technikou např. smyčkové výšivky (emblémy na pleteninách), napodobeniny sutašek aj.[9]

Plošné spoje vyšívané z pokovovaných nití

Výšivky na technických textiliích[editovat | editovat zdroj]

Jejich účelem je na rozdíl od „klasických“ výšivek zlepšení mechanických vlastností textilie. Dosud jediným známým způsobem výroby je Tailored Fibre Placement (TFP). [10] Je to technika vyšívání, kterou se přichycují přesně umístěné a nasměrované zpevňovací nitě (resp. rovingy) na podkladovou textilii. Textilie s touto úpravou slouží jako polotovary (preforms) pro výztuže kompozitů.

Např. kompozity s textilií z uhlíkových vláken s výšivkou TFP mohou dosáhnout pevnosti v podélném směru až 1730 MPa a příčně (0-90°) 1030 Mpa.

Strojní vybavení[editovat | editovat zdroj]

Na konvenčním vyšívacím stroji je adaptováno kladecí zařízení, které přivádí zpevňovací niti k vyšívací hlavici. Kladeč se může pohybovat všemi směry kolem hlavice a pohyb podkladové textilie je řízen tak, aby se k ní zpevňovací niti výšivkou přichytily. Na tomto principu pracují už (v roce 2011) také prototypy vyšívacích robotů. [11]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Dvoudimenzionální preformy: např. na zpevnění okrajů otvorů a menší konstrukční díly, [12] uhlíkové a kovové niti jako vodiče ke kontrole struktury nebo k zahřívání (až 22 kW a 230 °C) konstrukčního dílu. Pokusy s vyšíváním 3D textilií se zaměřují na přímé zpracování válcových a hadicových struktur tak, aby se jako polotovary nemusely formovat z vyšívaných dvourozměrných dílů. K vyšívání TFP se používají hlavně příze z mimořádně pevných materiálů, známé je však také použití drátů a světlovodičů.

Nitě pro strojní vyšívání[editovat | editovat zdroj]

Používají se viskózové nebo polyesterové nitě, které jsou výrazně pevnější než klasické nitě pro šicí stroje a také mívají větší lesk. U vyšívacích strojů dochází k mnohem většímu napětí a tření, proto se klasické nitě ihned trhají. Lesk u vyšívacích nití má pouze estetický význam. Výšivky se řeší jednostranně a jako spodní nit se nechává bílá nebo černá. Bývá také tenčí (aby nebylo potřeba neustále měnit spodní cívku).

Podkladové materiály[editovat | editovat zdroj]

Vyšívaný materiál je upínán do zvláštních rámečků (každý stroj a výrobce má vlastní rozměry a uchycení). Vlivem vysoké rychlosti vyšívání a stahování nitěmi dochází k deformování výšivky. Části deformace se řeší při tvorbě výšivky v počítači a druhá část je potřeba ovlivnit fyzikálními vlastnostmi vyšívaného textilu. Proto se používají různé druhy stabilizačních materiálů, jejichž hlavní funkcí je zpevnit výšivku natolik, aby nebyla deformována. Zvláštním druhem podkladových materiálů jsou voděrozpustné fólie, které jsou určeny pro vyšívání krajek nebo v případě tenkých folií pro ručníky a další textilie s vyčnívajícími vlákny.

Jehly pro vyšívací stroje[editovat | editovat zdroj]

Jsou uzpůsobeny svým povrchem, druhem (podle stroje) a ouškem v jehle, které je výrazně větší a tím snižuje pravděpodobnost trhání a otěr při vysokých rychlostech, které při vyšívání vznikají. Pro průmyslové stroje se vyrábějí jehly i ve tvaru kosočtverce (používané např. u kožených sedaček automobilů) a mají pouze estetický význam.

Možnosti dnešních vyšívacích strojů[editovat | editovat zdroj]

Vyšívací stroje vyšívají různé druhy výšivek - klasické, křížkové, aplikace, krajkové apod. Stroje mají paměť ve které mají uložené výšivky včetně několika druhů abecedy a paměť na ukládání výšivek (pomocí kabelu na propojení s PC nebo USB flash disku). Výšivku si můžete vytvořit i svou vlastní (logo, fotka apod.) ve speciálním programu na vyšívání, které bývají velmi podobné grafickým programům. Po vytvoření výšivku přenesete do stroje (kabel nebo USB disk, vyšívací karta...) a vyšijete. Záleží jen na Vás co si výšivkou ozdobíte. Výšivku lze použít na jakýkoliv materiál (tričkovina, riflovina, kůže, plátno apod.), vyšívat můžete i na vodě rozpustný igelit - takto vytvoříme krajkovou výšivku, kterou po vyšití namočíme do vlažné vody (igelit se rozpustí, výšivku zafixuje a mírně naškrobí). Po usušení výšivku můžeme vyžehlit - tak ji narovnáme a máme vytvořenou např. ozdobu na vánoční stromek, náušnice, dekoraci apod. Vyšívací stroje mají dotykový LCD display (černobílý nebo přehledný barevný), na kterém je možnost upravení výšivky (zmenšení, zvětšení, zrcadlení apod.) Vyšívací stroje mají vyšívací jednotku do které se upíná vyšívací rámeček různých velikostí (od nejmenších 2x6cm po největší okolo 50x50cm).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie koberce z Bayeux (německy): http://www.ibl.uni-bremen.de/lui/user/ag26/teppich.html
  2. Bílé vyšívání: http://www.vitejte.cz/objekt.php?oid=5140&j=cz
  3. Stroj s rychlostí 1500 stehů za minutu (německy): http://www.saurer.oerlikontextile.com/de/desktopdefault.aspx/tabid-910//1471_read-1743/
  4. Způsoby vedení nitě (německy): http://www.annatextiles.ch/vo_sti/vo_disc/vo_gronwoldt/voc_gronw.htm
  5. Kniha „Classic Hardanger“ (anglicky): http://www.buch.de/buch/06934/932_classic_hardanger.html
  6. První vyšívací stroj (německy): http://www.retrobibliothek.de/retrobib/seite.html?id=115322
  7. Vyšívací stroj s pohyblivým ramenem (německy): http://www.zsk.de/Freiarm_Stickmaschinen.html
  8. Stroj s plochým lůžkem (německy): http://www.saurer.oerlikontextile.com/de/desktopdefault.aspx/tabid-2394/
  9. Stroje na zvláštní druhy výšivek (německy): http://www.zsk.de/docs/produkte/sonder.asp
  10. Definice Tailored Fibre Placement (TFP) (německy): http://www.dlr.de/fa/desktopdefault.aspx/tabid-1459/2060_read-3543
  11. Funkce TFP na vyšívacím stroji (německy): http://www.avantgardetechnologie.de/main/leistung_tfpmore.php
  12. Příklady konstrukčních dílů s použitím TFP (německy): http://www.ifb.uni-stuttgart.de/en/forschung/fertigungstechnik/68-tfp/221-ft-sticktechnik-tailored-fibre-placement

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Schöner/Freier: „Stickereitechniken"- Fachbuch der Hand- und Maschinenstickerei, VEB Fachbuchverlag Leipzig 1982
  • Kiessling/Matthes: Textil-Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 359
  • Cherif: Textile Werkstoffe für den Leichtbau, Springer-Verlag Berlin Heidelberg 2011, ISBN 978-3-642-17991-4, str. 367-377
  • SRBOVÁ-LUŽICKÁ, Anna. Vyšívání. Praha : Karel Bellmann, 1885. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]