Žigulovské hory
| Žigulovské hory | |
|---|---|
 Žiguli nejsou vysoké hory, ale vyznačují se dramatickým reliéfem | |
| Nejvyšší bod | 381 m n. m. (Bezymjannaja) |
| Délka | 60 km |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Rusko |
| Povodí | Volha |
| Souřadnice | 53°25′ s. š., 49°30′ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žigulovské hory (Жигулёвские го́ры) nebo Žiguli[1] (Жигули[2]) je geomorfologický celek v Rusku, nedaleko města Samara. Leží na pravém břehu Volhy, kterou nutí opsat velký, tzv. Samarský oblouk. Vzniklý poloostrov se nazývá Samarská louka.[3] Vyvýšenina je dlouhá šedesát kilometrů a široká třicet kilometrů. Nejvyšší bod, vrch Bezymjannaja, dosahuje nadmořské výšky 381 metrů – je tak nejvyšším vrchem evropské části Ruska (s výjimkou Uralu, Kavkazu a poloostrova Kola).[zdroj?]
Název[editovat | editovat zdroj]
Název pohoří se podle legendy odvozuje od slova „ožog“ – spálenina. Skrývali se zde loupežníci, kteří od projíždějících lodí vybírali výpalné.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Pohoří vzniklo vyzdvižením kry tvořené převážně karbonskými a permskými vápenci, na nichž se vytvořil krasový reliéf.[3] Porost tvoří borová a javorová lesostep. V horách roste množství hub, zvláště holubinek. Vyskytují se zde typicky stepní druhy (vlha pestrá, kudlanka nábožná, endemický druh mateřídoušky), ale také los evropský. Velká část pohoří je vyhlášena rezervací. Centrem oblasti je město Žiguljovsk.
Ohlasy[editovat | editovat zdroj]
Zdejší scenérie vyhledávali mnozí umělci, např. Ivan Ajvazovskij. Podle hor je pojmenován automobil i pivo. Žiguli jsou vyhledávány milovníky záhad, neboť zde bývají hlášeny četné paranormální jevy. Podle pověstí se v horách skrývá vchod do podsvětí.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Malá československá encyklopedie. Svazek V. Š–Ž. Praha: Academia, 1987. Heslo Žiguli.
- ↑ Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-02-02]. Heslo ЖИГУЛИ́. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-03. (rusky)
- ↑ a b KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. 348 s. ISBN 80-200-0684-2. S. 275.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žigulovské hory na Wikimedia Commons 
Dílo Жигулевские или Жегулевские горы ve Wikizdrojích (rusky)- Průvodce
