Arthur Schnitzler: Porovnání verzí
m * {{Wikicitáty|osoba=Arthur Schnitzler}} |
m Úprava závěrečné sekce dle Vzhled a styl, sekundární literatura |
||
| Řádek 44: | Řádek 44: | ||
Kromě toho byl vydán Schnitzlerův deník (v několika svazcích) i četná korespondence. |
Kromě toho byl vydán Schnitzlerův deník (v několika svazcích) i četná korespondence. |
||
== Literatura == |
|||
| ⚫ | |||
* {{Citace monografie | titul = Schnitzler-Handbuch. Leben – Werk – Wirkung | vydavatel = Metzler | místo = Stuttgart [u.a.] | rok = 2014 | isbn = 978-3-476-02448-0 | jazyk = de | editoři = Christoph Jürgensen, Wolfgang Lukas a Michael Scheffel}} |
|||
== Související články == |
== Související články == |
||
| Řádek 49: | Řádek 53: | ||
* [[Rakouská literatura]] |
* [[Rakouská literatura]] |
||
== |
== Externí odkazy == |
||
| ⚫ | |||
| jazyk = de}} |
|||
* {{Wikicitáty|osoba=Arthur Schnitzler}} |
* {{Wikicitáty|osoba=Arthur Schnitzler}} |
||
{{Portály|Literatura}} |
{{Portály|Literatura|Rakousko}} |
||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
Verze z 28. 1. 2015, 00:10
Arthur Schnitzler (15. května 1862 Vídeň – 21. října 1931 Vídeň) byl rakouský prozaik, dramatik a lékař.
Život
Arthur Schnitzler se narodil v roce 1862 ve Vídni jako syn předního laryngologa Johanna Schnitzlera a jeho ženy Louisy.
Již jako dítě se zajímal o literaturu, psal básně a hrál na klavír. Šel však ve šlépějích svého otce a na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu. Přispíval do lékařského časopisu svého otce Internationale Klinische Rundschau. Zajímal se o psychologii, praxi vykonával u psychiatra Theodora Meynerta, u nějž se seznámil s užitím hypnózy a sugesce. Tyto poznatky měly pozdější vliv na jeho literární tvorbu. Dále pracoval ve vídeňské Všeobecné nemocnici, jako asistent svého otce a nakonec si otevřel vlastní privátní praxi.
Jeho literární kariéra začala v roce 1893, když zemřel jeho otec. Ve stejném roce vzbudilo jeho drama Anatol zájem veřejnosti i kritiky. To v roce 1900 následoval soubor deseti konverzačních jednoaktovek Der Reigen (česky většinou Rej nebo Kolo) o milostných vztazích vídeňské společnosti, které prostupují všemi společenskými vrstvami (od prostitutky přes vojáka, panskou, jejího pána atd. až k hraběti, který se stýká s prostitutkou z první aktovky), které zachycují jejich rozhovor před milostným aktem a po něm. Inscenování i knižní vydání této hry bylo cenzurou zakázáno a Schnitzler ji vydal samonákladem. Poprvé byla uvedena na jevišti až v Berlíně v roce 1920 a vyvolala skandál nedozírných obzorů. Pro svou otevřenou sexualitu byly i další jeho práce cenzurovány.
Psal především povídky, novely a divadelní hry, je však také autorem dvou románů. Jeho dílo bylo silně poznamenáno jeho lékařskou profesí a hlavně psychologickými a psychiatrickými poznatky. Často je označován jako literární protipól Sigmunda Freuda. Oba se však setkali pouze jednou, krátce poté, co Freud gratuloval Schnitzlerovi k 60. narozeninám. Schnitzlerova povídka Lieutenant Gustl z roku 1900 je první případ užití proudu vědomí v německy psané literatuře.
Schnitzler byl členem avantgardní umělecké skupiny Jung Wien. Ve vídeňských kavárnách Griensteidl a Herrenhoff, které byly pulzujícím srdcem vídeňského uměleckého světa, se setkával se spisovatelem Hugo von Hofmannsthalem. Tito dva, Hugo von Hofmannsthal a Arthur Schnitzler, jsou považováni za jedny z největších německy píšících dramatiků počátku 20. století.
Přestože kritizoval společnost za pokrytectví v oblasti sexu a erotiky a předsudkům vůči ženám, které se k těmto otázkám stavěly otevřeně, sám se odmítal oženit s ženou podobné pověsti. Před sňatkem s o dvacet let mladší herečkou Olgou Gussmanovou, se často stýkal s předními ženami vídeňské společnosti, aniž by bral v úvahu jejich společenské postavení. Po řadě bouřlivých let, naplněných hádkami, se rozvedli v roce 1921. Další ranou v jeho soukromém životě byla sebevražda jeho dcery Lily v Benátkách v roce 1929.
V roce 1926 vyšla jedna z Schnitzlerových dodnes nejoblíbenějších prací, novela Traumnovelle (česky Snová novela) o volnosti sexuální fantazie a váze naplněné manželské nevěry ve snu a nenaplněné nevěry ve skutečnosti, která se stala předlohou posledního filmu Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut.
Krom své literární činnosti si Schnitzler vedl od svých sedmnácti let až do smrti deník. V něm si zaznamenával všechny své přítelkyně (měl jich často více najednou) a vedl si pečlivé údaje o každém orgasmu. Zemřel v roce 1931 na krvácení do mozku.
Dílo
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arthur Schnitzler
- Anatol, 1893 - cyklus jednoaktovek
- Sterben, 1895 - novela
- Liebelei, 1895 - divadelní hra
- Reigen. Zehn Dialoge, 1897 - deset dialogů (česky mj. Rej, překl. Josef Balvín, 1986)
- Paracelsus, 1899 - divadelní hra
- Der grüne Kakadu, 1899 - groteska (česky Zelený papoušek, překl. Jan Tomek, 1966)
- Lieutenant Gustl, 1901 - povídka
- Der einsame Weg, 1904 - divadelní hra
- Der Weg ins Freie, 1908 - román
- Komtesse Mizzi oder Der Familientag, 1909 - divadelní hra
- Der junge Medardus, 1910
- Das weite Land, 1911 - tragikomedie
- Professor Bernhardi, 1912 - divadelní hra
- Casanovas Heimfahrt, 1918 - novela
- Komödie der Verführung, 1924 - divadelní hra
- Fräulein Else, 1924 - povídka, (česky Slečna Elsa, překl. Vladimír Tomeš, 1977)
- Traumnovelle , 1926 - novela (česky Snová novela, překl. Gabriela Veselá, 1992)
- Spiel im Morgengrauen (Erzählung, 1927 - povídka
- Therese. Chronik eines Frauenlebens, 1928 - román
- Flucht in die Finsternis, 1931 - povídka (česky Útěk do temnoty, překl. Gabriela Veselá, 1992)
- Jugend in Wien, 1968. Autobiografie.
Kromě toho byl vydán Schnitzlerův deník (v několika svazcích) i četná korespondence.
Literatura
- FLIEDL, Konstanze. Arthur Schnitzler. Stuttgart: Reclam, 2005. (německy)
- Schnitzler-Handbuch. Leben – Werk – Wirkung. Příprava vydání Christoph Jürgensen, Wolfgang Lukas a Michael Scheffel. Stuttgart [u.a.]: Metzler, 2014. ISBN 978-3-476-02448-0. (německy)
Související články
Externí odkazy
Osoba Arthur Schnitzler ve Wikicitátech
