Milada Vavřínová

RNDr. Milada Vavřínová
Narození	14. prosince 1918 Česká Třebová, Československo
Úmrtí	10. srpna 2001 (ve věku 82 let) Ústí nad Labem, Česko
Alma mater	Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Obor	geologie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milada Vavřínová (14. prosince 1918 Česká Třebová – 10. srpna 2001 Ústí nad Labem) byla první doktorka geologie v Československu, pracovnice Ústředního ústavu geologického a spolupracovnice Okresního muzea v Ústí nad Labem.

Život

Narodila se do železničářské rodiny a byla vychovávána k lásce k přírodě. Absolvovala reálné gymnázium v rodném městě a jako první žena v Československu se v roce 1937 zapsala do studijního oboru geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Její studium však přerušilo uzavření českých vysokých škol, a tak začala pracovat v Ústředním ústavu geologickém, kde měla za úkol pořídit soupis lomů, pískoven a cihelen v okresech Žamberk, Říčany, Tábor, Ledeč, Třebíč a Skuteč. V téže době sestavila i rejstřík k učebnici Všeobecná geologie prof. Radima Kettnera.

Byla podnájemnicí Ely Švabinské, první ženy malíře Maxe Švabinského, která kolem sebe sdružovala osobnosti odboje a poskytovala azyl uprchlým německým antifašistům. V únoru 1942 Švabinskou i Vavřínovou zatklo gestapo. Milada Vavřínová byla do konce války vězněna a prošla koncentračními tábory v Terezíně, Ravensbrücku a Neubrandenburgu.

Po válce si dokončila univerzitní vzdělání a jako první doktorka geologie v Československu se vrátila se ke své práci v Ústředním ústavu geologickém. Z politických důvodů pak byla přeložena na KNV v Ústí nad Labem, kde byla formálně krajským geologem, ale působila jako referentka pro stabilitu základové půdy a prováděla znalecké geologické posudky. Taktéž byla konzultantkou a hodnotitelkou diplomových prací.

V srpnu 1968 se v Praze zúčastnila Mezinárodního geologického kongresu, který však přerušil vpád sovětských vojsk. Nastalou situaci ve svém článku v Průboji pobouřeně odsoudila, načež byla vyzvána k sepsání omluvy a odvolání svých názorů. To však odmítla, a tak byla v roce 1971 donucena k odchodu do důchodu.

V nečinnosti vydržela pouhé dva roky a v roce 1973 začala působit v Okresním vlastivědném muzeu v Trmicích, kde pracovala na uspořádání historicky cenné kolekce hornin a nerostů z prvního geologického mapování Českého středohoří, které proběhlo v letech 1891–1930 a jež vedl známý geolog Josef Emanuel Hibsch. Konkrétně zde třídila, překládala do češtiny a upravovala sbírky, které zde od roku 1914 ležely ladem. Jednalo se přitom o více než 20 000 exemplářů. Organizovala i výstavy z oboru geologie a dařilo se jí také získávat pro sbírku nové přírůstky.

Během turistické sezóny také působila ve skanzenu v Zubrnicích, kde pečovala o tzv. babiččinu zahrádku s léčivými bylinami a kořením. Zahraničním návštěvníkům skanzenu rovněž poskytovala výklady v němčině a francouzštině. Vystupovala aktivně v otázce ochrany krajiny a usilovala o popularizaci geologie. Stala se autorkou řady článků ve svém oboru.

Odkazy

Literatura

• Ústečané nejen v datech. (1). 1. vyd. Ústí nad Labem: Ústecká kulturní platforma '98, 2007. ISBN 978-80-254-1101-8. S. 103.
• KRSEK, Martin. Šedesát ústeckých NEJ. Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 2007. ISBN 978-80-86475-15-8. S. 99.
• BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3. S. 42–45.

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milada Vavřínová
• HAINCOVÁ, Jitka: Milada Vavřínová. Výběr kulturních výročí 2023 [online]. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2023, LII(2), 1–4 [cit. 2023-06-23]. ISSN 1803-6953. (obsahuje bibliografii)

Autoritní data	Biblio: b7f4021d-7a11-4115-9747-637cf4804638 NKC: jk01141837 PLWABN: 9810558920005606 VIAF: 83952470