Žofie Albínka z Helfenburka
| Žofie Albínka z Helfenburku | |
|---|---|
 Erb rodu Albínů z Helfenburka | |
| abatyše kláštera svatého Jiří na Pražském hradě | |
| Ve funkci: 1600 – 15. prosince 1630 | |
| Panovník | Rudolf II., Matyáš Habsburský, Ferdinanda II. |
| Předchůdce | Judita z Eibenstolu |
| Nástupce | Regina Dadiusová z Kyrenberku |
| Narození | 16. století asi Český Krumlov  České království |
| Úmrtí | 15. prosince 1630 klášter svatého Jiří, Praha České království |
| Místo pohřbení | klášter svatého Jiří v Praze |
| Choť | svobodná |
| Rodiče | Tomáš Albín z Helfenburka, ? |
| Příbuzní | Václav Albín z Helfenburka (děd) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žofie Albínka z Helfenburka (též Soffie, 1563? asi Český Krumlov – 15. prosince 1630 klášter svatého Jiří, Praha) byla moravská šlechtična z rodu Albínů z Helfenburka, řeholnice benediktinského řádu a abatyše ženského kláštera svatého Jiří na Pražském hradě, kde působila po většinu svého života. Byla dcerou Tomáše Albína z Helfenburka, krátce působícího v úřadu olomouckého biskupa.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodila se patrně roku 1563 do rodiny Tomáše Albína z Helfenburka a jeho ženy jakožto členka třetí generace rodu. Otec byl synem kancléře mocného jihočeského rodu Rožmberků Václava Albína (Bílka)[1] žijícího v Českém Krumlově. V mládí studoval v Bologni a Pise a získal titul doktora veškerých práv. Byl váženým krumlovským měšťanem a rožmberským úředníkem a v roce 1555 byl i s otcem a bratrem povýšen za věrné služby do vladyckého stavu. Po smrti své ženy (s níž měl ještě syny Jana, Václava a Abrahama) se však dal na duchovní dráhu.[2] Stal se kanovníkem v Pasově, Praze a Olomouci a posléze i děkanem na Karlštejně. 8. března 1574 byl zvolen biskupem olomouckým.
Řeholnicí
[editovat | editovat zdroj]Žofie byla po smrti matky dána k vychování do ženského kláštera Porta Coeli v Tišnově u Brna. Ve věku jedenadvaceti let pak měla být provdána. Údajně se pak během svatby měl za neznámých důvodů zlomit její svatební prsten, což Žofie pokládala za znamení Boží a rozhodla se zůstat řeholnicí. Přesídlila do benediktinského kláštera u sv. Jiří na Pražském hradě, nejstaršího českého ženského kláštera, kde roku 1587 složila řeholní slib. Již roku 1592 se stala převorkou a roku 1600 potom abatyší kláštera, v úřadu nahradila zemřelou Juditu z Eibenstolu.
Abatyší kláštera sv. Jiří
[editovat | editovat zdroj]Ve vedoucí funkci kláštera pak zůstala po dalších 30 let. Zpustlý klášter nechala opravit a stavebně rozšířit: vzniklo nové dláždění, vmalba a výzdoba, rovněž vznikl velký nový kůr. V té době byl na zeď kláštera umístěn erb Albínu z Helfenburku. Byla zde údajně široce oblíbena pro svůj mrav, energii a rozum. Korunovala též dvě soudobé české královny: 10. ledna 1616 královnu Annu Tyrolskou, manželku císaře Matyáše, a 21. listopadu 1627 pak Eleonoru, choť Ferdinanda II. Protestantské korunovace 1619 se nezúčastnila.[3] V době stavovského povstání v letech 1618 až 1620 byl klášter vypleněn protestantskými žoldnéři, o čemž Žofie informovala císaře Ferdinanda II. ve svých listech. Rovněž vedla úřední korespondenci s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košmberka, českým místodržícím. Po porážce povstání se pak od roku 1622 angažovala ve věci nároku kláštera na majetek konfiskovaný účastníkům povstání.
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Zemřela 15. prosince 1630 ve věku asi 67 let v klášteře sv. Jiří. Pohřbena byla v kryptě baziliky sv. Jiří, její náhrobek z červeného mramoru nese její podobiznu v životní velikosti s korunou a závojem na hlavě.
Její památku vyzdvihla koncem 19. století spisovatelka Teréza Nováková ve svém souboru o historii významných českých žen Slavín žen českých z roku 1894.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BERIT, Město Český Krumlov, webová platforma @OIS-Lubor Mrázek, Jaroslav. Václav Albín (Bílek) z. Český Krumlov [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online.
- ↑ La reine est morte, vive la reine [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online.
- ↑ PACOVSKÝ, Karel. Úloha svatojiřských abatyší při korunovacích českých královen. Folia Historica Bohemica. 2017, roč. 32, čís. 1–2, s. 151–178. Zde s. 159.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Královský hrad pražský a jeho chrámy. Praha: s.n., mezi 1879 a 1880. s. 30.
- Method: časopis věnovaný umění křesťanskému. Praha: Ferdinand J. Lehner, 15.06.1898, 24(5-6). s. 51. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:455d9650-3ff8-11e7-b3c8-005056825209
- NOVÁKOVÁ, Teréza. Slavín žen českých. s. 251-253.
- Památky archaeologické a místopisné: organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1861, undefined(4). s. 172-[172a]. ISSN 1801-5786.
- Památky archaeologické a místopisné: organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1910, 24(2-3). s. 111,112. ISSN 1801-5786.
- STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha. Vlastním nákladem, 1868. s. 58-59.