Rak říční
 Rak říční | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | rakovci (Malacostraca) |
| Řád | desetinožci (Decapoda) |
| Čeleď | rakovití (Astacidae) |
| Rod | rak (Astacus) |
| Binomické jméno | |
| Astacus astacus L., 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rak říční (Astacus astacus, také Astacus fluviatilis, Potamobius astacus) je sladkovodní korýš z řádu desetinožců. Dorůstá délky až 25 cm. Žije v tekoucí vodě, je velmi citlivý na její znečištění a je proto indikátorem čistoty vodních toků. Dožívá se 15 až 20 let.
Anatomie
Vnější stavba
Tělo raka se skládá ze srostlé hlavohrudě a zadečku. Na hlavohrudi se nachází ústní otvor, smyslové orgány a článkované končetiny, kterých má rak 5 párů. Dlouhá tykadla slouží jako hmatový orgán a je v nich uložen orgán rovnováhy (statocysta) neboli polohorovnovážný orgán, v němž jsou drobné částice hornin. Když se rak převrátí, kamínky mění polohu a informace o poloze jsou přenášeny nervy do mozku. Na kratších tykadlech jsou umístěny čichové buňky. Složené oči jsou neseny na pohyblivých stopkách.
Rak říční má vysokou schopnost regenerace.
Vnitřní stavba
Pohybuje se díky svalům přichyceným na vnitřní straně krunýře. Dýchá pomocí žaber. Jeho cévní soustava je otevřená. Důležitým prvkem cévní soustavy je trubicovité srdce. Srdce nasává tekutinu ze všech částí těla a vypuzuje ji krátkou cévou dopředu. Z cévy se tělní tekutina vylévá a dostává se ke všem buňkám. Na jiných místech se tekutina nasává do jiných cév a vrací se zpátky do srdce. Má žebříčkovitou nervovou soustavu. Jeho vývin je přímý.
Výskyt
Vyskytuje se v celé Evropě mimo Španělsko, severní Anglii a Irsko. Jeho stavy značně klesly v důsledku znečištění vod chemickými látkami a také kvůli tzv. račímu moru, což je plísňové onemocnění.
Predátoři
K přirozeným predátorům raka patří například vydra říční.
