Přeskočit na obsah

Rak signální

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRak signální
alternativní popis obrázku chybí
Rak signální
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídarakovci (Malacostraca)
Řáddesetinožci (Decapoda)
Čeleďrakovití (Astacidae)
Rodrak (Pacifastacus)
Binomické jméno
Pacifastacus leniusculus
(Dana, 1852)
Synonyma

Astacus leniusculus Dana, 1852

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rak signální (Pacifastacus leniusculus) je původem severoamerický (ze států KalifornieNevada) invazní druh[2] raka.[3] Do Evropy byl zavlečen v 60. letech 20. století, na území Česka se dostal v 80. letech 20. století. V Česku žije především na jihu a jihovýchodě.[4]

Rak signální obvykle dorůstá délky 6–9 cm, ačkoli jsou zaznamenány i velikosti 16–18 cm.[5] Od původních druhů raků je rozpoznatelný tím, že jako jediný má na klepetech v místě spojení pohyblivé a nepohyblivé části výraznou světlou skvrnu, která může být úplně bílá až světle modrá.[6] Obývá potoky, řeky, rybníky i jezera. Rozmnožuje se na podzim, samice následně klade 200 až 400 vajíček, z nichž se na jaře líhnou mladí jedinci. Ti pohlavně dospívají ve věku 2 až 3 let. Naděje na dožití je okolo 20 let. Přirozenými predátory jsou některé ryby, ptáci a šelmy, například norek americkýpsík mývalovitý.[4]

V Evropě jde o invazní druh. Je odolnější vůči organickému znečištění i vůči vysokým teplotám vody v letním období než rak říční.[7] Soužití obou druhů je neúnosné, rak signální vytlačuje raka říčního, neboť je agresivnější a rychleji se množí.[7] Navíc přenáší račí mor, vůči němuž je však imunní.[8] Pokud je populace raka signálního stabilní a dostatečně rozsáhlá, je jeho odstranění velmi obtížné. Proto je důležité zabránit dalšímu šíření preventivními opatřeními.[4] Je na seznamu 88 invazivních druhů vydaném Evropskou unií.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Signal crayfish na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b Invasive alien species - European Commission. environment.ec.europa.eu [online]. 2025-05-26 [cit. 2025-05-27]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky) 
  3. MAŇAS, Michal. BioLib.cz – Pacifastacus leniusculus (rak signální) [online]. BioLib.cz [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. 
  4. a b c PATOKA, Jiří. Pacifastacus leniusculus Dana, 1852 (rak signální) [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky [cit. 2021-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-21. 
  5. TAUGBØL, Trond; JOHNSEN, Stein I. Invasive Alien Species Fact Sheet – Pacifastacus leniusculus [online]. Online Database of the North European and Baltic Network on Invasive Alien Species, 2006 [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  6. HOLZER, Miloš. Archivovaná kopie [online]. Český rybářský svaz, Nepůvodní druhy raků našich vod [cit. 2010-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-22. 
  7. a b danubiansalmon. Naši raci - domácí vs. hosté [online]. mrk.cz, 2006-11-23 [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. 
  8. NIGUTOVÁ, Svatava. Račí slavnosti ve Švédsku [online]. Severské listy, 2000-10-10 [cit. 2010-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-21. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠTAMBERGOVÁ, Monika; SVOBODOVÁ, Jitka; KOZUBÍKOVÁ, Eva. Raci v České republice. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2009. 255 s. (Metodika AOPK ČR). ISBN 978-80-87051-78-8. S. 71–81. 
  • KOZÁK, Pavel, a kol. Biologie a chov raků. 2., aktual. vyd. Vodňany: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2015. 429 s. ISBN 978-80-7514-032-6. S. 97–100. 
  • KOZUBÍKOVÁ-BALCAROVÁ, Eva. Biologické invaze a paraziti – příběh raků a račího moru. S. 31–34. Živa [PDF online]. Academia, 2013. Čís. 1, s. 31–34. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. ISSN 0044-4812. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]