Přeskočit na obsah

Technokracie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pojem technokracie (z řec. techné – umění/řemeslo a kratein – vládnout) a znamená „vládu techniků“. Klíčovou roli zde hraje vrstva vysoce postavených specialistů (vědců, technologů a inženýrů). Vznik tohoto způsobu vlády se přikládá reakcím na rozpory kapitalistické ekonomiky, tedy že kapitalistické hospodářství nebylo způsobilé zvládnout hospodářské krize a tomu, že po druhé světové válce nastal prudký technický rozmach. Cílem systému v politickém smyslu je co nejefektivnější forma státní správy.

Nejvýznamnějším představitelem technokracie byl americký ekonom Thorstein Veblen.

Technokracie ve svém jádru prosazuje nahrazení politiků vědci, inženýry a dalšími technickými specialisty ve správě společnosti. Vládnutí a s ním spojené rozhodování by mělo být založeno spíše na vědeckých principech, analýze založené na datech a odborných znalostech než na politických ideologiích. Vládnoucí odborníci jsou proto vybráni na základě testů, délky a výkonu pracovní stáže. Jejich organizace musí být byrokratická a hierarchická, vedená autokratem, často diktátorem.[1] [2] Za technokracii se dá považovat i stav kdy odborníci nezastávají významné vedoucí role, ale mají vliv na ty, kteří jsou u moci, kvůli své domnělé nebo skutečné nezbytnosti.[3] V praktičtějším kontextu se technokracie týká segmentu byrokratického systému řízeného „techniky“. Model řízení, kde volení zástupci jmenují odborníky a profesionály, aby dohlíželi na konkrétní vládní úkoly a navrhovali zákony, lze klasifikovat jako technokratický.[4] „Technici“ by měli upřednostňovat efektivitu a optimalizaci při nakládání se zdroji a řízení společenských systémů, aby se co nejvíce snížili náklady. Jejich cílem by mělo být efektivní vládnutí, dosažení co nejlepších výsledků při využití svých znalostí a maximalizovat účinnost vládních opatření (kroků).[1] [2] S technokracií je spojené i zkrácení pracovní doby a významná volnost v oblasti duchovní kultury.[1]

Historie termínu

[editovat | editovat zdroj]

Kniha The Engineers and the Price System (1921) shrnuje první komplexní koncept technokracie odvozený z článků T. B. Veblena z roku 1919. Mezi významné tvůrce a zastánce myšlenky technokracie patří významní technici a novináři, jako jsou W. H. Scott, W. Rautenstrauch, W. W. Parish a K. Hubbert, kteří dopracovali původní obrys technokracie a představili ji jako kompaktní vizi ideálního společenského řádu s paralelami k C. H. De Saint-Simonovi, klíčovému francouzskému utopistovi, a dalším představitelům tohoto směru. Technokratická představa odmítala platnost ekonomického a politického liberalismu a tvrdila, že politici jsou nezpůsobilí v řízení sociálních procesů.[1] Předpokládalo se, že primární příčinou společenské transformace bude technologický pokrok zejména v energetickém a strojírenském odvětví, schopný nahradit lidskou práci a efektivněji přeměňovat fyzikální energii a suroviny v užitné hodnoty. Utopický aspekt technokracie zahrnoval také návrh nahradit peníze jednotkami zastupujícími množství energie, která je potřebná k výrobě konkrétního zboží. [1] Koncepty technokracie rezonovaly po celém světě a ovlivnily různé politické osobnosti a sociology. V současnosti se termín „technokrat“ často používá pro jednotlivce, kteří přehnaně zdůrazňují význam technologie, připisují jí všechny pozitivní vývojové trendy a své organizační cíle zakládají pouze na jejím pokroku.[1] V dnešní době je také zvykem jmenovat technokratické vlády, pokud zvolená vláda ztratí podporu parlamentu, ale kvůli okolnostem, ať už právním, pragmatickým nebo politickým ještě nenastal čas pro konání nových voleb. V případech, kdy se strany v parlamentu nedohodnou na sestavení normální vlády, mohou kolektivně podpořit prozatímní technokratickou vládu. Jestliže je taková technokratická vláda určena pouze k dovládnutí do následujících voleb, je často označována za „vládu úřednickou“. [5]

Vztah populismu a technokracie

[editovat | editovat zdroj]

Technokracii můžeme dnes vnímat také jako politickou sílu nebo ideologii. Například v USA se technokracie jako politická síla objevila, aby čelila korupci, která je vlastní masovým politickým systémům, zejména politickým stranám a stranické vládě obecně. Tento historický kontext je významný, protože technokracie byla původně proaktivní ideologií a její dopad přetrvává a ovlivňuje současnou politiku. Podle Kevina J. Elliota je část politiky, kterou technokracie vytvořila, ve skutečnosti současný populismus, alespoň tedy v USA. [6] Technokracie a populismus se prolínají, jak v reálné politice, tak konceptuálně. Názory analytiků na vztah těchto dvou pojmů se různí. Někteří je považují za protiklady, jiní v nich vidí dvě strany téže mince, které spíše kritizují stranickou demokracii než sebe navzájem. Snad nejčastěji je vztah mezi populismem a technokracií chápán jako zpětná reakce. Podle tohoto názoru vyvolala technokratická manipulace vlnu negativní energie stavící se proti elitám a expertům všeho druhu. Na tento názor navazuje teorie, že populismus je spíše vyústěním technokracie než reakcí na ni. Lidé totiž od svých volených zástupců (elit) a demokratických institucí očekávají naplňování jejich povinností a slibů, což se v některých případech neděje, a to mezi lidmi vytváří nespokojenost, frustraci. Toho právě může využít populismus, který se snaží s těmito „zkorumpovanými“ elitami bojovat.[6] [7]

  1. a b c d e f [1]
  2. a b [3]
  3. [2]
  4. [4]
  5. [5]
  6. a b [6]
  7. [7]

1. PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-718-4311-3

2. JANDOUREK, Jan, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ. Slovník sociologických pojmů: 610 hesel. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3679-2.

3. Who, What, Why: What can technocrats achieve that politicians can't? In: BBC.com [online]. 2011 [cit. 2023-12-07]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/magazine-15720438

4. Minds like machines. In: The Economist [online]. 2011 [cit. 2023-12-07]. Dostupné z: https://www.economist.com/international/2011/11/19/minds-like-machines

5. So what exactly is a technocrat anyway? In: ALJAZEERA [online]. 2011 [cit. 2023-12-08]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/opinions/2011/11/16/so-what-exactly-is-a-technocrat-anyway

6. ELLIOTT, Kevin J. A Family Affair: Populism, Technocracy, and Political Epistemology. Critical review (New York, N.Y.) [online]. Astoria: Routledge, 2020, 32(1-3), 85-102 [cit. 2023-12-12]. ISSN 0891-3811. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/08913811.2020.1851480

7. BICKERTON, Christopher a Carlo Invernizzi ACCETTI. Populism and technocracy: opposites or complements? Critical review of international social and political philosophy [online]. Abingdon: Routledge, 2017, 20(2), 186-206 [cit. 2023-12-12]. ISSN 1369-8230. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/13698230.2014.995504

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-718-4311-3.
  • JANDOUREK, Jan, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ. Slovník sociologických pojmů: 610 hesel. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3679-2.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]