Přeskočit na obsah

Lužická srbština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lužická srbština
Počet mluvčích20 000 až 30 000
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazykSasko a Braniborsko (Lužickosrbská oblast osídlení)
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2wen; hsb, dsb (T)
ISO 639-3wen; hsb, dsb
Ethnologuehsb, dsb wen; hsb, dsb
Wikipedie
hsb.wikipedia.org - hornolužická srbština,
dsb.wikipedia.org - dolnolužická srbština
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dvojjazyčné názvy v Budyšíně

Lužická srbština nebo též lužičtina je všeobecné pojmenování pro příbuzné západoslovanské jazyky používané Lužickými Srby na území německé Lužice, tj. ve východním Sasku a v jihovýchodním Braniborsku.

Lužická srbština se vyvinula z jazyka Polabských Slovanů, kteří vymřeli asi v 10. století, avšak zachovaly se prameny pro přepis a rekonstrukci jejich jazyka. Lužice patřila k Zemím koruny České, ztracena byla definitivně až v roce 1814 po vídeňském kongresu. V současné době jsou Lužičtí Srbové výrazně asimilováni, někteří z nich si však uchovávají jazyk i kulturní tradice.

Po roce 1990 se stala lužická srbština úředním jazykem v některých oblastech Německa, zejména v okolí města Budyšín (lužickosrbsky Budyšin, německy Bautzen), a vyučuje se i na místních školách. Lužičtí Srbové také prožívají jakési „národní obrození“, kdy ti z nich, kteří byli vychovávání pouze německy, mají nyní široké možnosti se jazyk svých předků naučit, a ožívají i jejich národní tradice. Většina Lužických Srbů dnes ovládá lužickou srbštinu (jako jazyk pro domácí komunikaci) i němčinu (většinou v práci, při styku s úřady ap.). Z jazykovědného hlediska rozeznáváme lužickou srbštinu horní a dolní:

Porovnání jazyků

[editovat | editovat zdroj]
česky hornolužickosrbsky dolnolužickosrbsky srbsky polsky slovensky rusky polabsky kašubsky
člověk zvuk čłowjek cłowjek човек [čovek] zvuk człowiek človek zvuk человек [čiełaviék] clawak, clôwak człowiek
večer wječor wjacor вечер [večer] wieczór večer вечер [viéčier] vicer wieczór
bratr bratr bratš брат [brat] brat brat брат [brat] brot brat
den zvuk dźeń źeń дан [da] zvuk dzień deň zvuk день [dieň] dôn dzéń
ruka ruka ruka рука [ruka] ręka ruka рука [ruká] ręka rãka
podzim nazyma nazyma јесен [jesen] jesień jeseň осень [ósieň] prenja zaima, jisin jeséń
sníh sněh sněg снег [sneg] śnieg sneh снег [snieg] sneg snieg
léto lěćo lěśe лето [leto] lato leto лето [lieta] lato lato
sestra sotra sotša сестра [sestra] siostra sestra сестра [siestrá] sestra sostra
ryba ryba ryba  риба [riba] ryba ryba рыба [rýba] ryba rëba
oheň woheń wogeń огањ/ватра [oganj] ogień oheň огонь [ogóń] widin òdżiń
voda woda wóda вода [voda] woda voda вода [vadá] wôda wòda
vítr wětřik, wětr wětš ветар [vetar] wiatr vietor ветер [viétier] wjôter wiater
zima zyma zyma зима [zima] zima zima зима [zimá] zaima zëma

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Karel Sklenář: Z Čech do Pompejí, vyd. Československý spisovatel 1989, kapitola Ke břehům Baltu, str. 133–163 (o Pobaltských Slovanech)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]