Zeravšanský hřbet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zeravšanský hřbet
Зеравшанский хребет

Pohled zpod vrcholu Čimtargy

Nejvyšší bod Čimtarga (5489 m n. m.)
Délka 370 km

Nadřazená jednotka Pamíro-Alaj
Sousední
jednotky
Hissarský hřbet, Turkestánský hřbet, Alajský hřbet, Pamír
Podřazené
jednotky
Fanské hory

Světadíl Asie
Stát Tádžikistán Tádžikistán
Uzbekistán Uzbekistán
Čimtarga
Fire.svg
Čimtarga
Horniny žula, vápenec, břidlice, pískovec
Povodí Zeravšan, Amudarja
Souřadnice 39°20′ s. š., 69°40′ v. d.

Zeravšanský hřbet (rusky Зеравшанский хребет, tádžicky Зарафшон, z perského زرافشان, transliterováno zar-afšan, rozprašovač zlata[1]) je horský hřbet ve střední Asii náležící do horské soustavy Pamíro-Alaje. Na východě je v Matčinském horském uzlu propojen s Alajským a Turkestánským hřbetem, ze severu jej od Turkestánského hřbetu odděluje údolí řeky Zeravšan, na západě zaniká v Turanské nížině, z jihu je obklopen Hissarským hřbetem, z jihovýchodu je od horstev Pamíru oddělen údolím řeky Vachš. Tento hřbet je protažen v rovnoběžkovém směru v délce cca 370 km.[2] Nejvyšším vrcholem je hora Čimtarga, která však neleží přímo na hlavním hřbetu, ale na jižní rozsoše ve Fanských horách[3].

Geologie a geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Zeravšanský hřbet byl, stejně jako celý Pamiro-Alaj, vyvrásněn již Hercynským vrásněním v paleozoiku. Dalšími horotvornými procesy pak prošel při vrásnění Kimmerském a Alpinském. Pohoří je tektonicky aktivní do současnosti a jsou zde četná zemětřesení.[4]
Hřbet má asymetrickou stavbu, jeho severní svahy jsou silně rozčleněny mnoha příčnými údolími a na několika místech je zcela proříznut přítoky řeky Zeravšan. Nejvýznamnější z těchto průlomových údolí je soutěskovité údolí řeky Jaghnób, která odvodňuje jižní svahy Zeravšanského hřbetu, aby se pak pravoúhle stočila na sever a prorazila horstvo příčným údolím.[5]
Součástí Zeravšanského hřbetu jsou Fanské hory, které se nacházejí v jeho západní části, v horském uzlu s hřbetem Hissarským. Jde o nejznámější a nejnavštěvovanější část pohoří s četnými jezery a pětitisícovými vrcholy.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zarafshan Range na anglické Wikipedii.

  1. SOUCEK, Svat. A History of Inner Asia. Cambridge : Cambridge University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 9780521657044. (anglicky)  
  2. Atlas sovětských republik střední Asie. Moskva : [s.n.], 1988. (rusky)  
  3. Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-A Dušanbe. Moskva : Generální štáb, 1963. 1 mapový list s. Dostupné online. (rusky)  
  4. a b ČERNÝ, Michal. Pamíro-Alaj. In ŠLÉGL, Jiří. Světová pohoří: Asie. Praha : Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0291-3. S. 94 - 101.
  5. VOTÝPKA, Jan. Fyzická geografie Sovětského svazu. Praha : SPN, 1982. 420 s. S. 300.