Turkestánský hřbet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Turkestánský hřbet
Туркестанский хребет
Řeka Zeravšan tvořící jižní hranici hřbetu
Řeka Zeravšan tvořící jižní hranici hřbetu

Nejvyšší bod Pik Skalistyj (Скалистый) (5621 m n. m.)
Délka 350 km

Nadřazená jednotka Pamíro-Alaj
Sousední
jednotky
Ferganská kotlina, Alajský hřbet, Zeravšanský hřbet

Světadíl Asie
Stát Kyrgyzstán Kyrgyzstán
Tádžikistán Tádžikistán
Uzbekistán Uzbekistán
Horniny žula, vápenec, břidlice
Povodí Syrdarja, Zeravšan
Souřadnice 39°34′59″ s. š., 69°45′ v. d.

Turkestánský hřbet (rusky Туркестанский хребет) je horský hřeben ve střední Asii náležící do horské soustavy Pamiro-Alaje. Na východě začíná v Matčinském horském uzlu, probíhá po hranici Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, na západě pak zaniká v uzbeckých pouštích nad městem Samarkand. Jeho délka je přibližně 350 km, nejvyšším vrcholem je Pik Skalistyj (5621 m n. m).[1]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Turkestánský hřbet je ze severu výrazně ohraničen Ferganskou kotlinou, neméně znatelná je i jeho jižní hranice - tvoří ji řeka Zeravšan, která jej odděluje od jižního souseda Zeravšanského hřbetu. Na východě počíná svou existenci v monumentálním Matčinském horském uzlu, jehož středobodem je pik Igla (4730 m n. m.),[1] odtud pak sleduje striktně východo-západní směr a po jeho vrcholcích probíhá kyrgyzsko-tádžická státní hranice. Na západ pokračuje značně zaledněnou oblastí. Největší je mohutný Zeravšanský ledovec o délce 25 km[2] a ploše 126 km2,[1] zdrojnice řeky Zeravšan. Dalšími velkými ledovci jsou ledovce Ščurovského nebo Kšemiš. Nad ledovcem Kšemiš se nachází i nejvyšší hora celého horstva - Pik Skalistyj (5621 m n. m.) - a další vrcholy překonávanící nadmořskou výšku 5000 metrů (pik Boec 5398 m n. m., Kšemiš-Baši 5290 m n. m.). Dále na západ pak zalednění ustupuje, vzrůstá ovšem počet mohutných granitových věží. Jejich koncentrace je nejvyšší v oblasti doliny Karavšin (pik Pyramidalnyj 5510 m n. m., pik 4810, pik Slesova, pik 1000 let ruského křesťanství, pik Asan atd.), a v okolí piků Ak-su (5355 m n. m.) a Sabach (5282 m n. m.).[3] Ve směru od východu je posledním vrcholem převyšujícím 5000 metrů pik Aknukur (5101 m n. m.), za ním se hřeben postupně snižuje, opouští kyrgyzsko-tádžickou hranici a zcela vstupuje na území Tádžikistánu. V sedle Šachristan (3378 m n. m.) ho protíná silnice spojující dvě největší tádžická města - Dušanbe a Chudžand. Za ním tvoří hřeben hranici mezi Uzbekistánem a Tadžikistánem. A na této hranici také Turkestánský hřbet zaniká, a to nedaleko výtoku řeky Zeravšan z Tádžikistánu do Uzbekistánu na východ od historického města Samarkand.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ČERNÝ, Michal. Pamíro-Alaj. In ŠLÉGL, Jiří. Světová pohoří: Asie. Praha : Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0291-3. S. 94 - 101.
  2. VOTÝPKA, Jan. Fyzická geografie SSSR. Praha : SPN, 1982. S. 300 - 302.  
  3. ClimberCA.com. Ущелье Каравшин и ущелье Ляйляк. Памиро-Алай [online]. ClimberCA.com. Dostupné online. (rusky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-B Ordžonikidzeabad. Moskva: Generální štáb, 1989, 1 mapový list. Dostupné online.
  • Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-A Dušanbe. Moskva: Generální štáb, 1963, 1 mapový list. Dostupné online.