Turkestánský hřbet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Turkestánský hřbet
Туркестанский хребет
Řeka Zeravšan tvořící jižní hranici hřbetu
Řeka Zeravšan tvořící jižní hranici hřbetu

Nejvyšší bod Pik Skalistyj (Скалистый) (5621 m n. m.)
Délka 350 km

Nadřazená jednotka Pamíro-Alaj
Sousední
jednotky
Ferganská kotlina, Alajský hřbet, Zeravšanský hřbet

Světadíl Asie
Stát Kyrgyzstán Kyrgyzstán
Tádžikistán Tádžikistán
Uzbekistán Uzbekistán
Horniny žula, vápenec, břidlice
Povodí Syrdarja, Zeravšan

Turkestánský hřbet (rusky Туркестанский хребет) je horský hřeben ve střední Asii náležící do horské soustavy Pamiro-Alaje. Na východě začíná v Matčinském horském uzlu, probíhá po hranici Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, na západě pak zaniká v uzbeckých pouštích nad městem Samarkand. Jeho délka je přibližně 350 km, nejvyšším vrcholem je Pik Skalistyj (5621 m n. m).[1]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Turkestánský hřbet je ze severu výrazně ohraničen Ferganskou kotlinou, neméně znatelná je i jeho jižní hranice - tvoří ji řeka Zeravšan, která jej odděluje od jižního souseda Zeravšanského hřbetu. Na východě počíná svou existenci v monumentálním Matčinském horském uzlu, jehož středobodem je pik Igla (4730 m n. m.),[1] odtud pak sleduje striktně východo-západní směr a po jeho vrcholcích probíhá kyrgyzsko-tádžická státní hranice. Na západ pokračuje značně zaledněnou oblastí. Největší je mohutný Zeravšanský ledovec o délce 25 km[2] a ploše 126 km2,[1] zdrojnice řeky Zeravšan. Dalšími velkými ledovci jsou ledovce Ščurovského nebo Kšemiš. Nad ledovcem Kšemiš se nachází i nejvyšší hora celého horstva - Pik Skalistyj (5621 m n. m.) - a další vrcholy překonávanící nadmořskou výšku 5000 metrů (pik Boec 5398 m n. m., Kšemiš-Baši 5290 m n. m.). Dále na západ pak zalednění ustupuje, vzrůstá ovšem počet mohutných granitových věží. Jejich koncentrace je nejvyšší v oblasti doliny Karavšin (pik Pyramidalnyj 5510 m n. m., pik 4810, pik Slesova, pik 1000 let ruského křesťanství, pik Asan atd.), a v okolí piků Ak-su (5355 m n. m.) a Sabach (5282 m n. m.).[3] Ve směru od východu je posledním vrcholem převyšujícím 5000 metrů pik Aknukur (5101 m n. m.), za ním se hřeben postupně snižuje, opouští kyrgyzsko-tádžickou hranici a zcela vstupuje na území Tádžikistánu. V sedle Šachristan (3378 m n. m.) ho protíná silnice spojující dvě největší tádžická města - Dušanbe a Chudžand. Za ním tvoří hřeben hranici mezi Uzbekistánem a Tadžikistánem. A na této hranici také Turkestánský hřbet zaniká, a to nedaleko výtoku řeky Zeravšan z Tádžikistánu do Uzbekistánu na východ od historického města Samarkand.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ČERNÝ, Michal. Pamíro-Alaj. In ŠLÉGL, Jiří. Světová pohoří: Asie. Praha : Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0291-3. S. 94 - 101.
  2. VOTÝPKA, Jan. Fyzická geografie SSSR. Praha : SPN, 1982. S. 300 - 302.  
  3. ClimberCA.com. Ущелье Каравшин и ущелье Ляйляк. Памиро-Алай [online]. ClimberCA.com. Dostupné online. (rusky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-B Ordžonikidzeabad. Moskva: Generální štáb, 1989, 1 mapový list. Dostupné online.
  • Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-A Dušanbe. Moskva: Generální štáb, 1963, 1 mapový list. Dostupné online.