Přeskočit na obsah

Deutsche Zentrumspartei

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zentrumspartei)
Německá strana centrum
(Centrum)
Deutsche Zentrumspartei
(Zentrum)
Logo
Datum založení13. prosince 1870
PředsedaGerhard Woitzik
Generální tajemníkSebastian Mostertz
SídloStraberger Weg 12
41542 Dormagen
Ideologiekřesťanská demokracie
konzervatismus
Počet členů300 (2022)
Volební výsledek0,0 % (volby 2009)
Oficiální webwww.deutsche-zentrumspartei.de
Zisk mandátů ve volbách
Spolkový sněm
0/736
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Deutsche Zentrumspartei nebo krátce Zentrum (česky Německá strana centrum či jen Centrum) je německá katolická klerikální strana. Ideologicky navazuje na stranu existující v letech 1870–1933, za Německého císařství a Výmarské republiky, kdy bylo Centrum nejvýznamnější katolickou stranou v zemi a účastnilo se většiny koaličních vlád.

Vlajka Centra

První náznaky politického katolicismu se dají vysledovat v oblasti Německa až k Napoleonským válkám, kdy se převážně katolické oblasti Porýní a Vestfálska dostaly pod nadvládu protestantského Pruska. V revolučním roce 1848 vznikl při Frankfurtském sněmu tzv. Katolický klub, volný spolek chránící svobody církve. K upevnění svazku katolických představitelů došlo v roce 1852 v reakci na dekret namířený proti Jezuitům a v roce 1858 již tvořili samostatný poslanecký klub v rámci pruského parlamentu. Došlo k přejmenování z Katolického klubu na Frakci středu (neboli Frakci centra). Název, který si strana již ponechala, vznikl podle zasedacího pořádku v pruském parlamentu. Katoličtí představitelé seděli uprostřed (v centru), zatímco konzervativci vpravo a liberálové vlevo. Skupina se kvůli nejednoznačné pozici církve v konstitučních a vojenských otázkách brzo rozpadla a v roce 1867 již nebyla součástí parlamentu. Sílící antikatolický sentiment v Prusku a tendence k uzavření všech klášterů daly nový impulz k reorganizaci katolických představitelů. V červnu 1870 vyzval Peter Reichensberger ke sjednocení všech katolických představitelů. V říjnu stejného roku proběhlo ve městě Soest setkání, kde byl nadefinován nový volební program. V prosinci 1870 byla obnovena parlamentní skupina pod názvem Ústavní strana.

Německá říše a Kulturkampf

[editovat | editovat zdroj]
Centre Party Member of Reichstag (First line sitting from left to right: Paul Letocha, Dr. Ludwig Windthorst, Graf v. Johann Anton von Chamaré, Anton von Dejanicz-Gliszczynski, Albert Horn second line-standing-left to right: Graf v. Friedrich von Praschma, Philipp Schmieder (not Centre party), Dr. Felix Porsch, Dr. Frhr. Clemens Heereman von Zuydwyck, Julius Szmula)

V březnu 1871 se již jako strana Centrum účastnila voleb do Říšského sněmu a se ziskem 58 křesel se stala druhou nejsilnější hned za národními liberály. Hned měla před sebou obrovskou výzvu v podobě kancléře Bismarcka, který v roce 1871 vyhlásil tzv. Kulturkampf (česky kulturní boj) proti katolické církvi. Jeho cílem bylo omezit vliv církve v nově sjednoceném Německu na minimum. Bylo zakázáno používat kazatelny pro politické účely, Jezuitský řád byl rozpuštěn, kláštery byly zrušeny a byl zaveden povinný civilní sňatek. Veškerá státní podpora církvi byla zastavena a protestující biskupové skončili ve vězení. Katoličtí představitelé v čele s Ludwigem Windthorstem postupu proti církvi bránili energicky a jednotně. Odměnou byla sílící podpora od katolického obyvatelstva. K uklidněné situace došlo až roku 1887, kdy Bismarck od svého tažení proti církvi upustil.

V roce 1890 došlo k Bismarckově odvolání a taktéž ke změně politiky Centra. Z opoziční strany se stala stranou provládní, která se podílela na domácí, zahraniční i koloniální politice. Po ukončení Kulturkampfu ztratila strana sjednocovací pouto a v 90. letech 19 st. vzniklo několik křídel. Vedle agrární části existovalo ještě populistické, buržoazní a stále sílící levicové dělnické křídlo. Strana byl monarchistická, ale její populistické a dělnické křídlo se netajilo demokratickými tendencemi.

První světová válka a pád monarchie

[editovat | editovat zdroj]

Strana podpořila vstup Německa do první světové války, omezila kritiku a loajálně spolupracovala s vládou kancléře Bethmann-Hollwega. S postupem války se ale stále více ozývalo levicové křídlo kolem Matthiase Erzbergera, které nabádalo k mírovým jednáním. K zásadnímu obratu došlo po odvolání Bethmann-Hollwega v červenci 1917. Sociální demokraté, Centrum a levicová část Progresivní strany se spojili a ve sněmu prosadili tzv. Mírovou rezoluci (německy: Friedensresolution), která obhajovala mírová jednání vedoucí k ukončení války. Člen strany Georg von Hertling byl dokonce zvolen kancléřem a úřad vykonával mezi listopadem 1917 a zářím 1918. V poslední říšské vládě kancléře Maxmiliána Bádenského mělo Centrum několik ministrů.

V listopadu 1918 se v Německu zhroutila monarchie, byla vyhlášena republika a moc převzali sociální demokraté. Strana oficiálně odmítla revoluci a vznik republiky, uvnitř ale byla, co se týče postoje k republice, výrazně rozštěpená. Její představitelé krátce po revoluci navázali kontakt s sociálně demokratickou vládou a souhlasili s brzkým konáním demokratických voleb. Centrum se i tak s novou vládou dostalo brzo do sporu, když ministr kultury Adolf Hofmann začal prosazovat úplnou odluku církve od státu a odstranění náboženství ze školních osnov. Celá iniciativa paradoxně stranu s katolickým obyvatelstvem sjednotila a posílila. Citelné oslabení přišlo z jiného směru. Mírně prorepublikové směřování strany nesdílelo bavorské křídlo, které bylo vždy více konzervativní a monarchistické. Když se k tomu přidala podpora Centra k centralistickým tendencím na úkor kompetencí jednotlivých spolkových zemí, Bavoři se od Centra odštěpili a vytvořili novou Bavorskou lidovou stranu.

Období Výmarské republiky

[editovat | editovat zdroj]

Nevyhraněný názor na otázku republikového zřízení nakonec udělal ze strany jeden z pilířů Výmarské republiky. V prvních demokratických volbách v lednu 1919 se ziskem 19,7 % se stalo Centrum druhou nejsilnější stranou ve sněmu po SPD. Společně se sociálními demokraty a levicovými liberály (DDP) vytvořili tzv Výmarskou koalici, která úspěšně provedla Německo přes revoluční roky 1919 a 1920 (za zmínku stojí: povstání spartakovců, levicové revoluce v Brémách a Bavorsku či pravicový Kappův puč). V následných předčasných volbách ale Výmarská koalice ztratila nadpoloviční většinu a musela zahrnout do vlády i národní liberály (DVP). Sociální demokraté se s DVP nebyli schopni dohodnout na hospodářských otázkách, a tak odešli do opozice a menšinovou vládu Centra DDP a DVP pouze tolerovali. Pro Centrum začalo období, kdy se stalo nejsilnější vládní stranou a pravidelně obsazovalo post kancléře (z 20 vlád mělo Centrum 10 post kancléře). Vládní stranou bylo nepřetržitě od roku 1919 do roku 1932.

Po roce 1945

[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce a obnovení plurality již strana nedosáhla svého předešlého významu. Do spolkového sněmu se dostala naposled v roce 1953, od roku 1957 v něm nefiguruje a je zcela marginální stranou, která se uplatňuje jen lokálně v komunální politice.

Christian Otte, současný předseda strany

Předsedové strany

[editovat | editovat zdroj]

Říšští kancléři za stranu Centrum

[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky a zastoupení v zákonodárných sborech

[editovat | editovat zdroj]

Německé císařství

[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky strany do Říšského sněmu.

Rok % Mandáty
1871 18,6 % 63
1874 27,9 % 91
1877 24,8 % 93
1878 23,1 % 94
1881 23,2 % 100
1884 22,6 % 99
1887 20,1 % 98
1890 18,6 % 106
1893 19,1 % 96
1898 18,8 % 102
1903 19,8 % 100
1907 19,4 % 105
1912 16,4 % 91

Výmarská republika

[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky strany do Říšského sněmu.

Rok % Mandáty
1919 19,7 % 91
1920 13,6 % 64
1924 (V.) 13,4 % 65
1924 (XII.) 13,6 % 69
1928 12,1 % 61
1930 11,8 % 68
1932 (VII.) 12,4 % 75
1932 (XI.) 11,9 % 70
1933 (III.) 11,3 % 73

Spolková republika Německo

[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky strany do Spolkového sněmu.

V letech 1961, 1965, v letech 1972-1983 a v roce 1990 strana nekandidovala.

Rok Počet hlasů % Mandáty
1949 727 505 3,1 % 10
1953 217 078 0,8 % 3
1957* 254 322 0,9 % 0
1969 15 933 0,0 % 0
1987 19 035 0,1 % 0
1994 3 757 0,0 % 0
1998 2 076 0,0 % 0
2002 3 127 0,0 % 0
2005 4 010 0,0 % 0
2009 6 087 0,0 % 0

*) Počet hlasů je uveden za Federalistickou unii (FU), z ní v Severním Porýní-Vestfálsku 72 563 (0,2 %) a v Dolním Sasku 13 549 (0,0 %)

Evropský parlament

[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky strany do Evropského parlamentu.

V letech 1994 a 2009 strana nekandidovala.

Rok Počet hlasů % Mandáty
1979 31 367 0,1 % 0
1984 93 921 0,4 % 0
1989 41 190 0,1 % 0
1999 7 080 0,0 % 0
2004 26 803 0,1 % 0

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]