Zemský úřad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zemské úřady)
Jump to navigation Jump to search

Ve feudálních státech byly udělovány úřední hodnosti, jejichž nositelé spolu s panovníkem nebo vedle něho spravovali veřejné záležitosti. V jednotlivých zemích Evropy i českého státu se názvy a kompetence zemských úřadů lišily, ale jejich vývoj probíhal v podstatě analogicky. V období vrcholného feudalismu se postupně vydělily z dvorských úřadů, jednostranně závislých na panovníkovi, a změnily se v úřady stavovské, zodpovědné nejen králi, ale také zemské stavovské obci. Po vyvrcholení stavovského vlivu (viz Český stát za vlády Jagellonců) došlo s nástupem absolutismu k opětnému podřízení zemských úřadů panovníkovi. V Čechách zemské úřady vznikly ve 13. století. Jádrem sboru nejvyšších zemských úředníků (název užíván od poloviny 14. století) se stali šlechtici - hodnostáři zemského soudu (komorník, sudí, písař) a vojenský velitel ústředního panovnického sídla (purkrabí pražský). Představitelem nejdůležitějšího výkonného úřadu státu (kancléř) byl až do 15. století probošt vyšehradské kapituly. V pohusitské době ovládli všechny nejvyšší z. ú. světští feudálové a roku 1497 se dohodli s Vladislavem II. Jagellonským o rozdělení a pořadí dvanácti zemských úřadů mezi pány a rytíře. Tyto úřady přetrvaly až do tereziánských reforem, kdy byly zrušeny. Úpravu zaznamenaly v roce 1627, po vydání Obnoveného zřízení zemského, kdy byli karlštejnští purkrabí nahrazeni prezidentem Apelačního soudu a prezidentem České komory.

Nejvyšší zemské úřady v Čechách[editovat | editovat zdroj]

V roce 1497, resp. 1549 bylo dohodnuto pořadí nejvyšších zemských úředníků: 1. nejvyšší purkrabí, 2. nejvyšší hofmistr, 3. nejvyšší maršálek, 4. nejvyšší komorník zemský, 5. nejvyšší sudí zemský, 6. nejvyšší kancléř, 7. dvorský sudí, 8. nejvyšší písař zemský, 9. zemský podkomoří, 10. purkrabí karlštejnský (za panský stav), 11. purkrabí karlštejnský (za rytířský stav), 12. purkrabí Hradeckého kraje.

Obsazované panským stavem[editovat | editovat zdroj]

  • nejvyšší zemský purkrabí – zástupce panovníka, představitel sboru nejvyšších zemských úředníků, velitel zemské vojenské hotovosti, předseda purkrabského soudu (záležitosti sporů z dlužních úpisů), hlavní nositel policejní moci, v nepřítomnosti panovníka předsedal českému zemskému soudu; svoje přední místo mezi ostatními purkrabími (burgravius, dříve castellanus) si získal spolu s posílením významu Pražského hradu
  • nejvyšší zemský komorník (camerarius supremus) – uděloval povolení k audienci u panovníka, zodpovídal za řádné vedení agendy zemských desk, měl dozor nad menšími zemskými úředníky, obesílal žalované u zemského soudu

Obsazované rytířským stavem[editovat | editovat zdroj]

  • nejvyšší zemský podkomoří (subcamerarius) – zástupce panovníka ve správě královských měst, dbal nad dodržováním regálních práv panovníka a nad důchody panovnické komory

Od třicetileté války[editovat | editovat zdroj]

Podle Obnoveného zřízení zemského z roku 1627 ve sboru nejvyšších zemských úředníků nahradil zrušené úřady karlštejnských purkrabí:

Pořadí nejvyšších zemských úředníků bylo od té doby následující: 1. nejvyšší purkrabí, 2. nejvyšší zemský hofmistr, 3. nejvyšší zemský maršálek, 4. nejvyšší zemský komorník, 5. nejvyšší zemský sudí, 6. nejvyšší kancléř, 7. nejvyšší dvorský sudí, 8. prezident rady nad apelacemi, 9. prezident české komory, 10. nejvyšší zemský písař, 11. zemský podkomoří, 12. purkrabí Hradeckého kraje.

Úředníci nově přísahali pouze králi a jeho dědicům, už ne také stavům, jak to bylo v předbělohorském období.

Menší zemští úředníci v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Některé úřady byly pouze nominální, avšak umožňovaly svým nositelům členství v královské radě a za nepřítomnosti panovníka v zemi také v místodržitelském sboru. Značnou část agendy nejvyšších zemských úředníků vedli jejich zástupci, tzv. menší úředníci zemští (beneficiarii minores). Mezi menší úředníky zemského soudu patřili místokomorník, místosudí, místopísař, hofrychtéř[zdroj?], úředník královny, úředník podkomořího a menší písař. S několika dalšími výkonnými úředníky (ingrosátoři, registrátoři, deklamátoři, komorníci, depozitoři, taxátoři a další) se konstituovali v pravidelně fungující úřad desek zemských. Neptřetržitý chod deskového úřadu byl narušen jeho uzavřením jen na tři týdny o Vánocích a dva týdny o Velikonocích. K menším zemským úředníkům se také řadil purkrabí Pražského hradu.

Další úřady v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Vedle řádných zemských úřadů se vyskytovaly podle potřeby ustanovované nepravidelné úřady (zemský správce, zemský hejtman) a další úředníci, kompetentní pro Čechy nebo celý český stát (nejvyšší mincmistr, královský prokurátor, hejtman německých lén) a zodpovědní králi. Podle zemského zřízení však nepatřili ke sboru nejvyšších zemských úředníků (beneficiarii supremi).

Nejvyšší zemské úřady na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Na Moravě se vyvinuly zemské úřady při zemských soudech v Brně a Olomouci. Od roku 1493 se sbor nejvyšších úředníků ustálil v počtu sedmi a v tomto složení:

První čtyři úřady si vyhradili páni, v podkomořském úřadu se oba šlechtické stavy střídaly. Po bitvě na Bílé hoře se počet nejvyšších úředníků zmenšil na šest (bez českého maršálka). V Čechách ani na Moravě nebyli v zemských úřadech zastoupeni měšťané.

Menší zemští úředníci na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Menšími úředníky byli komorník a sudí menšího práva, dva menší písaři a dva zemští purkrabí (později pouze jeden v Olomouci).

Nejvyšší zemské úřady v ostatních zemích Koruny české[editovat | editovat zdroj]

Ve Slezsku stál v čele ústřední vlády vrchní zemský hejtman, jímž se podle privilegia z roku 1498 stával vždy některý ze slezských knížat. Mezi zemskými úředníky v Horní a Dolní Lužici zaujímali přední místo zemští fojti, dosazovaní králem z české a moravské šlechty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „zemské úřady“ Ottova slovníku naučného od anonymního autora.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Úřad podkomořský v Čechách : Příspěvek k dějinám stavu městského v zemích českých. Praha: Obec královského hlavního města Prahy, 1881. Dostupné online. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. 
  • RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. 432 s. ISBN 80-7277-175-2. S. 177–178. 
  • VOLF, Miloslav. Obnovení nejvyšších zemských úřadů po Bílé hoře. In: Sborník archivních prací (roč. 27, č. 1). Praha: Archivní správa Ministerstva vnitra ČSR, 1977. S. 3–52.

Související články[editovat | editovat zdroj]