Ratměřice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zámek Ratměřice)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zámek Ratměřice
Zámek Ratměřice.jpg
Účel stavby

Luxusní hotel s restaurací

Základní informace
Sloh Klasicismus
Současný majitel Ing. Tomáš Novák
Poloha
Adresa Obec Ratměřice, Ratměřice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 24229/2-2868 (PkMISSezObr)
Web www.zamek-ratmerice.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Ratměřice se nachází v okrese Benešov mezi obcemi Vlašim a Votice v obci Ratměřice, vzdálené necelou hodinu jízdy z hlavního města Prahy. Historie zámku sahá až do začátku 18. století a klasicistní zámek v současnosti slouží jako moderní ubytovací a kongresové centrum s rozsáhlým zámeckým parkem.

Návštěvníci zámku v Ratměřicích se mohou dnes pokochat jeho výraznou klasicistní tváří a projít rozsáhlým zámeckým parkem s neopakovatelným kouzlem. Nebylo tomu tak ale vždy. Zámek měl však již od svého zrodu štěstí na majitele, kteří toto místo budovali s citem a především srdcem. Nejvýrazněji se do této podoby promítly významné rody Chotků (18. století), Kabešů (19. století) a současný majitel Ing. Tomáš Novák (21. století).

Zámek je zapsanou kulturní památkou České republiky[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předchotkovská éra[editovat | editovat zdroj]

Samotná historie zámku v Ratměřicích sahá až do začátku 18. století, kdy původní barokní zámek nechali postavit pánové Kořenští z Terešova. Tato stará česká vladycká rodina vlastnila v letech 1702 až 1719 panství zahrnující také vesnice Jankov a Ratměřice. Kořenští z Terešova pocházejí z Terešova na Plzeňsku. Mezi českou šlechtou se z tohoto rodu prosazuje až Václav František, který byl roku 1676 byl povýšen do panského stavu. Jeho syn Jan Antonín Lukáš je pak dokonce roku 1705 povýšen do stavu hraběcího. Byl to právě Jan Antonín Lukáš Kořenský z Terešova, který roku 1702 koupil Ratměřice spolu s Jankovem. Jankov byl tehdy a je dodnes větší a významnější než Ratměřice, ale původní panské sídlo v Jankově nevyhovovalo potřebám, a proto bylo sídlo přeneseno do Ratměřic – vznikl tam překrásný barokní zámek. Následující historie majitelů barokního zámku je poměrně spletitá. Další známí majitelé zámku v Ratměřicích byli až baroni ze Sterndhalu, kteří zámek vlastnili v letech 1751 až 1830.

Chotkovská éra[editovat | editovat zdroj]

Do současné podoby zámku v Ratměřicích se výrazně promítlo právě vlastnictví rodu Chotkové z Chotkova. Významným rokem pro Ratměřice byl především rok 1830, kdy zámek, jakožto i téměř celé jankovsko-ratměřické panství koupila hraběnka Henrietta Chotková z Chotků a Vojína za 106.875 zlatých. Roku 1838 došlo ke koupi i zbývajícího podílu a od té doby se zámek i panství dostalo do trvalejšího vlastnictví rodu Chotků.

Dne 9. srpna 1853 nechala oba středočeské statky přepsat na syny Ottu a Rudolfa. Ratměřickému zámku se věnoval především Otta Ferdinand Chotek z Chotkova a Vojnína (1816-1889), který byl autorem jeho klasicistní přestavby a zakladatel přilehlého anglického krajinářského parku. Park se stal známým především dvěma exempláři sekvojovce obrovského, které je zde možné vidět do dnes a jsou největšími v České republice. Otto se nikdy neoženil a zůstal bezdětný. Zemřel ve Vídni ve svém paláci a ve Vídni byl také pohřben. Po jeho smrti prodal zadlužený Jankov s Ratměřicemi a Vlčkovicemi jeho bratr Rudolf v prosinci 1898 Josefovi a Viktorii Černým.

Kabešovská éra[editovat | editovat zdroj]

Dalším důležitým rodem, který se zasloužil o osud zámku v Ratměřicích byli Kabešové. V roce 1925 se novou majitelkou stala paní Milada Kabešová. Od té doby byl v majetku rodiny Kabešů. Významným majitelem zámku byl zajisté její syn, JUDr. Vladimír Kabeš. Vladimír Kabeš byl průmyslník a zakladatel společnosti Aero, známé továrny letadel. Vedle hlavní letecké výroby začal roku 1929 vyrábět také automobily, které vynikaly dobrými vlastnostmi a nízkou cenu. Největší úspěch přinesl firmě typ 10HP „cililink“, který je dodnes jedním z nejznámějších českých automobilů. Vladimír Kabeš vedl podnik až do roku 1945. Zemřel o dva roky později ve věku jedenašedesáti let.

Vladimír Kabeš po sobě zanechal jediného syna, po otci také Vladimíra a právníka, který se tak stal posledním z majitelů ratměřického zámku rodu Kabešů.

Po druhé světové válce byl zámek JUDr. Vladimíru Kabešovi mladšímu znárodněn a od té doby jej vlastnil stát. Od roku 1946 jej užívali:

  • Socialistická akademie Praha, Ústřední výbor Komunistické strany Československa a hotel Paříž.
  • V roce 1953 byl v zámku zřízen Kojenecký ústav Ústavu národního zdraví Praha 4.
  • Od roku 1972 byl sídlem Ústavu sociální péče pro mládež, řízeného Magistrátem hl. m. Prahy.
  • V letech 1972– 74 byla uskutečněna oprava střechy zámku, fasády a byly v něm provedeny i vnitřní úpravy.
  • V roce 1977 byla zbourána bývalá konírna v severozápadním cípu parku.
  • V roce 1990 se začalo se stavbou nového pavilonu Ústavu sociální péče na místě bývalé konírny v zámeckém parku.

V 90. letech 20. století bylo vlastnictví ratměřického zámku a parku v rámci restitučního řízení vráceno JUDr. Vladimíru Kabešovi a Ústav sociální péče budovu zámku uvolnil. I když staronový vlastník žil dlouhodobě v USA, přesto stačil za poměrně krátkou dobu nákladně opravit stovky metrů zdí kolem parku a altán v jižní části ohradních zdí. Vladimír Kabeš zemřel 11. dubna 2009 ve Washingtonu ve věku 91 let. Od jeho smrti zámek i park postrádaly soustavnou péči a chátraly.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Zámek Ratměřice.jpg

Obnovy zámku i parku do současné podoby se ujal poslední majitel, Ing. Tomáš Novák, který zámek koupil v roce 2010.

Tomáše Nováka (podnikatele v polygrafickém průmyslu) vždy velmi zajímala historie a historické stavby. Koupě tohoto zámku pro něj znamenala splnění dávného snu, ale především velkou výzvu. Nešlo jen o to zámek opravit, ale zejména znovu obnovit jeho zašlou slávu, zámek oživit a zároveň zpřístupnit veřejnosti. Proto se Tomáš Novák rozhodl vytvořit z této zchátralé historické budově hotel s restaurací a kongresovými prostory, který bude splňovat současné vysoké nároky v oblasti gastronomie a turistického ruchu a který a do Ratměřic přiláká nové návštěvníky. Zámek i přilehlý park prošel za uplynulých šest let od jeho koupě rozsáhlou rekonstrukcí. Skloubit historické prvky s moderními stavebními materiály respektující současné požadavky na moderní bydlení nebylo jednoduché a stálo nespočetně hodin konzultací s památkáři i stavebními odborníky. I díky tomuto vysokému pracovnímu nasazení i společnému nadšení pro věc se podařilo zachovat historického ducha tohoto krásného zámku a zároveň vytvořit moderní ubytovací a kongresové centrum splňující vysoké nároky současného hotelnictví. Citlivá revitalizace zámeckého parku jenom podtrhuje neopakovatelné kouzlo tohoto místa.

Zámecký park[editovat | editovat zdroj]

Citlivě revitalizovaný zámecký park s nejvyššími sekvojovci v Čechách nabízí místo k uvolnění a relaxaci. Nachází se zde přes 60 druhů listnatých a 30 jehličnatých stromů a keřů. Nejvzácnější jsou dva unikátní sekvojovce obrovské, které byly vyhlášeny památnými stromy. Sekvojovce jsou nejvyšší zástupci svého druhu v České republice. Nedávná měření potvrdila jejich dominanci. Oba stromy se tyčí do výšky přes 42 metrů a jsou přes 160 let staré. Nechal je zde vysadit již hrabě Otto Chotek. Tyto překrásné stromy výrazně převyšují ostatní stromy v parku a jsou výborným orientačním bodem. Při příjezdu do Ratměřic od východu ční do dálky jako dvě věže.

V parku dále rostou např. japonské jedle Mikko a jedle Veitchova, překrásná jedle kavkazská či zajímavý jinan dvoulaločný, který je jedním z nejstarších rostlinných druhů vůbec. Roste zde i vzácný smrk východní, pocházející z Malé Asie a vzácný je liliovník tulipánokvětý.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-11-06]. Identifikátor záznamu 24229/2-2868 : Zámek Ratměřice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]