Wikipedista:Mirek256/Hvězda
| Lesenský potok | |
|---|---|
 Pohled na Lesenskou přehradu | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 4,9 km |
| Plocha povodí | 11,3 km² |
| Světadíl | Evropa |
| Hydrologické pořadí | 2-04-08-009 |
| Pramen | |
| západní svah Pěnkavčího vrchu 50°50′33,7″ s. š., 14°36′8,3″ v. d. cca 650 m n. m. | |
| Ústí | |
| do Lužničky v Dolním Podluží 50°52′48,4″ s. š., 14°35′39,7″ v. d. cca 388 m n. m. | |
| Protéká | |
 Česko (Ústecký kraj – Lesné, Dolní Podluží) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Baltské moře, Odra, Lužická Nisa, Mandava, Lužnička | |
 Povodí Lužničky | |
Lesenský potok (německy (Goldflössel) či (Innozenzidorfer Wasser)) pod ústím Míšeňského dolu a (Schöberwasser) mezi Stožeckým sedlem a ústím Míšeňského dolu[1] je potok v nejsevernější části České republiky, ve východní části Ústeckého kraje, v okrese Děčín, v jižní části Šluknovského výběžku, v Lužických horách. Délka toku činí 4,9 km.[2][pozn 1] Plocha povodí měří 11,3 km².[3]
Průběh toku[editovat | editovat zdroj]
Potok sbírá vody ze západních svahů Pěnkavčího vrchu a severních svahů Stožce. Teče k severu na východní straně silnice první třídy číslo 9, jeho levý přítok, který se do něj vlévá u Černého mostu, protéká pověsti známým Míšeňským dolem či dolinou (někdy je nazývána Sýkořím dolem).[4][pozn 2]. V Míšenské dolině se na přítoku Lesenského potoka nachází malý vodopád[5] a je zapomenutým nalezištěm drahých kamenů, o kterém se zmiňoval již Bohuslav Balbín.[6][7][8] Protéká osadou Lesné, kde ji překračuje červená turistická cesta číslo 318, která je zároveň Evropskou dálkovou trasou E3, která v místě, kde překračuje Lesenský potok, je souběžná se žlutou turistickou cestou číslo 7027.[9] Pod osadou Lesné se nachází malá Lesenská přehrada.[10] Přehrada je součástí pstruhového revíru 443 032 Mandava 1, který obhospodařuje Místní organizace Varnsdorf Českého rybářského svazu.[11] Lesenský potok dále protéká kolem areálu firmy HELIX na zpracování hlemýžďů, areálem bývalé Brassovy továrny a na konci svého toku napájí požární nádrž v Dolním Podluží,[12] která v létě slouží jako koupaliště. Pod koupalištěm jej překračuje cyklotrasa číslo 3015 a silnice druhé třídy číslo 264.[13] Potok v Dolním Podluží ústí zprava do Lužničky. Z hlediska kvality vody je vodní tok v 1. a 2.třídě, nejnepříznivější stav čistoty vody v je zimě, kdy je povodí potoka zatěžováno lyžařskou turistikou. Lesenský potok se nachází v chráněné oblasti přirozené akumulace vod Severočeská křída[14] a celé jeho povodí se nachází v Chráněné krajinné oblasti Lužické hory.[15] Lesenský potok s přítoky byl vybrán jako vhodný pro provádění prací v rámci programu „Ochrana vodních a mokřadních ekosystémů v lesích a reintrodukce raků" rok 2007 - 2008“.[16]
Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]
- Bílý potok, (německy Weissbach, Weisswasserbach)[1] zleva, říční km 0,9, délka 2,5 km.[17] Potok pramení v sedle mezi Tolštejnem a Jedlovou, teče směrem k severu osadou Rozhled, kde na mostě u cesty z Jiřetína pod Jedlovou na Tolštejn je barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1728.[18] Potok dále protéká areálem rekreačního střediska Netopýr v Jiřetíně pod Jedlovou, kde napájí koupaliště. Na katastru Dolního Podluží poblíž areálu firmy Helix ústí do Lesenského potoka.[19][20]
- Milířka, (německy Kohlhauwasser)[21] zprava, říční km 0,25, délka 3,7 km.[17] Potok protéká zalesněným údolím Milíře od sedla pod Ptačincem směrem k severozápadu. V dolní části údolí se nachází Knížecí studánka, která je obložená čedičovými sloupci.[22] Na katastru Dolního Podluží se vlévá do Lesenského potoka. Název potoka má původ v dávném pálení milířů pro potřeby šmelcoven a úpraven rud v okolí. Horní částí údolí Milířky prochází linie lužického přesmyku.[23][24][25] V údolí Milířky je od roku 1999 vyznačena 4,5 kilometru dlouhá Hornická naučná stezka Údolí Milířky.[26]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Sklářské hutě[editovat | editovat zdroj]
Na horním toku Lesenského potoka jižně od osady Lesné je lokalizováno několik středověkých sklářských hutí.[27] Mezi silnicí číslo 9 a Lesenským potokem, asi 1500 metrů jižně od osady Lesné, byly v roce 1986 učiněny nálezy jak povrchové, tak i nálezy keramiky v potoce, podrobnější archeologický průzkum proběhl v roce 1990 pod vedením Evy Černé. Nálezy keramiky byly předběžně datovány do přelomu 13. a 14. století.[28][29]
Pověst o vodníkovi[editovat | editovat zdroj]
Existuje pověst, že se ve vodním mlýně, napájeném náhonem z Lesenského potoka, ubytoval vodník. Byl popelavé barvy, měl modré oči, žluté vlasy a bílé vousy. Nosil štukově šedé šaty a na hlavě měl rudou přiléhavou čepičku. Nohy vězely ve věncích z rákosu.[30] Byl dobrosrdečným strašidlem a mlýnu prokazoval užitečné služby, například když v zimě ledové kry zastavovaly mlýnská kola, odklízel je. Do mlýna chodil jen v nejtřeskutějších mrazech a zanechával z ledových rampouchů ve vlasech a vousech velké ledové kaluže. Sedal si vedle sálajících kamen s mlynářovým kocourem, který jej vždy mazlivě vítal a byl v noci jeho společníkem. Mlynářka jej však kvůli kalužím, které po sobě zanechával, chtěla vyhnat. Pomohl jí v tom medvědář, který jednoho dne se svým medvědem poprosil o nocleh. Ten jí slíbil, že se pokusí jej vyhnat. Když vodník o půlnoci přišel, pustil medvěda ze řetězu a ten vodníka nepříliš něžně objal. Ráno vodník přišel k mlynářce velmi rozcuchaný a zmrzačený a zeptal se jí, zda si pořídila nového kocoura. Mlynářka přisvědčila, vodník se smutně a tiše odplížil zpět pod mlýnská kola a od té doby jej nikdy nikdo neviděl.[31]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mirek256/Hvězda na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Slovník starých německých místních jmen [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné online.
- ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 942) [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2010-11-08]. Dostupné online.
- ↑ Míšeňský důl [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné online.
- ↑ Míšeňské vodopády [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné online.
- ↑ Zapomenuté naleziště drahých kamenů v Míšenské dolině [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné online.
- ↑ RADEK, Hanus. Mineralogicko-geologické poměry Míšeňské doliny (Lužické hory). S. 31 až 33. Zprávy o geologických výzkumech 2001 [online]. 2002. S. 31 až 33. Dostupné online. ISSN 0514-8057.
- ↑ BALBÍN, Bohuslav. Krásy a bohatství České země, výbor z díla Rozmanitosti z historie Království českého. 1. vyd. Praha: Panorama, 1986. S. 86.
- ↑ Lužické hory, Turistická mapa 1:50 000. 4. vyd. Praha: Trasa, spol. s.r.o, 2005. ISBN 80-7324-078-5.
- ↑ Lesenská přehrada [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.
- ↑ 443 032 - MANDAVA 1 [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Koupaliště v Dolním Podluží na mapy.cz. [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Cyklotrasa číslo 3015 na mapy.cz v Dolním Podluží [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Dolní Podluží - odůvodnění územního plánu [PDF]. Městský úřad Varnsdorf [cit. 2012-04-18]. S. 14. Dostupné online.
- ↑ Plán péče CHKO Lužické hory [PDF]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2012-04-23]. S. 41. Dostupné online.
- ↑ Výsledky 2. kola výběrového řízení Ochrana biodiverzity v lesích a Podpora hnízdních možností zpěvných ptáků v lesích [PDF]. S. 20. Dostupné online.
- ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 950) [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Rozhled [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Koupaliště RS Netopýr Jiřetín pod Jedlovou na mapy.cz. [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Lužické hory, Ještědský hřbet, Turistický průvodce ČSSR. 1. vyd. Praha: Olympia, 1987. S. 142, heslo Bílý potok.
- ↑ Lužické hory, cykloturistická a turistická mapa 1:25 000. 1. vyd. Česká Lípa: Geodézie On Line, spol. s.r.o., 2010. ISBN 978-80-87380-31-4.
- ↑ Údolí Milířky [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Lužické hory, Ještědský hřbet, Turistický průvodce ČSSR. 1. vyd. Praha: Olympia, 1987. S. 218, heslo Milířka.
- ↑ Děčínsko, Turistický průvodce ČSSR. 1. vyd. Praha: Olympia, 1984. S. 195, heslo Milíře.
- ↑ KOLAŘÍKOVÁ, Ilona. Geologie a mineralogie Milířské doliny u Jiřetína pod Jedlovou. S. 39 až 41. Zprávy o geologických výzkumech 2001 [online]. 2002. S. 39 až 41. Dostupné online. ISSN 0514-8057.
- ↑ Hornická naučná stezka Údolí Milířky [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Přeložka silnice I/9 u osady Lesné – Lesenský potok (str. 47) [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.
- ↑ ČERNÁ, Eva. Předběžná zpráva o výsledcích archeologického výzkumu středověké sklářské hutě na k.ú. Dol. Podluží, o. Děčín. Děčínské vlastivědné zprávy, Časopis pro vlastivědu Děčínska a Šluknovska. 1992, roč. III., čís. 2, s. 6. ISSN 1212-6918.
- ↑ MICHAL, Gelnar. Středověké sklářství v severních Čechách [PDF]. Technické muzeum Brno [cit. 2012-04-18]. S. 16. Dostupné online.
- ↑ ILK, Anton-Joseph. Die mythoepische Erzählwelt des Wassertales [PDF]. Univerzität Wien [cit. 2012-04-18]. S. 81. Dostupné online. (německy)
- ↑ MELICHAR, Jaroslav. Pověsti, příloha Vlastivědy Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. 1. vyd. Krásná Lípa: Klub českých turistů pro školy a veřejnost, 2008. ISBN 978-80-254-1704-1. S. 8.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SMETANA, Jan. Jiřetín pod Jedlovou, 450 let města v Lužických horách, kapitola Krajinný rámec, strana 13 až 14. Jiřetín pod Jedlovou: Obec Jiřetín pod Jedlovou, 1998. ISBN 80-238-2811-8.
- Lužické hory, Ještědský hřbet, Turistický průvodce ČSSR. Praha: Olympia, 1987. S. 207, heslo Lesenský potok.