Vok II. z Krumlova

Vok II. z Krumlova
Vok II. z Krumlova
	Rodový erb pánů z Krumlova
Narození	13. století
Úmrtí	1302
Otec	Vítek I. z Krumlova
Příbuzní	Jindřich z Krumlova (sourozenec)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vok II. z Krumlova (německy Wok II. von Krumau;^[1] † 1302) byl český šlechtic a poslední mužský příslušník českokrumlovské rodové větve Vítkovců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vokovi rodiče byli Vítek I. z Krumlova a Sybilla, jejíž příjmení není známo.

Vok jej poprvé zmíněn v dokumentu z 19. března 1272, kdy v Rožmberku spolu se svým bratrem Jindřichem („Hanricus et Wocho domini Witigonis filii de Krummenow“ vystupoval jako svědek osvědčení, kterým bratři Jindřich I. († 1310) a Vítek VI. z Rožmberka († 1277) klášteru ve Vyšším Brodě darovali patronátní právo ke kostelu v Raabsi.

Spolu s bratrem Jindřichem je Vok doložen také v dalších dokumentech:

Dne 26. srpna 1274 byl přítomen ve Strakonicích, když jeho otec „Witigo dominus de Crumnov“ potvrdil, že pět let předtím předal vesnici Strašany paní Kristýně a jejímu synovi Mikulášovi z Prahy.
Dne 12. listopadu 1281 potvrdili „Henricus et Wocko de Chrumnau“ listinu, v níž Jindřich I. z Rožmberka daroval opatství ve Vyšším Brodě pět vesnic a les a zároveň vyměnil ves Sonnberg za další tři vesnice.
Když dne 26. března 1282 ve Vídni Jindřich I. z Rožmberka postoupil rakouskému vévodovi Albrechtu Habsburskému Raabs a zároveň mu slíbil pomoc proti všem, s výjimkou Vítkovců včetně Jindřicha a Voka z Krumlova.
6. června 1283 Jindřich a Vok "de Crumnaw" ve Schläglu potvrdili předání kostela Kirchschlag a vesnici Pfaffenschlag opatství Schlägl jako dar svého zesnulého otce.

V listině vydané v Krumlově ("Crummenowe") 16. září 1290 prodal Vok ves Záhoří zlatokorunskému klášteru a zároveň mu daroval vrch Držislaw. Mezi svědky byl Vokův bratr Jindřich.
V roce 1291 byli bratři Vok a Jindřich „dominus Heinricus et donminus Wocho fratres dicti de Chrumbenaw“ - poslední zmínka o Jindřichovi z Krumlova) mezi svědky, kteří v Rožmberku potvrdili, že Smil z Nových Hradů daroval kostel v Rychnově u Nových Hradů opatství ve Vyšším Brodě.

Poslední zmínka o Vokovi „de Khrumaw“ je z 1. července 1300, kdy stvrdil listinu Dominika z Pasovar, v níž zopakoval donaci kostelu v Kirchschlagu.

Vok z Krumlova byl posledním mužským potomkem pánů z Krumlova, rodové větve Vítkovců. Jejich majetky zpočátku připadly jako odúmrť českému králi Václavu II. Král převedl hrad Krumlov ("castrum Crumnaw") i s přidruženým majetkem svému vrchnímu komořímu Jindřichu I. z Rožmberka z rovněž vítkvoské rodové větve Rožmberků, v listině vydané dne 8. dubna 1302 v Brně. Jindřich I. následně přenesl své sídlo z rožmberského na krumlovský hrad.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wok II. von Krumau na německé Wikipedii.

↑ Nach Isfried H. Pichler: Urkunden Stift Schlägl, Schlägl, 2003, Anm. 2 auf S. 48 war er „später“ auf Strunkowitz ansässig. Allerdings wird in der Anmerkung vermerkt, Wok sei am 5. Januar 1300 gestorben, was zu Wok I. von Krumau passen würde, aber nicht mit dem Eintrag im Urkundenbuch Krumau übereingeht, wonach bei dem Verkauf des Wok von Strunkowitz am 16. September 1290 dessen Bruder Heinrich als Zeuge anwesend war.

Valentin Schmidt und Alois Picha: Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen. I. Band. 1253–1419. Prag, 1908, S. 4–8
Anna Kubíková: Rožmberské kroniky. Krátky a summovní výtah od Václava Březana. České Budějovice 2005. ISBN 80-86829-10-3. S. 80–85