Vojenský hřbitov (Martínkovice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vojenský hřbitov (Martínkovice)
Památník obětem 1. světové války pohled od JZ
Památník obětem 1. světové války pohled od JZ
Lokalita
Stát Česko
Obec Martínkovice
Zeměpisné souřadnice
Odkazy
Kód památky 16232/6-1800 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojenský hřbitov v Martínkovicích (Srbský hřbitov) na Náchodsku se nachází v severozápadní části obce Martínkovice na návrší naproti kostelu svatého Jiří a svatého Martina. Má rozlohu 13 724 m²[1] a je chráněn jako nemovitá Kulturní památka České republiky.[2].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hřbitov vznikl v průběhu 1. světové války v dolní části zajateckého tábora. Byli zde pohřbíváni zajatci, kteří zemřeli na fyzické vyčerpání nebo na skvrnitý tyfus. Internováni zde byli převážně Srbové (2599), Rusové, Italové, několik Poláků, Litevců a Rumunů. Zemřelí rakouští vojáci ze strážních oddílů byli nejdříve pohřbíváni na farním hřbitově, později bylo pro ně zřízeno na vojenském hřbitově zvláštní oddělení. Původně byl hřbitov obehnán ostnatým plotem a hroby byly označeny dřevěnými kříži. Několik hrobů kryly pomníčky se srbským nebo chorvatským nápisem. Po rozpadu křížů byly hroby označeny prostými tabulkami s čísly.[3]

Roku 1917 byl podle návrhu zajatého ruského inženýra na hřbitově vztyčen památník z litého kamene, na jehož stavbě se podíleli sami zajatci. Jedná se o čtyřboký monument s masivním ozdobeným křížem, umístěným na dvouvrstvém kvádru se širším základem. Uprostřed kříže je hlava Ježíše Krista.

Nápis na straně s křížem je německý: "FRIEDE MIT EUCH" (Pokoj s vámi).[3]

Dvouřádkový nápis na protilehlé straně je v azbuce s letopočty 1914 – 1918 a v přepise latinkou: "MIR SVJEM" (Mír všem).[3]

Dvouřádkový nápis na levé straně je psán německy: "HIER RUHEN KRIEGSGEFANGENE SERBEN UND RUSSEN" (Zde odpočívají váleční zajatci Srbové a Rusové).[3]

Na pravé straně je srbský nápis v přepise: "OVDE POČIVAJU ZAROBLJENICI SRBA I RUSA" (Zde odpočívají zajatci Srbští a Ruští).[3]

Po roce 1918[editovat | editovat zdroj]

Roku 1927 byly ostatky srbských vojáků exhumovány a převezeny do mauzolea v Jindřichovicích, kde se nacházelo centrální pohřebiště Srbů. Exhumované ostatky Rusů byly v témže roce převezeny do Milovic u Nových Benátek.[3]

V letech 1939 – 1945 bylo na hřbitově v jeho severozápadní části pohřbeno 116 sovětských zajatců ze zajateckého tábora z Broumova, založeného roku 1941. Táborem prošlo přibližně 200 zajatců.[3]

V 70. letech 20. století byly odstraněny náletové dřeviny v areálu a keře na hranici hřbitova. Z vysazených lip se dochovalo jen několik. Povrch hřbitova byl nerovný, na některých místech vyčnívaly kameny s čísly u šachtových hrobů.[3]

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Roku 2007 začala obnova památníku z iniciativy srbské firmy za pomoci Obecního úřadu Martínkovice, Ministerstva kultury ČR a velvyslanectví Srbska.[3]

Zajatecký tábor z 1. světové války[editovat | editovat zdroj]

Tábor se rozkládal na pozemcích martínkovického klášterního dvora a na pozemcích některých sedláků obce. Byli sem shromažďováni převážně Srbové, Rusové a Italové. Stavba rozlehlého tábora začala v červnu 1915, kolaudace pak byla koncem dubna 1916. Nacházelo se zde 256 baráků - pro strážní oddíl, pro zajaté důstojníky, pro mužstvo, zvláštní baráky pekárny, kuchyně, truhlárny, kovárny, ševcovské a krejčovské dílny, prádelny, lázeň, místnost pro hudební a divadelní produkce, školní místnost, operační místnosti, pitevna a vysvěcený kostelní barák. Voda pro tábor byla odebírána z vodovodu z Broumovských stěn ze tří pramenů, z nichž hlavním zdrojem byl takzvaný "Pramen bojovníků". Vodovod položili táboroví zajatci podél martínkovické silnice až ke křižovatce silnic Broumov - Božanov.[3]

Do konce roku 1915 bylo v táboře internováno 9000 zajatců (Srbů přibližně 8000). Poslední transport do tábora dorazil 24. června 1918. V průběhu existence tábora bylo zde internováno přes 30 000 zajatců.[3]

Po skončení války a po zrušení tábora bylo na jeho místě vybudováno letiště. Roku 1917 zde několik měsíců působil spisovatel Jaromír John.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český úřad zeměměřický a katastrální: Informace o pozemku parcelní číslo 2219 . Obec Martínkovice [574228]. Katastrální území: Martínkovice [692166]. [cit. 2016-10-08]. Dostupné z WWW.
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 126771 : vojenský hřbitov z let 1914-18, 1939-45 návrší nad obcí. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. a b c d e f g h i j k l ROŠKOVÁ, Adéla. Obec Martínkovice a kostel sv. Jiří a sv. Martina. Brno, 2012 [cit. 2016-10-08]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Helena Krmíčková. s. 15 - 21. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]