Violka psí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxViolka psí
alternativní popis obrázku chybí
Violka psí (Viola canina)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď violkovité (Violaceae)
Rod violka (Viola)
Binomické jméno
Viola canina
Linné, 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Violka psí (Viola canina) je vytrvalá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Dorůstá výšky cca 6-30 cm. Oddenek je přímý nebo vystoupavý, často vícehlavý. Listy jsou jednoduché, čepele listů na bázi mělce srdčité až uťaté, jsou vejčitě kopinaté až úzce trojúhelníkovité (na rozdíl od violky Rivinovy, kde jsou často širší než delší), všechny listy na okraji jsou mělce vroubkovaně pilovité. Lodyha se vytváří, jsou přítomny jen lodyžní listy, přízemní zpravidla chybí. Na bázi listů jsou palisty, které jsou úzce kopinaté až kopinaté zubaté nebo i krátce třásnité. Na květní stopce jsou v horní čtvrtině 2 listence. Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků cca 1,5-3 mm dlouhé. Korunní lístky jsou bledě až sytě fialově modré, ostruha je bělavá, někdy s nažloutlým či nazelenalým nádechem. Kvete v květnu až v červnu. Plodem je tobolka.

Rozšíření ve světě[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě, kromě úpného jihu, na východ její areál sahá až na střední Sibiř, roste také na Krymu, na Kavkaze, v západním Grónsku a na Islandě.[1]

Rozšíření v ČR[editovat | editovat zdroj]

Hojný druh, rozšířený po celé zemi. Preferuje kyselé půdy a jedná se o druh světlomilný, proto ho najdeme zpravidla mimo les. V teplých vápencových územích se vyskytuje vzácně, v horách nad 1100 m většinou chybí. Roste nejčastěji na suchých loukách a pastvinách, např. smilkové trávníky, kde bylo společenstvo pojmenováno jako sv. Violion caninae, právě podle tohoto druhu. Roste také ve vřesovištích, v širkolistých suchých trávnících sv. Bromion erecti, v bezkolencových loukách, acidofilních okrajích lesů aj.

Variabilita[editovat | editovat zdroj]

Velmi variabilní druh, je rozlišováno více vnitrodruhových taxonů. V ČR jsou rozlišovány dva poddruhy, v jiných pojetích to jsou však samostatné druhy.

  • Violka psí pravá (Viola canina subsp. canina): Lodyha je většinou vystoupavá, palisty horních listů jsou většinou kratší než polovina řapíku, nejčastěji 6-11 mm dlouhé, korunní lístky jsou na vnitřní straně sytěji fialově modré než na vnější. Spíše roste na sušších loukách.
  • Violka psí horská neboli violka psí Ruppova (Viola canina subsp. ruppii, syn.: Viola canina subsp. montana auct. p.p. maj., non L.), někdy jako samostatný druh violka Ruppova (Viola ruppii All.): Lodyha je většinou přímá, palisty horních listů zpravidla přesahují polovinu řapíku, nejčastěji 15-20 mm dlouhé, korunní lístky jsou na vnitřní i vnější straně zhruba stejně světle fialově modré. Roste většinou na mezofilních až mírně vlhkých loukách.

Kříženci[editovat | editovat zdroj]

Často se kříží s violkou lesní, kříženec se jmenuje Viola × borrusica. Velmi častý je také kříženec s violkou Rivinovou, kříženec se jmenuje Viola × baltica, často spolu vytváří hybridní roje, existují i další hybridní kombinace.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mapa pro subsp. canina: [1] a pro subsp. montana [2]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kirschner J. et Skalický V. (1990) :Viola – In: Hejný S. et Slavík B. (eds.), Květena České republiky, vol. 2. - Praha: Academia, 1990. - p. 394-431 - ISBN 80-200-1089-0
  • Suda J. (2002) :Viola – In: Kubát K. et al. (eds.), Klíč ke květeně České republiky. - Praha: Academia, 2002. - p. 207-214

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]