Valentin Petrovič Katajev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valentin Petrovič Katajev
Beseda se spisovatelem, Berlin, 1968
Beseda se spisovatelem, Berlin, 1968
Narození 28. ledna 1897
Oděsa
Úmrtí 12. dubna 1986 (ve věku 89 let)
Moskva
Povolání spisovatel, dramatik, scenárista, básník, autor dětské literatury, novinář a autor sci-fi
Ocenění Stalinova cena
Řád rudého praporu práce
Řád přátelství mezi národy
Медаль За доблестный труд в Великой Отечественной войне 1941—1945 гг.
Řád Říjnové revoluce
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Ester Davydovna Katajevová
Děti Pavel Valentinovič Katajev
Příbuzní bratr Jevgenij Petrovič Petrov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Valentin Katajev a Michail Bulgakov (druhý a třetí zleva) na pohřbu Vladimíra Majakovského
Pamětní deska na rodném domě (Валентин Петрович Катаев)

Valentin Petrovič Katajev (rusky Валентин Петрович Катаев; (16. lednajul./ 28. ledna 1897greg., Oděsa, Ruské impérium12. dubna 1986, Moskva, Sovětský svaz) byl ruský sovětský spisovatel, dramatik, scenárista a novinář.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Oděse a prožil v ní své mládí. Pocházel z rodiny učitele. V době první světové války bojoval na frontě jako dobrovolník, v té době také začal působit jako válečný zpravodaj a dopisovatel, což posléze dělal i během Velké vlastenecké války. V době Říjnové revoluce v roce 1917 vstoupil do řad nově vznikající Rudé armády, ve které sloužil do roku 1920, kdy se vrátil do Oděsy. Od roku 1922 žil v Moskvě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho nejznámější díla patří kniha Na obzoru plachta bílá inspirovaná revolučním rokem 1905 v Ruském impériu v době autorova dětství v rodné Oděse. Kniha tvoří vlastně první část rozsáhlejší trilogie Vlny Černého moře. Dalším velmi známým dílem je kniha Syn pluku odehrávající se za druhé světové války v době Velké vlastenecké války. Od šedesátých let 20. století převažují v jeho díle autobiografické prvky (Živá voda, Tráva zapomnění, Kouzelný Oberonův roh)[1]

Stal se jedním z nejznámějších sovětských spisovatelů, jeho pověst je však nejednoznačná. Na jednu stranu byl oceňován vyznamenáními (Stalinova cena, Hrdina socialistické práce) a byl vnímán jako úzce spjatý se sovětským režimem. Na druhou stranu byl spisovatelem s bezmeznou fantazií, citlivým a původním; podporoval inovátorskou práci nových autorů a popisoval i to, co chtěla oficiální sovětská historie potlačovat.[2]

Próza (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Zlaté pero – povídka, 1920; česky 1963, SNKLU
  • Rodion Žukov – povídka, 1925
  • Defraudanti – satirický příběh dvou bankovních úředníků a defraudantů, 1926; česky poprvé 1930, Melantrich
  • Vpřed! – novela o budování Magnitogorsku, 1932; česky poprvé 1934, Odeon
  • Vlny Černého moře - autobiograficky laděná tetralogie zachycující události v autorově rodné Oděse od roku 1905 až do bojů ve 2. světové válce, 1935-1961 (v roce 1975 zfilmováno jakožto pětidílný televizní miniseriál)
    • Na obzoru plachta bílá – 1936, první díl této tetralogie (zfilmováno 1937); česky poprvé 1938, Evropský literární klub
    • Samota v stepi - 1956, druhý díl
    • Zimní vítr - 1961, třetí díl
    • Za vládu Sovětů - 1948, čtvrtý díl
  • Syn pluku – 1944 (později také zfilmováno); česky poprvé 1946, Mladá fronta
  • Živá voda (Svjatoj kolodec) – 1966; poprvé česky Svět sovětů, 1968
  • Tráva zapomnění – 1967
  • Rozbitý život čili Oberonův kouzelný roh – 1972; česky pod názvem Oberonův kouzelný roh, 1974, Odeon (vzpomínky na dětství v Oděse)
  • Má démantová čelenka – 1978
  • Jinošský román – 1982

Dramatická tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • 1928 Kvadratura kruhu
  • 1929 Obchodní dům
  • 1931 Milion trápení

Filmové scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • 1946 Syn pluku
  • 1956 Bláznivý den

Náměty k filmům[editovat | editovat zdroj]

  • 1931 Povedený hříšník (německý film)
  • 1937 Na obzoru plachta bílá
  • 1946 Syn pluku
  • 1975 Vlny Černého moře (pětidílná televizní minisérie)

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeňka Havránková:V moci fantazie a citu (doslov k Kouzelný Oberonův roh, Odeon 1974)
  2. Encyklopaedia Britannica:Valentin Katayev (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

(anglicky)

  • Benedetti, Jean. 1999. Stanislavski: His Life and Art. Revised edition. Original edition published in 1988. London: Methuen. ISBN 0413525201.
  • Brown, Edward J. 1982. Russian Literature Since the Revolution. Revised edition. 101-2, 341-2.
  • Kiziria, Dodona. 1985. "Four Demons of Valentin Kataev." Slavic Review 44.4 (Winter): 647-662.
  • Merriam-Webster's Encyclopedia of Literature (1995), p. 623
  • Seymour-Smith, Martin. 1973. Funk & Wagnalls Guide to Modern World Literature. 951.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(anglicky)

(česky)