Valdštejnsko (zámecký komplex)
| Valdštejnsko | |
|---|---|
 Bývalé lovecké pavilony na Valdštejnsku | |
| Účel stavby | |
myslivna | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Výstavba | 1720–1729 |
| Zánik | 1904 (zboření většiny budov) |
| Stavebník | Marie Markéta z Valdštejna / František Arnošt z Valdštejna |
| Další majitelé | Valdštejnové |
| Současný majitel | Lesy ČR |
| Poloha | |
| Adresa | 38 34, 294 24 Březovice, Březovice,  Česko |
| Souřadnice | 50°29′52,63″ s. š., 14°44′54,83″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 44584/2-1521 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Valdštejnsko (též Valdštýnsko nebo Valdštýn,[1] německy Waldsteinruhe[1][pozn. 1]) je převážně zaniklý zámecký komplex valdštejnské eremitáže (poustevny) pro odpočinek hostí při honech v okrese Mladá Boleslav. Leží asi 4 km západně od města Bělá pod Bezdězem, na katastrálním území obce Březovice 3 km severně od ní. Budova čp. 80 je od roku 1967 jako „areál hájovny - zámeček“ spolu se sochami granátníků zapsána jako kulturní památka České republiky.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Komplex byl vystavěn v první polovině 18. století Marií Markétou z Valdštejna, nebo jejím synem, Františkem Arnoštem z Valdštejna.
Zámeček obklopovala obora s jelení a dančí zvěří a tetřevy. Kolem roku 1885 dosáhly stavy zvěře až 257 kusů.[3]
Dne 17. října 1804 byl na Valdštejnsku jako hraběcí host císař František I. s chotí. Na památku návštěvy byl v kapli umístěn chronogram. Poslední významnou návštěvou na zámečku byl roku 1842 jako host Kristiána z Valdštejna rakouský arcikníže Štěpán.[1] V roce 1854 byly již budovy sešlé.[4]
Roku 1904 byla většina budov rozhodnutím Valdštejnů zbořena a materiál použit na štět silnice z Bezdědic na nádraží Bezděz.[5] Chov daňků a tetřevů v oboře pokračoval až do první světové války[1]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Komplex loveckého zámečku se rozkládá na okrouhlé mýtině o průměru asi 260 metrů, ze které paprskovitě vybíhá do lesa 8 cest, původně průseků.[4] Uprostřed mýtiny je uměle navršený podsklepený pahorek, tzv. Růžový kopeček[1], na kterém stávala dřevěná besídka. Od něj se rozbíhalo 8 cest lemovaných lipovými alejemi navazujících na 8 lesních průseků. Lipové aleje prošly mezi lety 2016–2019 revitalizací, v rámci níž bylo 22 havarijních dřevin pokáceno a vysázeno 60 nových lip.[6] Na konci alejí stálo 6 pavilonů, kaple, budovy pro služebnictvo, stáje, kuchyně apod. Dochoval se jeden pavilon a část druhého, přestavěná na stáj.[4] Mimo okruh budov při okraji mýtiny se dochovala také hájovna (Jägerhaus).
Pavilony[editovat | editovat zdroj]
Pavilony určené k ubytování nesly jména podle rodové příslušnosti hostů:
- Pavilon č. 80, Aueršperský, dochovaný, slouží jako myslivna
- Pavilon č. 81, pavilon hraběnky, po roce 1904 přestavěn na stáj, dochovaný, slouží jako skladiště
- Pavilon č. 82, pavilon hraběte, sloužil jako herna a knihovna, zbořen 1904
- Pavilon č. 83, Schwarzenberský, zbořen 1904
- Pavilon č. 71, Černínský, zbořen 1904
- Pavilon pro letní ubytování (Sommerhaus), zbořen zřejmě 1904
Kaple Panny Marie[editovat | editovat zdroj]
Vlastní kaple se nacházela ve střední části pavilonu. Po stranách k ní přiléhaly světničky pro kněze a kostelníka s vlastními vchody. Na hřebeni střechy byla vyzdvižena věžička s lucernou krytá cibulovitou bání.[4] Vysvěcena byla 4. května 1725 prelátem strahovských premonstrátů Mariánem Herrmannem.[3]
Sochy granátníků[editovat | editovat zdroj]
Dvojice soch granátníků stojí při cestě směrem k samotě Pankrác. Nechal je postavit František Arnošt z Valdštejna jako upomínku na valdštejnskou kompanii granátníků z válek o rakouské dědictví. Kompanie, které velel František Hochberg, vydržovaná z peněz hraběte, byla však Prusy rozehnána, a mnozí vojáci zajati.[1] Sochy jsou částečně z pískovce, částečně ze dřeva, 2,9 m vysoké, polychromované, umístěné pod dřevěnými stříškami. Na čepicích nesou valdštejnský erb.
V únoru 2016 byly ukradeny dřevěné hlavy obou soch.[7] V květnu téhož roku byly policií objeveny a z krádeže obviněni dva pachatelé.[8] Hlavy byly vráceny na svá místa.
Socha sv. Jana Nepomuckého[editovat | editovat zdroj]
Roku 1792 ji dala v jednom z průseků, asi 700 metrů od mýtiny, postavit hraběnka Žofie z Valdštejna, rozená ze Šternberka, manželka Vincence z Valdštejna.
Na stupni elipsovitého tvaru, který obíhá balustráda, stála na podstavci s nápisovou deskou světcova socha v životní velikosti. Po stranách byly vztyčeny tři korintské sloupy nesoucí baldachýnový oblouk nad sochou. Na vrcholu oblouku byla umístěna socha Panny Marie s Ježíškem. Celková výška dosahovala asi 6 m.[4] Chronogram na čelní straně podstavce zní:[9]
DIese BILDsäVLe errIChtete
fraV fraV SophIa
gebohrene GrafIn Von Sternberg
GräfIn Von WalDsteIn
Po roce 1945 byla socha poškozena. V roce 1965 byla již socha z velké části zřícena.[9] Na místě se dochoval elipsovitý stupeň s částí balustrády a podstavec sochy s nápisem.
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Na místo loveckého komplexu se dá dostat lesními cestami z šesti stran (původní průseky), čtyři z nich v rámci modré a zelené turistické trasy. Mýtinou prochází cyklotrasa 0060. Platí sem zákaz vjezdu motorových vozidel.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Vpravo dochovaný pavilon č. 80 (Auersperský), vlevo pozůstatek pavilonu č. 81, přestavěný po roce 1904 na stáj -
Centrální podsklepený pahorek, tzv. Růžový kopeček -
Původní lipová alej -
Revitalizovaná lipová alej. Uprostřed Růžový kopeček. V pozadí Jägerhaus. -
Dochovaná hájovna stojící mimo okruh pavilonů. Pohled od soch granátníků -
Dvojice soch granátníků s přístřešky -
Socha granátníka bez hlavy v červenci 2016 -
Torzo sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1792 nedaleko mýtiny
_-_celkov%C3%BD_pohled_na_are%C3%A1l_lesovny_%C4%8Dp._34_(2).jpg)
,_sochy_gran%C3%A1tn%C3%ADk%C5%AF.jpg)
_-_sochy_gran%C3%A1tn%C3%ADk%C5%AF_(1).jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ V mapě I. vojenského mapování název Wallenstein Ruhe, ve II. vojenském mapování Waldsteinruh.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f SELLNER, Karel. Samota Valdštýn. Boleslavan. Vlastivědný sborník Mladoboleslavska a Benátecka. 1935-1936, roč. X, čís. 2–3, s. 50–52.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-10-22]. Identifikátor záznamu 156950 : myslivna. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b MÜLLER, Josef. Valdštejnové a lov. Bělá pod Bezdězem: Městská kulturní zařízení Bělá pod Bezdězem, 2013. 53 s. S. 15–21.
- ↑ a b c d e ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Soupis památek historických a uměleckých v republice Československé. A. Země Česká. XLVI, Okres Mnichovohradišťský. Díl I.. Praha: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1930. 648 s. S. 586–594.
- ↑ SELLNER, Karel. Krušina–Jitrava. Boleslavan. Vlastivědný sborník Mladoboleslavska a Benátecka. 1935–1936, roč. X, čís. 1, s. 14.
- ↑ https://lesycr.cz/rady-a-osveta/informace-o-financni-podpore-z-evropske-unie/dokoncene-projekty/revitalizace-hvezdice-lipovych-aleji-u-hajovny-brezovice-34/
- ↑ RŮŽKOVÁ, Lucie. Vandalové utrhli hlavy dvěma granátníkům z Valdštejnska. Boleslavský deník. 2016-02-13. Dostupné online [cit. 2021-02-10].
- ↑ REDAKCE. Hlavy granátníků z Valdštejnska nalezeny. Policie dopadla zloděje. Pražský deník. 2016-05-17. Dostupné online [cit. 2021-02-10].
- ↑ a b sousoší sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Zuman, F. Lovčí zámek Valdštejn. Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. 25, 1917, s. 41-48
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Valdštejnsko na Wikimedia Commons - Schéma a stará mapka původního rozvržení staveb
- Článek na webu hrady.cz
