Přeskočit na obsah

Václav Jiřina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Václav Jiřina
Narození26. května 1886
Vinoř Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. května 1946 (ve věku 60 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníredaktor, překladatel
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
Témataitalština a španělština
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Jiřina (26. května 1886, Vinoř[1]26. května 1946, Praha[2]) byl český redaktor a překladatel.

Narodil se ve Vinoři, v rodině ředitele místního cukrovaru Václava Jiřiny a jeho manželky Kateřiny, rozené Novákové.[1]

Po studiu na Malostranském gymnáziu (maturita 1905) v Praze vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (JUDr. 1911)[3]. Krátce působil jako soudní tlumočník italštiny a španělštiny, ale věnoval se zejména překládání z italštiny, španělštiny a francouzštiny a soustředil se na moderní prózu a drama.

Dne 31. března 1913 se v Praze oženil s Hedwigou Beckovou dcerou vídeňského obchodníka. Manželství bylo roku 1919 rozvedeno od stolu a lože, 1920 prohlášeno za rozloučené.[4] V prosinci 1922 se Václav Jiřina znovu oženil, s Májou Staňkovou (1902–1945).[5]

Zemřel v Praze, byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Kromě překladatelství pracoval též jako redaktor v několika periodikách: Květy, týdeník 28. říjen a deníky Národní osvobození, Národní politika a Lidová demokracie. V Národní politice vedl rubriku fejetonů, na které spolupracoval s generačně i odborně širokým okruhem autorů. Věnoval se také divadelní publicistice. V roce 1927 se stal generálním zástupcem Společnosti italských autorů dramatických (SIAE – Società Italiana del Teatro Drammatico) pro ČSR a v roce 1930 byl za své úsilí a zásluhy v oblasti propagaci italské kultury vyznamenán řádem italské koruny.

Jiřinův překladatelský zájem, zaměřený na moderní prózu a především drama, se soustředil zejména na italskou (modernisté) a španělskou literaturu (tzv. generace 98M. de Unamuno, R. del Valle-Inclán; či zase Ramóna Gómeze de la Sernu), okrajově překládal také z francouzštiny. Nejvíce se však věnoval překládání románů a divadelních her italského dramatika Luigiho Pirandella, oceněného Nobelovou cenou, a zasloužil se tak o hojné uvádění jeho dramat na českých scénách (1922–1940). Překládal i Pirandellovy současníky Massima Bontempelliho a ideového tvůrce futurismu Filippa Tommasa Marinettiho.[6]

  • 1916: sborník: Čeští spisovatelé vdovám a sirotkům našich vojínů – redigoval a vydal. Praha: v. n., 1916
  1. a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-01-15]. Dostupné online. 
  2. Svobodné noviny, 28. 5. 1946, s.5 (dostupné online v NK ČR)
  3. Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916). is.cuni.cz [online]. [cit. 2023-01-15]. Dostupné online. 
  4. Matrika oddaných, sv. František, 1908-1926, snímek 83
  5. Sňatky. Národní politika. 5. 12. 1922, s. 7. 
  6. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Václav Jiřina, s. 565–566. 
  7. ŠALJAPIN, Fedor Ivanovič. Z mého života : vlastní životopis /. I. vydání. vyd. [s.l.]: Národní správa nakladatelství, Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Václav Jiřina, s. 565–566. 
  • Nekrology: O. Kautský, Svobodné noviny 28.5.1946, Lidová demokracie 28. 5. 1946 a 1. 6. 1946.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]