Václav Reisinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Reisinger
Václav Reisinger.png
Narození14. dubna 1828
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. prosince 1893 (ve věku 64 let)
Berlín
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Národnostčeská
Povolánítanečník, choreograf, libretista
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Reisinger, někdy psán též Věnceslav Reisinger (14. dubna 1828, Praha12. ledna 1893, Berlín) byl český tanečník, baletní mistr, choreograf a libretista.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako jedno z pěti dětí Franze Reisingera (1783–1859) a Franzisky Reisingerové (1793–1864). [1] Jeho sestrami byly tanečnice Stavovského divadla Dorotka a Marie Reisingerové. Jeho bratrancem byl tanečník a baletní mistr Jan Nepomuk Reisinger.[2]

Byl žákem italského baletního mistra Paola Rainoldiho. Již od svých čtrnácti let působil ve Stavovském divadle jako malý groteskní sólista (1842–1852) a následně osm let v Německu (Drážďany, Hamburk, Brémy). Po návratu do Prahy se stal v roce 1860 na čtyři roky baletním mistrem Stavovského divadla. Souběžně byl v letech 1862–1864 šéfem baletu v Prozatímním divadle.[3] V Praze se stal průkopníkem romantického tanečního stylu. Aktivnímu tanci se na jevišti věnoval především v 50. letech 19. století (Stavovské divadlo, Prozatímní divadlo a Drážďany).

V letech 1864–1884 působil opět v Německu (baletní mistr v Lipsku 1866–1872) a v Rusku (baletní mistr ve Velkém divadle v Moskvě, 1873–1879). V Moskvě vytvořil v roce 1877 choreografii pro premiéru Čajkovského Labutího jezera.[2]

V letech 1880–1882 působil ve Victoria Theater v Německu.[1]

Dne 1. února 1882 byl Václav Reisinger jmenován prvním baletním mistrem v historii Národního divadla.[4] Působil zde do 30. října 1884. V ND připravoval choreograficky taneční a baletní vložky do činoher, operet a oper. Odešel z divadla i se svou ženou poté, co se po premiéře hry Umrlčí hlava (26. 10. 1884, režie František Karel Kolár) dostal do sporu s autorem hry J. J. Kolárem, který jej obvinil z neúspěchu hry, kvůli údajnému povrchnímu nastudování baletní vložky V. Reisingerem. [5] Jeho nástupcem na vedoucím místě Baletu ND se stal Augustin Berger.

Po odchodu z ND působil opět v Moskvě (1884–1886, cirkus Solomonskij) a v Berlíně, kde se stal šéfem Renzova cirku.[1]

Jeho manželkou byla tanečnice Národního divadla Emilie Kepplerová (1848–1919), se kterou se oženil během svého působení ve Victoria Theater v Německu.

Choreografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1853 Satanella, Drážďany
  • 1863 Honba na medvěda, Prozatímní divadlo
  • 1866 Haschisch, Lipsko
  • 1871 Popelka, aneb Kouzelný střevíček (balet), Moskva
  • 1872 P. Taglioni: Flick und Flock, Lipsko
  • 1875 Ariadna, Velké divadlo v Moskvě
  • 1877 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, Velké divadlo v Moskvě
  • 1882 Lesní panna a cikán, Prozatímní divadlo
  • 1883 Bedřich Smetana: Libuše (opera), Národní divadlo, režie František Kolár
  • 1883 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
  • 1884 Karel Kovařovic: Hašiš (balet), Národní divadlo (Reisinger byl také autorem libreta a tančil roli Achmed beye)
  • 1884 Giacomo Meyerbeer: Afričanka (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
  • 1884 Charles Gounod: Faust a Markéta (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
  • 1884 Georges Bizet: Carmen (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
  • 1884 D. F. Auber: Němá z Portici (opera), Nové české divadlo, Režie Edmund Chvalovský
  • 1891 Stella, Stuttgart
  • 1893 Hans Sachs im Schlaraffenland, Berlín, Renzův cirkus

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Český hudební slovník osob a institucí; Heslo: Reisinger Václav (autor hesla: Božena Brodská) [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Centrum hudební lexikografie [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. (čeština) 
  2. a b VLADIMÍR PROCHÁZKA A KOL. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 410. (čeština) 
  3. Václav Reisinger v databázi Archivu Národního divadla
  4. WEIMANN, Mojmír. Počátky českého baletu. Opera Plus [online]. 12. 7. 2015 [cit. 2020-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. LADISLAV NOVÁK. Stará garda Národního divadla, Opera a Balet. Praha: Jos. R. Vilímek, 1938. 207 s. S. 188. (čeština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]