Václav Panýrek-Vaněk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Panýrek-Vaněk
Narození6. ledna 1865
Nové Město
Úmrtí6. dubna 1939 (ve věku 74 let)
Kobylisy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Panýrek-Vaněk (6. ledna 1865 Praha-Nové Město[1]6. dubna 1939 Praha-Kobylisy) byl český poštovní úředník a spisovatel. V letech 1919–1925 zastával vysoké funkce na československém ministerstvu pošt. Ve svých povídkách a humoreskách, vydávaných v tisku i knižně, přinášel prostým lidovým způsobem bystře odpozorované příběhy ze života. Používal také pseudonym K. D. Osi.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 6. ledna 1865 v pražské porodnici (čp. 447-II, tj. Apolinářská 447/4, Praha 2) jako nemanželský syn Marie Vaňkové ze Zelené Hory u Nepomuku; otec nebyl v matrice uveden.[1] 27. března 1890, tj. už jako dospělý, byl na základě uzavřené smlouvy adoptován poštovním výpravčím Matějem Panýrkem (1837-1912) a jeho první manželkou Kateřinou (1834-1895).[1][2] O dva dny později mu soud změnil příjmení na Panýrek-Vaněk.[1]

Absolvoval v Praze gymnázium a práva,[3] doktorský titul ale podle dostupných informací nezískal.[4] Poté nastoupil k pražskému ředitelství pošt a telegrafu.[5] Nejprve pracoval jako praktikant, poté asistent (1890 nebo 1891),[6][7] oficiál (1896)[8] a komisař (1906).[9] Za první světové války sloužil u polní pošty[5] a v dubnu 1918 byl jmenován poštovním radou.[10] Po vzniku Československa byl přidělen k ministerstvu pošt, kde prováděl správu administrativní služby pro telefon.[5] Roku 1919 byl jmenován centrálním inspektorem a v této funkci organizoval mimo jiné obnovu poštovní sítě na Slovensku. Během maďarského vpádu byl generálním ředitelem československé polní pošty.[5] Poté byl v lednu 1920 jmenován ministerským radou,[11] roku 1921 postaven do čela sociálního a r. 1923 personálně politického oddělení ministerstva.[5] V roce 1925 odešel do výslužby.[5]

Byl také veřejně činný. Roku 1900 vstoupil do Umělecké besedy.[12] V roce 1907 byl zvolen do výboru spolku spisovatelů Máj,[13] o rok později se tam stal revizorem účtů[14] a aktivní byl i v pozdějších letech.[15][16] V červenci 1910 byl na ustavující valné hromadě Nakladatelského družstva Máj (akciové společnosti) zvolen náhradníkem člena dozorčí rady[17] a o rok později náhradníkem správní rady.[18] Počátkem roku 1913 byl členem zábavního výboru Spolku bývalých žáků akademického gymnázia v Praze[19] a v roce 1924 se v Obecním domě účastnil schůzky absolventů gymnázia po čtyřiceti letech.[20]

Zemřel 6. dubna 1939 v Praze-Kobylisích, pohřben byl na libeňském hřbitově.[21]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Uveřejňoval veselé i vážné povídky v řadě novin a časopisů, např. Paleček, Švanda dudák, Zábavné listy, Vesna, Besedy lidu, Máj, Zlatá Praha, Národní politika, Národní listy, Hlas národa a Venkov. Do Hlasu národa a Máje přispíval také literárními a divadelními recenzemi.[5] Byl charakterizován jako milý, sympatický a působivý povídkář, který psal bodře až vesele laděné příběhy ze života a z jehož díla vyzařovala vlídná dobrota.[22] Po první světové válce uveřejňoval v časopisech vzpomínky pod pseudonymem K. D. Osi.[5]

Knižně vyšly sbírky:[23]

  • Lehký dým (1900, 1909)
  • Lehký vzduch (1900)
  • Brázdy života (1903), drobné tragédie a komedie z rodinného života. Dumavá melancholie některých povídek upomíná na autorovu inspiraci Turgeněvem.[24]
  • Ovoce různých stromů (1907), považovaná za jeho nejlepší dílo[22] (online)

Z prací vydaných v časopisech můžeme jmenovat například humoresku Předcházel si ho (Národní politika 15.05.1898) nebo povídku Když ženuška usne (Národní politika 06.08.1903).

Překládal rovněž z polštiny, např. Henryka Sienkiewicze.[3]

Podle nekrologu v Národních listech měl být autorem Historických povídek z Boleslavska, vydaných u Nešněry;[25] knihu s podobným názvem Historické obrázky z Boleslavska nicméně napsal Václav Vaněk (1833–1900), t. č. řídící učitel v Bezně.[26]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

4. srpna 1890 se v kostele Panny Marie Sněžné oženil s Františkou Richterovou (1867–???), dcerou velkoobchodníka.[27][28] Měli děti:[29]

  • Syn Václav Panýrek-Vaněk (1891–1966)[29][30] také vystudoval práva.[31] Roku 1935 byl obžalován, že spolu se čtyřmi komplici padělal dovozní povolení na zemědělské komodity; v reportáži byl uveden jako „JUC. Václav Panýrek-Vaněk, 44letý, bez stálého zaměstnání“.[32] Soud ho ale osvobodil, protože byl jen prostředníkem a vina mu nebyla prokázána. (Z celé skupiny byl odsouzen jen hlavní organizátor na dva roky.)[33]
  • Měli také dceru Františku Herminu (1909–??).[29]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených u Apolináře, sign. AP N36, s. 420. Dostupné online.
  2. Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 190 • 1837 • Panýrek, Matěj. Dostupné online.
  3. a b Panýrek-Vaněk Václav. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1902. Dostupné online. Svazek 19. S. 160.
  4. Matriky Univerzity Karlovy, Právnická fakulta Univerzity Karlovy, knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí, Panýrek Václav (online) a Vaněk Václav (online)
  5. a b c d e f g h NAVRÁTIL, Michal. Almanach československých právníků. Praha: M. Navrátil, 1930. 560 s. Dostupné online. Kapitola Panýrek Vaněk Václav, s. 326. 
  6. Jmenování. Národní politika. 1890-12-29, roč. 8, čís. 356, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  7. Jmenování. Národní politika. 1891-02-20, roč. 9, čís. 78, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  8. Z pošty. Národní listy. 1896-06-30, roč. 36, čís. 178, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  9. Z úřadních zpráv. Národní listy. 1906-11-12, roč. 46, čís. 312, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  10. Osobní z pošty. Národní listy. 1918-04-21, roč. 58, čís. 91, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  11. Jmenování. Národní listy. 1920-01-21, roč. 60, čís. 21, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  12. Z umělecké besedy. Národní listy. 1900-06-03, roč. 40, čís. 152, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  13. Řádná valná hromada Spolku českých spisovatelů belletristů Máje v Praze. Národní listy. 1907-06-10, roč. 47, čís. 158, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  14. Spolek českých spisovatelů belletristů Máj. Moravská orlice. 1908-07-10, roč. 46, čís. 156, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  15. Valná hromada Spolku českých spisovatelů belletristů Máje. Národní listy. 1911-07-03, roč. 51, čís. 181, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  16. Valná hromada Spolku českých spisovatelů belletristů „Máj“ v Praze. Národní listy. 1912-04-07, roč. 52, čís. 96, s. 34. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  17. Ustavující valná hromada Nakladatelského družstva Máje, české akciové společnosti v Praze. Národní politika. 1910-07-13, roč. 28, čís. 191, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  18. Nakladatelské družstvo „Máj“. Národní listy. 1911-04-03, roč. 51, čís. 94, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  19. Masopustní dozvuky. Národní listy. 1913-02-08, roč. 53, čís. 38, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  20. Po čtyřiceti letech. Národní politika. 1924-10-01, roč. 42, čís. 271, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  21. Zprávy osobní a rodinné. Úmrtí. Národní politika. 1939-04-07, roč. 57, čís. 97, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  22. a b Spisovatel Václav Panýrek-Vaněk. Národní politika. 1939-04-08, roč. 57, čís. 98, s. 8. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  23. Podle seznamu prací v Souborném katalogu ČR
  24. TISOVSKÝ, T. E. Písemnictví. Národní politika. 1903-06-11, roč. 21, čís. 158, s. 9. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  25. Spisovatel Václav Panýrek-Vaněk zemřel. Národní listy. 1939-04-08, roč. 79, čís. 98, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  26. VANĚK, Václav. Historické obrázky z Boleslavska. Mladá Boleslav: V. P. Nešněra, 1891. 200 s. Dostupné online. 
  27. Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných u Panny Marie Sněžné, sign. PMS O5, s. 349. Dostupné online.
  28. Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných u sv. Prokopa na Žižkově, sign. ŽKP O2, s. 223. Dostupné online.
  29. a b c Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 191 • 1865 • Panýrek, Vaněk Václav. Dostupné online.
  30. Václav Panýrek-Vaněk (1865–1939) v kartotéce Jaroslava Kunce — tužkou doplněná poznámka v levém dolním rohu
  31. Archiv Univerzity Karlovy, Právnická fakulta Univerzity Karlovy, Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí, Panýrek Václav (1910–1921). Dostupné online.
  32. Kukuřice z Rumunska, polská vejce a valuty do ciziny. Národní listy. 1935-03-15, roč. 75, čís. 53, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  33. Rozsudek v procesu o padělaných vývozních povoleních. Národní listy — večerník. 1935-03-15, roč. 75, čís. 75, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]