Třída Raubvogel
Třída Raubvogel | |
---|---|
Seeadler | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Reichsmarine Kriegsmarine |
Typ | torpédoborec / torpédovka |
Lodě | 6 |
Osud | 6 zničeno |
Předchůdce | třída H 186 |
Nástupce | třída Raubtier |
Technické údaje Möwe | |
Výtlak | 798 t (standardní) 1213 t (plný) |
Délka | 84,7 m (na vodorysce) 87 m (celková) |
Šířka | 8,3 m |
Ponor | 2,81 m 3,65 m (max.) |
Pohon | 3 kotle, 2 turbíny 22 100 hp |
Rychlost | 32 uzlů |
Dosah | 3600 nám. mil při 17 uzlech |
Posádka | 120 |
Výzbroj | 3× 105mm kanón (3×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 30 min |
Technické údaje ostatní | |
Výtlak | 924 t (standardní) 1290 t (plný) |
Délka | 85,7 m (na vodorysce) 88,5 m (celková) |
Šířka | 8,3 m |
Ponor | 2,81 m 3,65 m (max.) |
Pohon | 3 kotle, 2 turbíny 23 000 hp |
Rychlost | 33 uzlů |
Dosah | 3600 nám. mil při 17 uzlech |
Posádka | 120 |
Výzbroj | 3× 105mm kanón (3×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 30 min |
Třída Raubvogel byla třída torpédoborců německé Reichsmarine, účastnících se druhé světové války v řadách Kriegsmarine. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Vzhledem k omezení výtlaku byly přeřazeny mezi torpédovky po postavení prvních klasických torpédoborců Zerstörer 1934. Všech šest plavidel bylo za války zničeno.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Třída byla vyvinuta v polovině 20. let jako náhrada za torpédoborce, které si německá Reichsmarine směla ponechat po prohrané první světové válce. Byly to první německé torpédoborce postavené podle limitů daných Versailleskou smlouvou a první německé válečné lodě vybavené trojhlavňovými torpédomety.[1] Jejich konstrukce byla vyvinuta na základě torpédoborců prvoválečné třídy H 145. Při stavbě trupu bylo široce uplatněno svařování. Použity byly turbíny od různých dodavatelů. Stavbu provedla loděnice Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu. Do služby vstoupily v letech 1926–1928.[1]
Jednotky třídy Raubvogel:[1]
Jméno | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
---|---|---|---|---|
Möwe (MÖ) | 1925 | 4. března 1926 | říjen 1926 | Dne 8. května 1940 v Severním moři torpdován ponorkou HMS Taku (N38). Opravován jedenáct měsíců. Dne 15. června 1944 potopen při britském náletu na Le Havre. |
Seeadler (SE) | 1925 | 15. července 1926 | květen 1927 | Dne 13. května 1942 potopen v Lamašském průlivu britským torpédovým člunem MTB219. |
Greif (GR) | 1925 | 15. července 1926 | březen 1927 | Dne 24. května 1944 v ústí Seiny potopen britskými bombardéry Albacore. |
Albatros (AT) | 1925 | 15. července 1926 | květen 1927 | Dne 10. dubna 1940 při invazi do Norska ztroskotal v Oslofjordu, neopraven. |
Kondor (KO) | 1925 | 22. září 1926 | červenec 1928 | Dne 24. května 1944 v ústí Seiny poškozen minou. Neopraven a 28. června 1944 vyškrtnut. Dne 31. července 1944 potopen při náletu na Le Havre |
Falke (FK) | 1925 | 22. září 1926 | srpen 1927 | Dne 24. června 1944 potopen při britském náletu na Le Havre. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Výzbroj plavidel tvořily tři 105mm kanóny v jednodělových věžích, dva trojité 500mm torpédomety a až třicet námořních min. Pohonný systém prototypu Möwe tvořily tři kotle Marine a dvě turbíny Blohm & Voss o výkonu 22 100 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Dosah byl 3600 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.[1]
Sesterská plavidla měla mírně prodloužený trup a větší výtlak. Jejich pohonný systém měl výkon 23 000 hp a plavidla dosahovala rychlosti 33 uzlů. Greif a Falke poháněly turbíny Vulcan, Albatros a Kondor turbíny Schichau a konečně Seeadler turbíny Germania.[1]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Roku 1930 byl trup Möwe prodlužen na celkovou délku 88,8 m. Roku 1931 všechny torpédoborce dostaly nové 533mm torpédomety. V letech 1935–1937 jejich výzbroj posílily dva 20mm/65 kanóny C/30 a roku 1939 dva vrhače hlubinných pum. Roku 1940 měla přeživší plavidla 20mm kanóny vyměněné za model C/38. Roku 1942 byla výzbroj přeživších plavidel posílena o 20mm/65 čtyřkanón C/38. Roku 1944 byla přeživší plavidla vybavena dvěma radary FuMO 63 a systémem FuMB 4 Sumatra.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Raubvogel na Wikimedia Commons