Torpédovka typu 1935
| Torpédovka typu 1935 | |
|---|---|
.jpg) Torpédovka typu 1935 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Kriegsmarine Sovětské námořnictvo |
| Typ | torpédovka |
| Lodě | 12 |
| Osud | 9 potopeno 3 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Raubtier |
| Nástupce | typ 1937 |
| Technické údaje T1–T8 | |
| Výtlak | 844 t (standardní) 1088 t (plný)[1] |
| Délka | 82,2 m (na vodorysce) 84,3 m (max.) |
| Šířka | 8,62 m |
| Ponor | 2,33 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 turbíny |
| Rychlost | 35,5 uzlu |
| Dosah | 1070 nám. mil při 19 uzlech |
| Posádka | 119 |
| Výzbroj | 1× 105mm kanón 3× 20mm kanón (3×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 2 vrhače hlubinných pum 30 min |
| Sonar | hydrofon GHG |
| Technické údaje T9–T12 | |
| Výtlak | 839 t (standardní) 1082 t (plný) |
Torpédovka typu 1935 (jinak též třída T1) byla třída torpédovek německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy.[2] Za války torpédovky sloužily zejména jako eskortní lodě, stíhače ponorek a minonosky.[2] Devět jich bylo ve válce ztraceno. Jednu po válce provozovalo sovětské námořnictvo.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy. Jejich stavba byla rovným dílem rozdělena mezi loděnice Schichau v Elbingu a Deschimag v Brémách. Do služby byly přijaty v letech 1939–1940.[1]
Jednotky třídy:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| T1 | Schichau | 1936 | 1938 | prosinec 1939 | Dne 10. dubna 1945 v Kielu potopena spojeneckým letectvem během oprav v loděnici Deutsche Werke. |
| T2 | Schichau | 1936 | 1938 | prosinec 1939 | Dne 29. července 1944 během oprav v loděnici Deschimag v Brémách potopena americkým letectvem. Vyzvednuta, šesrotována. |
| T3 | Schichau | 1936 | 1938 | únor 1940 | Dne 18. září 1940 v Le Havre potopena britským letectvem. Vyzvednuta a po opravě se do služby vrátila 12. prosince 1943. Dne 14. března 1945 severně od Helské kosy potopena minou položenou sovětskou ponorkou L-21. |
| T4 | Schichau | 1936 | 1938 | květen 1940 | Roku 1946 předána USA a roku 1948 Dánsku, ale nezařazena do námořnictva. Sešrotována 1951. |
| T5 | Deschimag | 1936 | 1937 | leden 1940 | Dne 14. března 1945 severně od Helské kosy potopena minou položenou sovětskou ponorkou L-21. |
| T6 | Deschimag | 1937 | 1937 | duben 1940 | Dne 7. listopadu 1940 východně od Aberdeenu potopena minou. |
| T7 | Deschimag | 1937 | 1938 | prosinec 1939 | Dne 29. července 1944 během oprav v loděnici Deschimag v Brémách potopena americkým letectvem. Vyzvednuta, šesrotována. |
| T8 | Deschimag | 1937 | 1938 | říjen 1939 | Dne 5. května 1945 poblíž Kielu poškozena spojeneckým letectvem a následně potopena vlastní posádkou. |
| T9 | Schichau | 1936 | 1938 | červenec 1940 | Dne 5. května 1945 poblíž Kielu poškozena spojeneckým letectvem a následně potopena vlastní posádkou. |
| T10 | Schichau | 1936 | 1939 | srpen 1940 | Dne 18. prosince 1944 potopena spojeneckým letectvem v loděnici Deutsche Werke v Danzigu. |
| T11 | Deschimag | 1938 | 1939 | květen 1940 | Roku 1945 předána Spojenému království a roku 1946 Francii jako Bir Hakeim, ale do námořnictva nezařazena. Sešrotována. |
| T12 | Deschimag | 1938 | 1939 | červenec 1940 | Roku 1945 předáma Sovětskému svazu jako Podvižnyj. Sovětským námořnictvem využíván jako testovací plavidlo.[3] Sešrotována 1957.[2] |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj tvořil jeden 105mm kanón ve věži na zádi, tři 20mm kanóny v jednohlavňové lafetaci a dva otočné trojité 533mm torpédomety, umístěné v ose trupu. Doplňovaly je dva vrhače hlubinných pum se zásobou 32 kusů. Unést mohly až 30 námořních min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Wagner a dvě parní turbíny Wagner o výkonu 31 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35,5 uzlu. Dosah byl 1070 námořních mil při rychlosti 19 uzlů.[1]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Roku 1941 byla u sedmi torpédovek (T2, T4, T7, T9–12), pro zlepšení nautických vlastností, prodloužena příď.[2] Poté byla jejich celková délka 87,1 metru. Na přídi tím vznikl prostor pro jeden 37mm kanón.[1] Během války byla výzbroj plavidel modifikována. Zejména byla posílována hlavňová výzbroj a naopak torpédová redukována na jeden torpédomet. Zároveň byla plavidla vybavena radary (FuMO 28, FuMO 63) a další elektronikou (FuMB 4 Sumatra, FuMB 6 Palau).[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Torpédovka typu 1935 na Wikimedia Commons
