Tangalunga
 Tangalunga | |
|---|---|
 Tangalunga | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | cibetkovití (Viverridae) |
| Rod | cibetka (Viverra) |
| Binomické jméno | |
| Viverra tangalunga Gray, 1832 | |
 Rozšíření tangalungy (tmavě zelená – výskyt, světle zelená – pravděpodobný výskyt) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tangalunga (Viverra tangalunga) je cibetka z rodu Viverra původem z jihovýchodní Asie.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Tangalunga je zvířetem orientální oblasti, areál výskytu zahrnuje část Malajského poloostrova, Sumatru, Borneo, některé ostrovy Filipín a řadu dalších ostrovů Malajského souostroví. Na šíření populací tohoto druhu se významně podílely i lidské introdukce, a řada z nich je tak nepůvodní. Filipínské ostrovy představují mix evidentně zavlečených a možná původních populací, nepůvodní populace zřejmě přežívají i na Jávě a k zavlečení došlo i na některé ostrovy východně od Wallaceovy linie, včetně Sulawesi nebo Moluk.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Tangalunga představuje nejmenšího zástupce cibetek rodu Viverra. Tělo je štíhlé stavby, jeho celková délka činí 54–77,3 cm, délka ocasu pak 26–39,5 cm a tělesná hmotnost 3–7 kg. Lebka je úzká, s krátkou tlamou.[3][4] Srst je dlouhá a kyprá, má nahnědlou až šedavou barvu, s četnými tmavými skvrnkami na těle a výrazným černo-bílým pruhováním na krku. Ocas zdobí 10–15 úzkých tmavých pruhů, zatímco u ostatních zástupců z rodu Viverra se objevuje menší počet spíše širších pruhů. Podél hřbetu a po celé délce ocasu se táhne tmavý pás, vytvářející krátkou hřívu.[4][5]
Chování a ekologie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Tangalunga žije v pralesích i druhotných lesích nížinatých i nižších horských poloh, a to až do nadmořské výšky asi 1 200 metrů.[6] Ačkoli byl tento druh zaznamenán i v 2 100 metrech, podobné hodnoty jsou zřejmě jen výjimečné.[2] Z hlediska přirozeného prostředí se tangalunga chová oportunisticky a toleruje i degradovaná stanoviště, včetně obdělávaných a obydlených oblastí. Pokud je v jejich blízkosti dostatečný vegetační kryt, tangalungy se někdy mohou zdržovat i na okraji venkovských oblastí, kde pátrají po zbytcích jídla od lidí.[6]
Tangalunga představuje nočního všežravce, jenž se pohybuje převážně v lesním podrostu, nikoli však výhradně. Ačkoli jde o samotáře, nevykazuje přílišnou teritorialitu a domovské areály jednotlivých zvířat se mohou navzájem překrývat. V případě samců činí velikost vydržovaného území 0,39–2,83 km2, v případě samic 0,28–1,28 km2. V lesích vystavených těžbě dřeva bývá velikost domovského území větší; na základě obývaného území se liší i složení jídelníčku, kdy tangalungy z neporušených lesů holdují z větší míry plodožravosti, zatímco tangalungy z těžených lesů konzumují úměrně více různých malých obratlovců.[4][6] Kořistí těchto šelem se mohou stát i jedovaté druhy štírů a obřích stonoh.[3] O rozmnožování tangalung se ví jenom malé množství informací, byť páření pravděpodobně probíhá sezónně. Samice rodí typicky 1–2 mláďata. Zatímco ve volné přírodě dožití nepřesahuje 5 let, v zajetí tangalungy mohou dosáhnout i 12 let.[4]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Navzdory tlaku ze strany odlesňování považuje Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) tangalungu za málo dotčený druh, a to na základě značného geografického rozšíření, protínajícího navíc četné chráněné oblasti, tolerance degradovaných stanovišť a předpokládané stabilní, početné populace.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ a b c Duckworth, J.W., Mathai, J., Wilting, A., Holden, J., Hearn, A. & Ross, J. 2016. Viverra tangalunga. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T41708A45220284. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41708A45220284.en. Accessed on 09 November 2023.
- ↑ a b ANDĚRA, Miloš. Savci (2): šelmy, luskouni, hrabáči, hlodavci. Praha: Albatros, 1999. (Svět zvířat). S. 46.
- ↑ a b c d HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. 2. vyd. London: Bloomsbury Wildlife, 2018. S. 86. (anglicky)
- ↑ LUNDRIGAN, Barbara; HARRIS, Julie. Viverra tangalunga (Malayan civet). Animal Diversity Web [online]. 2000 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Malay Civet - Viverra tangalunga. www.ecologyasia.com [online]. [cit. 2023-11-11]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tangalunga na Wikimedia Commons 
Taxon Viverra tangalunga ve Wikidruzích
