Třesavka velká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTřesavka velká
alternativní popis obrázku chybí
Třesavka velká s úlovkem
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen klepítkatci (Chelicerata)
Třída pavoukovci (Arachnida)
Řád pavouci (Araneae)
Podřád dvouplicní (Labidognatha)
Nadčeleď Třesavky (Pholcoidea)
Čeleď Třesavkovití (Pholcidae)
Rod Třesavka (Pholcus)
Binomické jméno
Pholcus phalangioides
(Fuesslin, 1775)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třesavka velká (Pholcus phalangioides) je pavouk z čeledi třesavkovití.

Vědecká synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Aranea phalangoides Fuesslin, 1775
  • Pholcus lambertoni Millot, 1946
  • Pholcus litoralis L. Koch, 1867
  • Pholcus phalangoides Fuesslin, 1775

Popis[editovat | editovat zdroj]

Třesavka velká dosahuje velikosti těla 7–12 mm, ovšem působí mnohem větší kvůli dlouhým končetinám (v rozpětí i více než 5 cm).

Zbarvení je šedobílé s neurčitou tmavší kresbou. Má osm očí, které lze vidět jen při zvětšení lupou. Oči jsou seskupené po třech na stranách hlavohrudi (dvě triády) a mezi nimi se nachází jedna dvojice očí zřetelně menších.

Nápadný pavouk s bizardním vzhledem. Délka těla 11-12 mm (hlh. 3 mm). Hlavohruď je kruhovitá, vpředu s vystouplým očním hrbolkem, na kterém jsou oči uspořádány po třech na obou stranách a dvě uprostřed. Ve středu hlavohrudi je jednolitá tmavá skvrnka. Sternum je jednobarevné šedavé. Zadeček je protáhlý, u samic, které čekají kokon je zadeček oválný. Na svrchní straně zadečku bývají tmavší skvrnky, zejména u samců. Celkové zbarvení je šedavé, béžové. Nohy jsou nápadně dlouhé a tak pavouk připomíná sekáče. Na kloubech noh jsou tmavší skvrnky.

Vzhledově, zejména dlouhýma nohama připomíná sekáče – tak získala druhové jméno phalangioides (sekáči – Phalangioidea). Ovšem při bližším pohledu je zřetelně vidět rozdělení těla (tenkou stopkou) na hlavohruď a zadeček.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je hojná na mnoha místech Evropy, přičemž v severních částech střední Evropy je vzácnější.

V České republice je doložena od roku 1959, přičemž pvní nález pochází ze Semil (Jan Buchar).[1]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Třesavka velká je nepůvodní druh zavlečený do Evropy ze Středomoří a rychle se rozšiřuje ve střední Evropě.

Dle dat České arachnologické společnosti byla v ČR nejčastěji pozorována samice, a to v květnu, v nadmořské výšce 300–350 m v interiéru budov.[2]

Synantropní druh, který se vyskytuje převážně v budovách, hlavně ve vyhřívaných a suchých sklepích i v místnostech, také v kůlnách, garážích atp. Přezimuje výhradně v nezamrzajících prostorách. Ve volné přírodě ho téměř nenalezneme.

Zpravila na rozhraní stěny a stropu snová řídké sítě s nepravidelně uspořádanými vlákny a zavěšuje se hřbetem dolů, přichycena koncovými drápky končetin. Při vyrušení rozkmitá tělo zavěšené v síti (odtud český název rodu třesavka a čeledi třesavkovití), takže se v zorném poli predátora rozostří a nelze ji postřehnout.

Živí se hmyzem (např. rybenkami), stínkami a také jinými pavouky včetně třesavky sekáčovité, druhu v ČR původního. Ulovenou kořist zabalí – drží ji třetím párem nohou a omotává ji vláknem pomocí čtvrtého páru nohou. Usmrcuje ji poměrně silným jedem. Současně s ním vstříkne do těla kořisti trávicí enzymy, takže potravu přímá natrávenou (mimotělní trávení); po chvíli z těla vysaje řídkou kašovitou hmotu. Zvláštností je neuvěřitelně výkonný savý žaludek (např. pakomára vysaje jedním otvorem v jeho noze).[3][4]

Jed třesavky velké působí i na případné predátory, viz lehké přiotrávení pouštního pavoukovce solifugy, která třesavku pozřela. Člověku ale jed třesavky neublíží – třesavka není schopná prokousnout lidskou kůži.[3]

Výsledky studie Novotného a Huly naznačují, že třesavka velká může negativně ovlivnit populace našich (ČR) původních druhů pavouků, protože dospělci konzumují mláďata jiných druhů. To může mít škodlivý účinek na budoucí populace našich původních synantropních druhů. Testováno bylo pět druhů: skákavka skleníková (Hasarius adansoni), třesavka Simonova (Psilochorus simoni), snovačka skleníková (Parasteatoda tepidariorum), pokoutník tmavý (Tegenaria atrica) a pokoutník domácí (Tegenaria domestica).[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DOLEJŠ, Petr. Revize třesavek Pholcus phalangioides v Národním muzeu. Pavouk: zpravodaj České arachnologické společnosti [online]. 2017, prosinec, č. 43, s. 7. ISSN 1804-7254. Dostupné z: https://arachnology.cz/dl/13665
  2. Pholcus phalangioides (Fuesslin, 1775) [třesavka velká]. In: Česká arachnologická společnost [online]. ©2008–2018 [cit. 9. 10. 2018]. Dostupné z: https://arachnology.cz/druh/pholcus-phalangioides-588.html
  3. a b DOLEJŠ, Petr. Pavouci v lidských obydlích – 1. díl. In: Muzeum 3000: zpravodajský portál Národního muzea pro 3. tisíciletí [online]. 11. 1. 2017 [cit. 9. 10. 2018]. Dostupné z: http://muzeum3000.nm.cz/clanek/pavouci-v-lidskych-obydlich-%E2%80%93-1-dil
  4. REICHHOLF-RIEHM, Helgard. Hmyz a pavoukovci. Praha: Ikar, 1997, s. 254. ISBN 80-7202-196-6.
  5. NOVOTNÝ, Břetislav a HULA, Vladimír. Is araneophagy a reason for the spread of the Daddy Long-legs spider Pholcus phalangoides? 30th European Congress of Arachnology, Nottingham, Nott. University, 20.–25. 8. 2017.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BELLMANN, Heiko a kol. Pavoukovci a další bezobratlí. Přel. a doplnil Antonín Kůrka. Praha: Knižní klub, 2003. Zoologická encyklopedie. ISBN 80-242-0672-2 (soubor), ISBN 80-242-1114-9.
  • BUCHAR, Jan a KŮRKA, Antonín. Naši pavouci. 2., uprav. vyd. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0964-7.
  • DOLEJŠ, Petr. Revize třesavek Pholcus phalangioides v Národním muzeu. Pavouk: zpravodaj České arachnologické společnosti [online]. 2017, prosinec, č. 43, s. 5–7. ISSN 1804-7254. Dostupné z: https://arachnology.cz/dl/13665
  • NOVOTNÝ, Břetislav a HULA, Vladimír. Is araneophagy a reason for the spread of the Daddy Long-legs spider Pholcus phalangoides? [Je araneofagie příčinou šíření dlouhonohého pavouka Pholcus phalangoides?] Posterová prezentace projektu. 30th European Congress of Arachnology, Nottingham (Anglie), Nottinhgam University, 20.–25. 8. 2017. Projekt podpořený grantem IGA FA MENDELU Brno č. IP_29/2016. Souhrn dostupný na: https://mafiadoc.com/august-20-25-2017-university-of-nottingham-a-uk_5a14f9771723dd5e1465b2cb.html
  • REICHHOLF-RIEHM, Helgard. Hmyz a pavoukovci. Překlad František Krampl a Jaroslav Marek. Praha: Ikar, 1997. 287 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-7202-196-6.

Video[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]