Světla Amortová
| Světla Amortová | |
|---|---|
| Narození | 7. ledna 1911 Dobromilice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. března 1985 (ve věku 74 let) Praha  Československo |
| Rodiče | Vlastimil Amort otec |
| Příbuzní | Alois Jiří Amort dědeček Václav Amort strýc |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Světla Amortová, křtěná Světluše Lucie (7. ledna 1911 Dobromilice[1] u Prostějova – 14. března 1985 Praha) byla česká herečka, politička a divadelní pedagožka.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v rodině sochaře Vlastimila Amorta ml. a jeho manželky Boženy, rozené Horákové; pokřtěna byla Světluše.[1] Herectví studovala pouze soukromě, od konce 20. let se stala profesionální herečkou.
Za 2. světové války se jako komunistka zúčastnila odbojové činnosti a byla jeden a půl roku nacisty vězněna. Po roce 1945 byla společensky značně angažovaná, stala se komunistickou funkcionářkou a pražskou poslankyní (zastupitelkou), funkcionářkou Svazu československo-sovětského přátelství, zakladatelkou Svazu dramatických umělců. Za svoji společenskou angažovanost byla také často odměňována totalitními řády, tituly a vyznamenáními.
Byla jednou ze signatářek petice, žádající trest smrti pro Jiřinu Štěpničkovou.
Dlouhá léta byla profesorkou herecké tvorby před mikrofonem na pražské DAMU.
Byla manželkou herce Karla Beníška (1908–1975).
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Koncem 20. let 20. století působila jako elévka činohry Národního divadla v Praze, své první angažmá získala v holešovickém Divadle Uranie. Za velmi významnou etapu jejího života je považováno angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě v letech 1932 až 1935. Po svém návratu do Prahy v roce 1935 se věnovala především rozhlasové práci.
Ve 40. letech 20. století vystupovala spolu s manželem Karlem Beníškem v pražském Moderním divadle.[2]
Po 2. světové válce působila v Divadle 5. května, v Městských divadlech pražských (1950–1951)[3] a nakonec od roku 1951 až do roku 1981[4] ve Vinohradském divadle. Českými filmaři nebyla příliš vyhledávána, ke konci svého života si zahrála několik zajímavých televizních rolí v československých seriálech.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- zasloužilá umělkyně (1967)[5]
vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1970)[6]
Řád práce (1976)[5]
Řád Vítězného února (1981)[5]
.png){kind=small}
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika narozených Dobromilice, 1893-1915, snímek 184 [online]. [cit. 2021-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Živé sny Karla Tomáška. Národní listy [online]. 1941-03-19 [cit. 2021-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ a b c Malá československá encyklopedie. Díl 1., A–Č. Praha: Academia, 1984. 880 s. cnb000125650. Heslo „Světla Amortová", s. 142.
- ↑ Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu - seznam nositelů [online]. Archiv Kanceláře prezidenta republiky [cit. 2021-08-07]. Vyznamenání uděleno 30. 4. 1970, číslo matriky 15194. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90, 91
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 240
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 74, 88, 221, 256, 310, 465, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 40, 115, 142, 444, 466.
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 21–22.
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 202, ISBN 80-86182-51-7
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 172, 251
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 85, 185, 249, ISBN 80-207-0485-X
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 11, 13, 39, 43–4, 106, 191, ISBN 80-7243-121-8
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 225, 227, 230, 238, ISBN 80-85625-19-9
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 82.
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 191, ISBN 978-80-239-9603-6
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- České herečky
- České divadelní herečky
- České filmové herečky
- České televizní herečky
- Herečky Divadla na Vinohradech
- Čeští profesoři
- Čeští divadelní pedagogové
- Pedagogové na DAMU
- Českoslovenští zasloužilí umělci
- Osobnosti komunistického odboje v Československu během druhé světové války
- Členové KSČ
- Politici z Prahy
- Nositelé vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
- Nositelé Řádu práce
- Nositelé Řádu Vítězného února
- Narození 7. ledna
- Narození v roce 1911
- Narození v Dobromilicích
- Úmrtí 14. března
- Úmrtí v roce 1985
- Úmrtí v Praze