Světla Amortová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Světla Amortová
Narození 7. ledna 1911
Dobromilice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. března 1985 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Světla Amortová (7. ledna 1911 Dobromilice[1] u Prostějova14. března 1985 Praha) byla česká herečka, politička a divadelní pedagožka, dcera českého sochaře Vlastimila Amorta, manželka herce Karla Beníška.

Život[editovat | editovat zdroj]

Herectví studovala pouze soukromě, koncem 20. let 20. století působila jako elévka činohry Národního divadla v Praze, své první angažmá získala v holešovickém Divadle Uranie. Za velmi významnou etapu jejího života je považováno angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě v letech 19321935. Po svém návratu do Prahy v roce 1935 se věnovala především rozhlasové práci.

Za 2. světové války se jako komunistka zúčastnila odbojové činnosti a byla jeden a půl roku nacisty vězněna. Po roce 1945 byl společensky značně angažovaná, stala se komunistickou funkcionářkou a pražskou poslankyní (zastupitelkou), funkcionářkou Svazu československo-sovětského přátelství, zakladatelkou Svazu dramatických umělců. Za svoji společenskou angažovanost byla také často odměňována totalitními řády, tituly a vyznamenáními. Byla jednou ze signatářek petice, žádající trest smrti pro Jiřinu Štěpničkovou.

Po 2. světové válce působila v Divadle 5. května, v Městských divadlech pražských (19501951)[2] a nakonec od roku 1951 až do roku 1981[3]ve Vinohradském divadle. Dlouhá léta byla profesorkou herecké tvorby před mikrofonem na pražské DAMU.

Českými filmaři nebyla příliš vyhledávána, ke konci svého života si zahrála několik zajímavých televizních rolí v československých seriálech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Dobromilice
  2. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  3. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 192, ISBN 978-80-239-9604-3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]