Studijní neúspěšnost
Studijní neúspěšnost je termín označující špatné výsledky studentů ve školní práci, které vedou k předčasnému ukončení studia.[1] Jejich selhání přitom může mít celou řadu příčin, ať už ovlivnitelných, či žákem neovlivnitelných. Školní neúspěšnost odráží individuální diference, které souvisí nejen s rozdílnou osobností studenta (konkrétně motivací, nadáním nebo také charakterem), ale také s jeho výkonem ve vzdělávací instituci či rodinné výchově.[2] Výše zmíněná problematika se vyskytuje na všech úrovních českého školství.
Důvody
[editovat | editovat zdroj]Klasifikovat všechny příčiny předčasného odchodu ze studia je obtížné, jelikož jich je mnoho.
Odlišit je lze na důvody formálního charakteru a subjektivní čili vlastní důvody. Do první kategorie spadají dva oprávněné následky, a to konkrétně odchod na vlastní žádost či žádost rodičů nebo poté vyloučení ze studia, které je zapříčiněné vysokou absencí studenta či nedostatečným prospěchem. Do skupiny vlastních a individuálních důvodů může patřit cokoliv.
Hlavní klasifikace důvodů neúspěšnosti je ale na tři následující kategorie: špatná volba, nedobrovolný odchod a odpoutání se. [3]
Špatná volba
[editovat | editovat zdroj]Tento typ důvodu bývá u studentů velmi častým, alespoň po odchození prvního či druhého pololetí nebo semestru. Student jde na danou školu na přání rodičů či pro oddálení života zahrnujícího pracování na plný úvazek (především v případě vysoké školy). Vybere si nevyhovující zaměření, které ho pak nebaví a nezajímá. Následně ale zjistí, že studium ho nenaplňuje tak, jak si představoval a nic mu neříká. Tento akt může zapříčinit vysokou absenci studenta, která se pak odráží ve výsledném prospěchu žáka. Po nespokojenosti na dosavadní instituci může následovat změna a přechod na jinou školu, nebo již samotné ukončení studia.
Nedobrovolný odchod
[editovat | editovat zdroj]Druhým typem je klasický případ, kdy odchod způsobí jeden z vnějších faktorů. Může se jednat o nepředvídatelnou událost či konkrétní objektivní důvod. Ale jak již z názvu vypovídá jedná se o případ, kdy je student nucen a povinen studium ukončit z příčiny, kterou nedokáže ovlivnit. Častým případem je nedostatek financí na uhrazení samotného studia (jedná-li se o soukromou školu) či prostředků spojených s ním, klasifikační nedostatky, například nedostatečné známky pro postup do dalšího ročníku nebo neodkladné zdravotní důvody.[3]
Odpoutání se
[editovat | editovat zdroj]Posledním důvodem odchodu ze studia je atypický druh s názvem odpoutání se. Tento zajímavý proces, kdy se jedinec oprostí od studia, je pozvolný a trvá i několik let. Do procesu se zapojují faktory nejen vnitřní, které působí od jedince, ale také vnější, např. ze strany rodičů či školy. V průběhu několika fází si jedinec uvědomí, že si zvolil nevhodný typ školy, následně zaregistruje, že výuka nenaplňuje jeho očekávání a v reakci na konkrétní fatální událost, která je ve finále tou zlomovou, opustí a ukončí studium.[3]
Vlivy na školy
[editovat | editovat zdroj]Vnější vlivy
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o vlivy z prostředí složeného mimo školu. Závislost na tomto prostředí je problematická zejména z důvodu rychlých proměn a nepředvídatelnosti, školy se proto musí vypořádávat s určitou nejistotou.[4] Různí autoři poté definují jednotlivé vnější proměnné, které mohou školy ovlivňovat. Jedna z typologií uvádí stabilitu prostředí, rozmanitost trhu a konkurenci[5], jiná, že má na školy vliv restrukturalizace ekonomiky, měnící se úloha státu, změna demografických trendů, nové technologie, či globalizace.[6] Třetí typologie jako vlivy uvádí politický, kulturní a sociální kontext, mechanismy národních politik, rozvoj technologií, přesvědčení a očekávání společnosti a vzdělávání či metoda financování.[7] Všechny tyto typologie se shodují v tom, že hlavními vlivy působícími na vzdělávací a výchovné instituty, zejména vysoké školy, jsou technologické, demografické, vládní a ekonomické faktory. Pokud je některý z těchto faktorů problematický, může snadno vést ke zvyšování studijní neúspěšnosti.
Vnitřní vlivy
[editovat | editovat zdroj]Tyto vlivy jsou zpravidla méně důležité než vlivy vnější, přesto hrají významnou roli v ovlivňování škol a tím pádem v míře studijní neúspěšnosti. Obvykle se jedná o vlivy typu velikost školy, poskytované studijní obory a programy (rozmanitost jejich nabídky), způsob rozdělování moci při rozhodování na škole, způsob organizace výuky v rámci určitého období, či po celé době studia, charakteristika studentské populace, historie či zakotvené hodnoty i představy a mnoho dalších.[8]
Následky
[editovat | editovat zdroj]Následky ukončení studia se zdají být už od pohledu vždy negativní. Nemusí tomu tak ale vždy být. Vedle případů, ve kterých student ukončí studium bez „vyššího“ důvodu existují i situace, ve kterých je jedinec nucen ukončit jeho působení na škole či univerzitě z důvodu lepší a kvalitnější zkušenosti či pracovní příležitosti (zejména vysokoškolské vzdělávání). Toto se ale děje velmi zřídka. Častější jsou negativní dopady v různých oblastech níže zmíněných.
Oblast zaměstnání a hledání zaměstnání
[editovat | editovat zdroj]Pro studenty, kteří jsou studijně neúspěšní, je horší uplatnění na trhu práce. Často musí využívat kontaktů svých blízkých a známých a doufat, že mu budoucí zaměstnavatel bude schopen poskytnout vzdělání.
Oblast vzdělávání
[editovat | editovat zdroj]Studijní neúspěšnost pro většinu znamená odchod z příslušné školy. Pro člověka může být podstatně náročnější opět nastoupit do studia a mít motivaci tentokrát uspět, když už již zažil neúspěch v této oblasti.
Oblast osobního života
[editovat | editovat zdroj]Lidé si často nepřipouštějí, že prošli studijním neúspěchem, protože ve společnosti může docházet k různým předsudkům. V rodině daného člověka může tato situace způsobit značné problémy.[3]
Studijní neúspěšnost na středních školách
[editovat | editovat zdroj]I přesto, že se studijní neúspěšnost nejčastěji spojuje s vysokoškolským vzděláním, zůstává tato problematika těžce řešitelným problémem i na středních školách, zejména na učňovských oborech. Ve školním roce 2010/2011 byly nejproblematičtější střední školy zakončované výučním listem – 28,6 % žáků ukončilo studium předčasně. Další kategorií, kterou zužuje studijní neúspěšnost, jsou střední školy zakončované výučním listem s možným nadstavbovým studiem k získání maturity – zde ukončilo 18 % žáků studium předčasně. Střední vzdělání s maturitní zkouškou se potýkalo přibližně s 9,9 % neúspěšných žáků. Nejpříznivější situace byla na gymnáziích, kde podíl selhání dosahoval pouhých 4,8 %.[9]
Studijní neúspěšnost na vysokých školách
[editovat | editovat zdroj]Vysoké školy se s problematikou studijní neúspěšnosti potýkají ze všech vzdělávacích institucí nejčastěji. To je způsobeno především nepovinnou školní docházkou na univerzitách a obtížnou slučitelností studia s prací. Studijní neúspěchy a předčasné ukončení studia lze nejlépe pozorovat již na samotném začátku, a to v bakalářských programech.
Téměř 60 % studií končí neúspěchem. Podíl neúspěšných studií dlouhodobě, kontinuálně roste – v imatrikulačním ročníku 2001 předčasně skončilo přes 40 %, o deset let později se toto procento zvýšilo již na hodnotu 55 %. Na technických vysokých školách tyto čísla bývají podstatně vyšší, největší podíl neúspěšných pokusů o získání bakalářského titulu je na Technické fakultě České zemědělské univerzity, kde je studijní neúspěšnost 90 %.[10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ TELEKOVÁ, Magdalena. Faktory ovlivňující školní úspěch a neúspěch. Zlín, 2013. 117 s. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií.
- ↑ KOHOUTEK, Rudolf. 2009. Psychologie školní úspěšnosti a neúspěšnosti. Psychologie v teorii a praxi. [online] Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/0911/psychologie-skolni-uspesnosti-a-neuspesnosti Archivováno 4. 6. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d HLOUŠKOVÁ, Lenka. 2014. Mám základní vzdělání. Příčiny a důsledky předčasných odchodů ze studia a ze vzdělávání. Studia paedagogica [online]. Ústav pedagogických věd FF MU. ISSN 2336-4521. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/734/828
- ↑ Pfeffer, J., & Salancik, G.R. 1978. The external control of organisations; A resource dependency perspective. New York and San Fransisco: Harper & Row Publishers.
- ↑ Hardy, C., Langley, A., Mintzberg, H. & Rose, J. 1983. Strategy Formulation in the University Setting. Review of Higher Education, 4.
- ↑ Sporn, B. 1999. Adaptive university structures. An analysis of adaptation to socioeconomic environments of US and European Universities. London.
- ↑ Hammond, N. 2003. Learning technology in higher education in the UK: trends, drivers and strategies.
- ↑ RICHTEROVÁ, Kateřina. Studijní neúspěšnost z pohledu veřejných vysokých škol. Praha, 2018. 121 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií. Katedra veřejné a sociální politiky.
- ↑ TRHLÍKOVÁ, Jana. 2013. Předčasné odchody žáků ze středních škol : Názory pracovníků škol a úřadů práce na nástroje prevence a intervence. [online] Praha. Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení. a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/PREDCASNE_ODCHODY_pro_www_final.pdf
- ↑ BOČEK, Jan. Téměř 60 procent bakalářských studií v Česku končí neúspěchem. Na technických fakultách je to i 90 procent. iROZHLAS [online]. 2018. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/data-univerzity-vysoke-skoly-bakalar-studijni-neuspesnost_1805290616_jab