Přeskočit na obsah

Srbské hnutí obnovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Srbské hnutí obnovy
Logo
ZkratkaСПО (SPO)
Datum založení14. března 1990
PředsedaVuk Drašković
Tiskový mluvčíMilan Urošević
ZakladatelVuk Drašković a Vojislav Šešelj
SídloKnez Mihailova 48, Bělehrad
PředchůdceSrbská národní obnova
Srbské hnutí za svobodu
Ideologiemonarchismus
liberalismus
proevropanství
atlanticismus
Politická pozicestředopravice
Mezinárodní org.Mezinárodní monarchistická konference[1]
Polovojenská org.Srbská garda (1991–1992)
Stranické novinySrbské slovo
NáboženstvíPravoslaví
Počet členů5000 (2019)
Barvy
     červená
     modrá
     bílá
Oficiální webspo.rs
Zisk mandátů ve volbách
Národní shromáždění
2/250
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Srbské hnutí obnovy (zkráceně СПО (SPO)) je politická strana v Srbsku, která byla založena v roce 1990 v Bělehradě. Předsedou strany je od jejího založení spisovatel a politik Vuk Drašković.

Srbské hnutí za obnovu je národní, libertariánská strana středopravé, liberální, monarchistické, tradicionalistické a křesťanskodemokratické orientace. Zakládá si na evropských hodnotách a výrazném prozápadním politickém směřování.

Monarchismus

[editovat | editovat zdroj]

Stojí za návratem Srbska k předkomunistickým kořenům, odkud pochází i název strany. Obnova podle strany znamená „znovunastolení parlamentní monarchie v čele s dynastií Karađorđevićů, zachování a zdůraznění srbské národní identity a národní tradice, kultury a historie, založení společnosti na křesťanských a rodinných hodnotách a návrat k liberální a státotvorné strategii Srbského království a Království Jugoslávie“.

Evropská orientace

[editovat | editovat zdroj]

Základním programovým principem Srbského hnutí za obnovu je Srbsko na Západě. SPO prosazuje bezpodmínečný a co nejrychlejší vstup Srbska do Evropské unie a NATO. Podle SPO by tyto kroky měly navíc vést k přijetí evropských standardů a hodnot v politickém životě, právním řádu, ekonomice a sociálním systému a celkové modernizaci a demokratizaci společnosti. Pokud jde o otázku Kosova, hnutí usiluje o přijetí nové státní strategie vůči Kosovu.

Nacionalismus podle SPO

[editovat | editovat zdroj]

Předseda strany Vuk Drašković sám sebe označuje za „osvíceného a odpovědného srbského nacionalistu, který klade důraz na politiku míru, rozvoj všestranných dobrých sousedských vztahů a vzájemného respektu se všemi balkánskými zeměmi jako jedinou správnou podobu srbského nacionalismu a vlastenectví v dnešní době.“ Často zdůrazňuje význam oficiální omluvy nejvyšších představitelů státu Srbsko, ale také otevřeného brandingu, vyjádření lidského soucitu a upřímného pokání ze strany srbské politické a intelektuální elity a celé srbské veřejnosti. Šéf hnutí zároveň hovoří o tom, že je třeba, aby celá veřejnost Chorvatů, Bosňáků a Albánců byla určována stejným způsobem podle jejich zločinů spáchaných na Srbech v posledním desetiletí 20. století. Drašković trvá na tom, že by měl být s cílem všeobecného regionálního usmíření realizován proces podobný denacizaci, který byl v Německu po druhé světové válce.

Symbolem SPO je ruka se třemi zdviženými a roztaženými prsty. Vlajka SPO je světle modrá, královská, uprostřed se znakem SPO.

Znak strany je prezentován na pozadí srbské trikolóry, na které jsou tři stylizovaná písmena azbuky:

  • „С“ symbolizující brýle ze srbského státního znaku;
  • „П“, které symbolizuje srbskou národní čepici — šajkača;
  • "О", které symbolizuje srdce a slzu.

Sněm je nejvyšším orgánem Srbského hnutí za obnovu. Dosud se konalo šest sněmů: 1990, 1993, 1997, 2001, 2005, 2010 a 2015.

Poslední sněm SPO konaný v prosinci 2015 se jmenoval Roadmap a bylo na něm přijato pět programových prohlášení a Vuk Drašković byl znovu zvolen předsedou strany.

Mirko Jović a Vuk Drašković 6. ledna 1989 založil Srbskou lidovou obnovu. Brzy došlo k rozkolu mezi nimi a Draškovićem se svým odtrženým křídlem SNO a spolu s Vojislavem Šešeljem, který vedl Srbské hnutí za svobodu, 14. března 1990 založil Srbské hnutí obnovy. Nedlouho poté došlo k oddělení Šešeljova proudu, ze kterého vzniklo Srbské Četnické hnutí a později Srbská radikální strana.

Srbská garda

[editovat | editovat zdroj]

V prvních letech válek v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině SPO organizovala polovojenskou formaci Srbské gardy,[2][3] jejíž velitelé byli Đorđe Božović Giška a Branislav Matić Beli. Beli byl zabit 4. srpna 1991 před jeho domem v Bělehradě. Vrahové nebyli nikdy odhaleni, ale existuje podezření, že atentát provedla Státní bezpečnost na příkaz Slobodana Miloševiče. Giška byl zabit 15. září téhož roku v okolí Gospiće v jednom z prvních konfliktů a velení jednotky převzal jeho zástupce Branislav Lainović Dugi. Po boji v Chorvatsku pokračovaly bojové operace ve východní části Bosny a Hercegoviny.

Opoziční činnost v 90. letech

[editovat | editovat zdroj]

Od svého založení Srbské hnutí obnovy důsledně bojovalo proti autokratickému režimu Slobodana Miloševiće a vedlo silnou protiválečnou kampaň, obhajující přežití Jugoslávie alespoň v konfederativní podobě, nebo pokud přežití nebylo možné, za její mírové odloučení.

SPO vedlo rostoucí protivládní protesty v 90. letech:

  • velké protivládní demonstrace 9. března 1991
  • demonstrace po Vidovdanském shromáždění v roce 1992,
  • demonstrace v červnu 1993 nazvané Stop fašismu,
  • velké tříměsíční demonstrace po celém Srbsku v zimě 1996/1997 jako vůdce koalice Zajedno,
  • protivládní demonstrace v roce 1999 po bombardování NATO.

SPO iniciovala založení a vedla všechny hlavní opoziční koalice v posledním desetiletí 20. století.

Drašković charakterizoval brutální likvidace politických odpůrců Miloševićova režimu — opozičních vůdců, nezávislých představitelů justice a nezávislých novinářů — jako státní terorismus a útvary Státní bezpečnosti, které měly tyto likvidace na starosti, nazval „eskadrami smrti“.

Drašković zorganizoval návštěvu korunního prince Alexandra II. Karađorđeviće, jeho manželky princezny Katariny a synů princů Petra, Filipa a Alexandra v Jugoslávii v roce 1991. Byla to první návštěva členů dynastie Karađorđevićů v Jugoslávii po německé invazi v roce 1941 a odchodu tehdejších členů Královského domu.

Účast ve federální vládě SRJ

[editovat | editovat zdroj]

Srbské hnutí obnovy se účastnilo federální vlády SRJ před a na začátku bombardování NATO, od ledna do dubna 1999. Vuk Drašković v té době zastával funkci místopředsedy federální vlády odpovědného za zahraniční záležitosti. SPO akceptovala účast v této vládě v čele s Miloševićovou SPS, pokud se Drašković se svou mezinárodní reputací pokusí získat od mezinárodního společenství výhodnější nabídku na řešení kosovského konfliktu a zabránit tak vojenské intervenci NATO. Vuk Drašković pak argumentoval pro přijetí závěrečného aktu z Rambouillet, což státní vedení Srbska a Svazové republiky Jugoslávie v čele se Slobodanem Miloševićem odmítlo. Poté co 24. března začala intervence NATO, SPO v dubnu opustila federální vládu.

Období od roku 2000 do roku 2012

[editovat | editovat zdroj]

Koalice Otřesy a konflikty ve straně

[editovat | editovat zdroj]

Po rozhodnutí vedení Srbského hnutí obnovy vstoupit do Preokretské koalice s Liberálně demokratickou stranou a Sociálně demokratickou unií došlo na konci roku 2011 ke konfliktu uvnitř strany.

Proti návrhu na vstup do této koalice se postavili místopředsedové strany Srđan Srećković , ministr pro náboženství a diasporu, a Sanja Čeković, státní tajemnice Ministerstva pro lidská a menšinová práva, státní správu a místní samosprávu. Navrhli, aby Srbské hnutí obnovy zůstalo v koalici s Demokratickou stranou jako hlavním strategickým partnerem. Hlavní rada SPO 10. prosince 2011 odvolala Srećkoviće z funkce místopředsedy strany a předsednictvo SPO je oba 10. února 2012 po telefonickém jednání ze strany vyloučilo. Ihned po vyloučení Srećkoviće a Čekovićové oznámili vytvoření frakce Původní srbské hnutí obnovy a pokračovali ve vykonávání svých státních funkcí. Poté se poslanci v Národním shromáždění, členové Srbského hnutí obnovy, rozhodli bojkotovat práci parlamentu, dokud nebudou Srećković a Čekovićová zbaveni svých pozic ve vládě. Poslanci z řad SPO se rychle vzdali svých požadavků, vrátili se do poslaneckých lavic a umožnili volbu člena Vrchní rady soudnictví a náměstků státních zástupců.

Dne 25. února 2012 rozhodla hlavní rada SPO o účasti Srbského hnutí za obnovu v parlamentních, zemských a místních volbách 6. května 2012 jako součást koaliční listiny Čedomir Jovanović — Reversal.

Parlamentní volby

[editovat | editovat zdroj]
Národní shromáždění Srbské republiky
Rok Lídr Počet hlasů % # Mandáty ± Koalice Postavení
1990 Vuk Drašković 794,786 16.49%
19/250
19 Opozice
1992 797,831 17.98%
30/250
11 DEPOS Opozice
1993 715,564 17.34%
37/250
7 DEPOS Opozice
1997 793,988 19.99%
45/250
8 Opozice
2000 141,401 3.86%
0/250
45
2003 293,082 7.76%
13/250
13 SPO–NS Vláda
2007 134,147 3.38%
0/250
13 SPO–LSNSŽZK
2008 1,590,200 39.25%
4/250
4 ZES Vláda
2012 255,546 6.83%
4/250
0 Obrat! Opozice
2014 1,736,920 49.96%
5/250
1 BKV Podpora
2016 1,823,147 49.71%
3/250
2 SP Podpora
2020 1,953,998 63.02%
3/250
0 ZND Podpora
2022 1,635,101 44.27%
2/250
1 ZMS Podpora

Prezidentské volby

[editovat | editovat zdroj]
Prezident Srbska
Rok Kandidát První kolo % Druhé kolo % Poznámky
1990 Vuk Drašković 2. 824,674 16.95%
1992 Milan Panić 2. 1,516,693 34.65% Podpora Paniće
Září 1997 Vuk Drašković 3. 852,808 21.46% Volby anulovány pro nízkou účast
Prosinec 1997 3. 587,776 15.74%
Září–říjen 2002 4. 159,959 4.49% Volby anulovány pro nízkou účast
Prosinec 2002 Bojkot voleb Volby anulovány pro nízkou účast
2003 Bojkot voleb Volby anulovány pro nízkou účast
2004 Dragan Maršićanin 4. 414,971 13.47% Podpora Maršićanina
2008 Velimir Ilić 3. 305,828 7.57% Podpora Iliće
2012 Čedomir Jovanović 6. 196,668 5.27% Podpora Jovanoviće
2017 Aleksandar Vučić 1. 2,012,788 56.01% Podpora Vučiće
2022 1. 2,224,914 60.01%

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Srpski pokret obnove na srbské Wikipedii a Serbian Renewal Movement na anglické Wikipedii.

  1. HTTP://INTERNATIONALE.MONARCHISTE.COM, Conférence Monarchiste Internationale -. Monarchist Conference - Members [online]. Dostupné online. 
  2. Vesti dana - Kurir dnevne novine. kurir.rs [online]. [cit. 2023-03-06]. Dostupné online. (srbsky) 
  3. SERBIA’S INADEQUATE OPPOSITION. web.archive.org [online]. 2005-03-06 [cit. 2023-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-03-06. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]