Adolf Loos: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Omyl, zrušena editace Josef Bauer a Otto Berger -hyperwiki propojení. Jde o jiné osoby a shodu jmen. Jacques Groag zůstává
rozsáhlá doplnění, doplnění a upřesnění pramenů
Řádek 4: Řádek 4:
[[Soubor:Villa Muller 099.jpg|[[Müllerova vila]] od Adolfa Loose v Praze-Střešovicích. Pohled od jihu.|thumb]]
[[Soubor:Villa Muller 099.jpg|[[Müllerova vila]] od Adolfa Loose v Praze-Střešovicích. Pohled od jihu.|thumb]]


'''Adolf Loos''' ([[10. prosinec|10. prosince]] [[1870]] [[Brno]] – [[23. srpen|23. srpna]] [[1933]] [[Kalksburg]] u [[Vídeň|Vídně]]) byl klasik moderní [[Architektura|architektury]], čelný představitel architektonického [[purismus (architektura)|purismu]]. Spolu s&nbsp;[[Leopold Bauer|Leopoldem Bauerem]], [[Joseph Maria Olbrich|Josephem Mariou Olbrichem]] a [[Josef Hoffmann|Josefem Hoffmannem]] patří k&nbsp;významným rodákům z [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]], kteří ovlivnili [[Evropa|evropskou]] architekturu. Loos byl od roku 1918 československým občanem.<ref>http://www.cesky-dialog.net/clanek.php?idcl=290&aidci=</ref>
'''Adolf Loos''' ([[10. prosinec|10. prosince]] [[1870]] [[Brno]] – [[23. srpen|23. srpna]] [[1933]] [[Kalksburg]] u [[Vídeň|Vídně]]) byl klasik moderní [[Architektura|architektury]], čelný představitel architektonického [[purismus (architektura)|purismu]]. Spolu s&nbsp;[[Leopold Bauer|Leopoldem Bauerem]], [[Joseph Maria Olbrich|Josephem Mariou Olbrichem]] a [[Josef Hoffmann|Josefem Hoffmannem]] patří k&nbsp;významným rodákům z [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]], kteří ovlivnili [[Evropa|evropskou]] architekturu.


== Životopis ==
== Životopis ==
Narodil se v Brně v rodině kamenosochaře. Jeho rodný dům stával na dnešní Kounicově ulici, kde dnes stojí hotel Continental. Po studiích na [[Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Vyšší odborná škola Liberec|průmyslové škole v&nbsp;Liberci]] (před pavilonem H [[Technická univerzita v Liberci|Technické univerzity -dříve budovy Stavoprojektu]] má památník) a v Brně, kde absolvoval. Krátce studoval i na [[Technická univerzita Drážďany|drážďanské technické univerzitě]]<ref> {{Citace monografie
Narodil se v Brně v rodině kamenosochaře. Jeho rodný dům stával na dnešní Kounicově ulici, kde dnes stojí hotel Continental. Po brzké smrti otce (1879) neměl jednoduché dětství a byl těžko zvladatelným dítětem. Obecnou školu navštěvoval v Brně a poté vystřídal několik gymnázií (v [[Janáčkova akademie múzických umění v Brně|Brně]], [[Jihlava|Jihlavě]] a [[Melk|Melku]]), byly to matčiny pokusy usměrnit těžko zvladatelné dítě. Ani [[Benediktini|benediktinům]] v Melku se to nepodařilo.

Znamenitá odborná studia poté absolvoval na [[Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Vyšší odborná škola Liberec|průmyslové škole v&nbsp;Liberci]] (před pavilonem H [[Technická univerzita v Liberci|Technické univerzity - dříve budovy Stavoprojektu]] má památník) a v Brně, kde odbornou přípravu dokončil. Krátce studoval i na [[Technická univerzita Drážďany|drážďanské technické univerzitě]]<ref> {{Citace monografie
| příjmení = Sarnitz
| příjmení = Sarnitz
| jméno = August
| jméno = August
Řádek 19: Řádek 21:
| strany = 90
| strany = 90
| jazyk = česky
| jazyk = česky
}}</ref> usadil ve [[Vídeň|Vídni]], kde brzy stanul v&nbsp;čele modernistického hnutí.
}}</ref> usadil ve Vídni, kde brzy stanul v čele modernistického hnutí.
V letech 1895-1896 pobýval ve Spojených státech, nejprve u příbuzných a později vystřídal řadu aktivit od pomocných prací v hotelech, na stavbách až po psaní uměleckých kritik. Pohyboval se zejména ve [[Filadelfie|Filadelfii]], [[New York|New Yorku]] a [[Chicago|Chicagu]]. V Chicagu se seznámil s výsledky [[Chicagská škola|Chicagské školy]]
Po návratu do Evropy nejprve musel nastoupit vojenskou službu jako rezervní důstojník v Brně a Uherském Hradišti a poté se usadil ve Vídni. Brzy zapadl do intelektuální společnosti, ke které patřili zejména [[Karl Kraus]], Petr Altenberg a [[Egon Schiele]]. Začal psát do listů a časopisů jako: Die Zeit, Wage, Fremden Blatt, Neue Freie Presse. Články vzbudily pozornost a přinesli mu i první úkol – návrh krejčovského salonu Ebenstein, který mu přenechal kolega Max Fabiani. O rok později navrhl kavárnu Museum (dnes pozměněnou), která se stala centrem vídeňského uměleckého a intelektuálního kvasu na mnoho desítek let.
V prvním desetiletí byl Adolf Loos jednou z nevlivnějších postav vídeňské tvůrčí společnosti. Ovlivňoval nejvýznamnější osobnosti oné doby, jak se z toho sami vyznali: zejména [[Ludwig Wittgenstein]], [[Arnold Schönberg]] a [[Le Corbusier]]<ref>[Le Corbusier. ''Hommage <br />
à Adolf Loos'']. Paris 1931</ref>.

Po zániku Rakousko – Uherska se dynamické a intelektuální milieu z velké míry rozpadlo a svou roli sehrála také těžká hospodářská situace Rakouska. V té době Loos obracel svou pozornost stále více do bývalé rodné země Českých zemí, kde se velmi úspěšně rozvíjela moderní architektura, a mladí tvůrci převzali štafetu a silně se inspirovali právě u Loose.
Od poloviny 20. let se stále více hlásily následky dřívějšího onemocnění [[Lues|sifilidou]]<ref>Černoušková D.,Chatrný J. (eds.). ''Brněnské stopy Adolfa Loose.'' Brno MMB 2010 ISBN 978-80-86549-08-8</ref> a od roku 1928, mu rychle se zhoršující nemoc nejen znemožňovala práci, kterou víc a více konali jeho asistenti a společníci, ale uvrhla jej do chudoby a společenské izolace.

Zemřel ve věku 63 let v soukromém sanatoriu Dr. Schwarzwalda ve vídeňském předměstí Kalksburgu.

Jeho hojné kontakty s Židy (většina jeho klientů, dvě manželky, nejbližší přátelé a téměř všichni asistenti byli Židé) zavdávala mylné domněnce, že Loos sám byl židovského původu. Tento omyl se dokonce dostal do jinak spolehlivých publikací<ref>Zempliner Artur. ''Encyklopedie významných osobností ve víru židovského osudu''. Praha Lederer a Zempliner 2000 ISBN 80-238-5971-4</ref>. Opak je však pravdou, není žádná evidence, že Adolf Loos by byl židovského původu.

=== Dílo ===


== Architektonický styl ==
== Architektonický styl ==
Na [[secese|secesní]] vídeňský vkus působil jeho asketický účelný styl jako červená barva na býka. Architekti jako on prý nepotřebují tužku, stačí jim guma. Café Museum (Kavárna muzeum) se díky Loosovu strohému interiéru přezdívalo Café nihilismus, obchodnímu domu Goldman a Salatsch na Michalském náměstí, jehož holá fasáda ční přímo naproti honosnému vchodu do Hofburgu, se přezdívalo „obilní silo“ nebo „dekl od kanálu“ (podle rozmístění oken) a terasový Scheuův dům bodří Vídeňáci přirovnávali k&nbsp;alžírským chatrčím.
Café Museum (Kavárna muzeum) se díky Loosovu strohému interiéru přezdívalo Café nihilismus, obchodnímu domu Goldman a Salatsch na Michalském náměstí, jehož holá fasáda ční přímo naproti honosnému vchodu do Hofburgu, se přezdívalo „obilní silo“ nebo „dekl od kanálu“ (podle rozmístění oken).
Společnost však nikdy není jednolitá a jiná její část ji naopak podporovala a Loos neměl v prvních dvou desetiletích o klienty nouzi. Jeho stavebníci se navíc rekrutovali z majetných kruhů.
Rozhodující vliv měla ta část Loosvy tvorby, která spadá do let 1904 -1910. Tehdy vznikla vila Karma (1904) pro psychiatra Beera, který byl nucen v Montreux, traktát „Ornament a zločin a vila Steiner ve vilové čtvrti Hietzing (1910).

Loos odmítal v architektuře, ale i užitém [[umění]] cokoli, co brání plnému využití všech funkcí díla. Ve vlivném článku [[Ornament|Ornament]] a zločin<ref>In: Bohumil Markalous:''Ornament a zločin''. Praha Ars 1929 str. 139</ref> (Ornament und Verbrecher - 1910<ref>Adolf Loos: Ornament und Verbrechen. ''Fremden-Blatt'' Wien 22.10. 1910</ref>) se zabýval tím, za jakých okolností je ornament zločinem který jen zbytečně bere čas a peníze, jež by mohly být věnovány užitečnějším věcem. Architektura podle něj nepatří mezi umění, což ale neznamená, že nemá splňovat estetické ideály. Vidí je v harmonii, účelovosti, strohé a důstojné eleganci moderního člověka, zbaveného zátěže starého, v mnohém však i krásného světa.
Loos odmítal v architektuře, ale i užitém [[umění]] cokoli, co brání plnému využití všech funkcí díla. Ve vlivném článku [[Ornament|Ornament]] a zločin<ref>In: Bohumil Markalous:''Ornament a zločin''. Praha Ars 1929 str. 139</ref> (Ornament und Verbrecher - 1910<ref>Adolf Loos: Ornament und Verbrechen. ''Fremden-Blatt'' Wien 22.10. 1910</ref>) se zabýval tím, za jakých okolností je ornament zločinem který jen zbytečně bere čas a peníze, jež by mohly být věnovány užitečnějším věcem. Architektura podle něj nepatří mezi umění, což ale neznamená, že nemá splňovat estetické ideály. Vidí je v harmonii, účelovosti, strohé a důstojné eleganci moderního člověka, zbaveného zátěže starého, v mnohém však i krásného světa.

== Raumplan ==
Během první světové války rozvinul Adolf Loos organizační princip domu zvaný Rauplan (pojmenování nemá český ekvivalent a v německém tvaru již zdomácnělo).
Navrhování (i realizace) stavby podle Raumplanu znamená pracovat s různými výškami místností a využití jejich vodorovné propojení a průhledů k jímavé prostorové konfiguraci. Tento princip nebyl u staveb zcela nový. Živelně vznikal již u starověkých a středověkých staveb, stejně jako byl vlastní jistým druhům prostor z užitných důvodů (obchody, knihovny a knihkupectví, sýpky apod.) Loos jej ale v součinnosti se svými asistenty povýšil na princip, nakládal s ním velmi s velkým důmyslem a mistrovstvím a vytvořil s jeho užitím několik ceněných děl. K nim náleží vila Josefa Rufera 1922, vila Moller, Müllerova vila v Praze, vila básníka rumunského původu [[Tristan Tzara|Tristana Tzary]] na [[Montmartre|Montmartru]]. Poprvé se tento postup objevil v Loosově díle v plném rozsahu v roce 1915 při rekonstrukci vily Mandl. Náznaky prvních principů (i když při stejné úrovni podlah) ale použil již dříve – např. u krejčovského salonu Knize.
Další práce
Po skončení 1. světové války vytvořil Loos několik děl, která vyvolala velký ohlas a výraznou měrou (vlivem) se zapsala do dějin kultury. Patři k nim dokonce nerealizovaný návrh vily pro [[Josephine Bakerová|Josephine Bakerovou]] (1927), která byla následkem žárlivého vztahu dvou slavných architektů – Adolfa Loose a [[Le Corbusier|Le Corbusiera]] - k této elektrizující ženě.“ Adolf Loos vyslal svého společníka [[Heinrich Kulka|H. Kulku]] do Paříže, aby přímo tam vedl návrhové práce a pravidelně se slavnou tanečnicí konzultoval.
Dále mají značný význam vila [[Tristan Tzara|Tristana Tzary]], horská vila Kruner v Payerbachu u [[Semmering (Dolní Rakousy)|Semmeringu]] a také [[Müllerova vila]] v Praze.
Pro [[České země]] vytvořil Adolf Loos hodně přes třicet návrhů v rozmezí 30 let jeho tvorby. Největší vliv ale měla na další rozvoj [[Moderní architektura|moderní architektury]] dnes polozapomenutá Bauerova vila v [[Hrušovany u Brna|Hrušovanech u Brna]], která měla zásadní vliv jako silný inspirační zdroj na [[Jindřich Kumpošt|Jindřicha Kumpošta]], Grunta a [[Bedřich Rozehnal|Bedřicha Rozehnala]] podle jejich vlastního zhodnocení<ref>Dle osobních sdělení JS - autorovi editace v roce 1981 Grunt a 1982 Rozehnal</ref>.
Adolf Loos měl ale i značný zájem o sociální tvorbu. V polovině 20. let byl hlavním architektem vídeňského sociálního programu a navrhl dřevěné sídliště Lainz. Větší pozornost by zasloužil jeho soubor domů (dodnes dobře zachovalý) v [[Náchod|Náchodě]] [[Babí (Náchod)|Babí]]/Vyšehradě.


Adolf Loos se dostal znovu do ohniska světové pozornosti na přelomu 70. a 80. let mimo jiné v souvislosti s tehdejším zájmem o [[Postmoderní architektura|postmoderní architekturu]] charakterizovanou Charlesem Jencksem. Loosův návrh budovy Chicago Tribune z věhlasné [[Architektonická soutěž|architektonické soutěže]] (1924), se stal téměř hlavní ikonou tohoto hnutí<ref>Charles Jencks: ''The Language of Post-modern Architecture''. New York 1977</ref>
Adolf Loos se dostal znovu do ohniska světové pozornosti na přelomu 70. a 80. let mimo jiné v souvislosti s tehdejším zájmem o [[Postmoderní architektura|postmoderní architekturu]] charakterizovanou Charlesem Jencksem. Loosův návrh budovy Chicago Tribune z věhlasné [[Architektonická soutěž|architektonické soutěže]] (1924), se stal téměř hlavní ikonou tohoto hnutí<ref>Charles Jencks: ''The Language of Post-modern Architecture''. New York 1977</ref>

== Práce českých badatelů ==
Vedle zájmu specialistů na Loosovo dílo z různých zemí, zejména z Rakouska, Italie, Holandska Izraele a USA je třeba připomenout mimořádnou objevnost práce v exilu usazené historičky umění Věry Běhalové, za kterou stojí pionýrská práce o vile Karma a Vladimíra Šlapety s jeho útlým, ale převratným katalogem z 80. let.



== Stavby a realizace==
== Stavby a realizace==

* Café Museum ve Vídni, 1899
* Salon Ebenstein Vídeň Kohlmarkt 1897
* Polní kříž v Radešínské Svratce 1907
* Haus Steiner (Steinerův dům) ve Vídni, 1910
* Café Museum ve Vídni, 1899
* Heroldův dům na Jiráskově ulici v Brně 1900
⚫
* Manzovo knihkupectví ve Vídni
* Vila Karma [[Montreux]] 1904
⚫
* American Bar ve Vídni
* Krejčovský salon KNIZE, Vídeň Graben 1910
⚫
* obchodní dům Goldman a Salatsch ([[Looshaus]]) ve Vídni, 1911
* Haus Scheu ve Vídni, 1913
* Haus Steiner (Steinerův dům) ve Vídni, 1910
⚫
* Manzovo knihkupectví ve Vídni
⚫
* [[Cukrovar]] a vila Viktora Bauera v [[Hrušovany u Brna|Hrušovanech u Brna]], 1915
⚫
* American Bar (také Kärtner Bar) ve Vídni
⚫
* Vila majitele cukrovaru v&nbsp;Hrušovanech u&nbsp;Brna, 1917
⚫
* obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) ve Vídni, 1911
⚫
* [[Dům Tristana Tzary|Dům a studio]] [[Tristan Tzara|Tristana Tzary]] v&nbsp;[[Paříž]]i, 1926
* Haus Scheu ve Vídni, 1913
⚫
* [[Müllerova vila]] v&nbsp;Praze, 1930
⚫
* Cukerní rafinerie a v [[Hrušovany u Brna|Hrušovanech u Brna]], 1916
* Winternitzova vila, Na Cihlářce 10, Praha 5, 1932
⚫
* Vila Viktora Bauera v Hrušovanech u Brna, 1914 -1916
⚫
* Řada bytových interiérů v&nbsp;[[Plzeň|Plzni]]
⚫
* Dům a studio [[Tristan Tzara|Tristana Tzary]] v Paříži, 1926
⚫
** byt v&nbsp;Bendově ul.&nbsp;10 ([[1930]]-[[1931]]), movitá kulturní památka
* Vila Moler, Vídeň
⚫
** Klatovská tř.&nbsp;12 ([[1929]])
⚫
* Müllerova vila v Praze, 1930
⚫
** Klatovská tř.&nbsp;140 ([[1930]])
* Dům v kolonii Werkbundsiedlung Hietzing 1932
⚫
** Klatovská tř.&nbsp;19 ([[1931]]-[[1932]])
* Brumelův dům v Plzni
⚫
** byt v Husově ul.&nbsp;20 ([[1931]]-[[1932]])
•
** Klatovská tř.&nbsp; 110 ([[1931]]-[[1934]])
⚫
* Řada bytových interiérů v Plzni
⚫
** byt v Skrétově ul. 24 (pravděpodobně realizováno některým ze žáků až po smrti A. Loose)
⚫
** byt v Bendově ul. 10 (1930-1931), movitá kulturní památka
⚫
** přestavba domu v&nbsp;Husově ul.&nbsp;58 ([[1928]]-[[1929]])
⚫
** Klatovská tř. 12 (1929)
⚫
** ''Weinerův byt'' na nám. Republiky 22 ([[1931]])
⚫
** Klatovská tř. 140 (1930)
⚫
* Náchod -Kolonie rodinných dělnických domků - Babí, Na Vyšehradě, čp.154-161 (Evidovaná památka číslo 4780)
⚫
** Klatovská tř. 19 (1931-1932)
⚫
** byt v Husově ul. 20 (1931-1932)
⚫
** byt v Škrétově ul. 24 (pravděpodobně realizováno některým ze žáků až po smrti A. Loose)
⚫
** přestavba domu v Husově ul. 58 (1928-1929)
⚫
** Weinerův byt na nám. Republiky 22 (1931)
⚫
* Náchod -Kolonie rodinných dělnických domků - Babí, Na Vyšehradě, čp. 154 -161 (Evidovaná památka číslo 4780)


== Žáci a spolupracovníci ==
== Žáci a spolupracovníci ==
Řádek 114: Řádek 150:
| issn =
| issn =
}}
}}
* ŠLAPETA Vladimír. ''Adolf Loos a česká architektura''. Louny 1984
* SCHACHEL Roland, RUCKCHCIO Burkhart. ''Adolf Loos''. Wien 1981
* KULKA Heinrich. ''Adolf Loos''. Vídeň Anton Schroll 1931
* BEHALOVA Vera. Heinrich Kulka Forschung. ''Bauforum 43/1974''
* BEHALOVA Vera. ''Die Wohnungen von Adolf Loos in Pilsen in: Adolf Loos 1870-1933'' . Berlin Akademie de Künste 1983. s. 78-91
* SAPÁK Jan. ''Adolf Loos in. Adolf Loos and the reconstruction of Villa Müller''. Praha Archis 2001. s. 42-66
* SAPÁK Jan. K hypotetické rekonstrukci Loosovi vily v Hrušovanech u Brna in. ''Architektura ČR 8/1982'' s. 369-371 .
* KUBINSZKY Mihály. ''Adolf Loo''s. Budapest Akadémiai Kiádo 1970, Berlin 1971
* KURRENT Friedrich. ''Adolf Loos als Kostrukteur''. Wien 1990 in. Architektura ČR
* Kolektiv - SCHACHEL L.Roland a další. ''Adolf Loos'' (velký výstavní katalog). Wien, Albertina 1990
* LOOS Adolf (Markalous Bohumil eds.). ''''Řeči do prázdna''''. Praha Orbis 1929



=== Související články ===
=== Související články ===
Řádek 121: Řádek 169:
* [[Louis Sullivan]]
* [[Louis Sullivan]]
* [[Ludwig Mies van der Rohe]]
* [[Ludwig Mies van der Rohe]]
* [[Bohuslav Fuchs]]
* [[Heindrich Kulka]]
* [[Karl Kraus]]


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===

Verze z 23. 1. 2012, 01:30

Adolf Loos
obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) na Michalském náměstí ve Vídni
Müllerova vila od Adolfa Loose v Praze-Střešovicích. Pohled od jihu.

Adolf Loos (10. prosince 1870 Brno – 23. srpna 1933 Kalksburg u Vídně) byl klasik moderní architektury, čelný představitel architektonického purismu. Spolu s Leopoldem Bauerem, Josephem Mariou Olbrichem a Josefem Hoffmannem patří k významným rodákům z Moravy a Slezska, kteří ovlivnili evropskou architekturu.

Životopis

Narodil se v Brně v rodině kamenosochaře. Jeho rodný dům stával na dnešní Kounicově ulici, kde dnes stojí hotel Continental. Po brzké smrti otce (1879) neměl jednoduché dětství a byl těžko zvladatelným dítětem. Obecnou školu navštěvoval v Brně a poté vystřídal několik gymnázií (v Brně, Jihlavě a Melku), byly to matčiny pokusy usměrnit těžko zvladatelné dítě. Ani benediktinům v Melku se to nepodařilo.

Znamenitá odborná studia poté absolvoval na průmyslové škole v Liberci (před pavilonem H Technické univerzity - dříve budovy Stavoprojektu má památník) a v Brně, kde odbornou přípravu dokončil. Krátce studoval i na drážďanské technické univerzitě[1] usadil ve Vídni, kde brzy stanul v čele modernistického hnutí. V letech 1895-1896 pobýval ve Spojených státech, nejprve u příbuzných a později vystřídal řadu aktivit od pomocných prací v hotelech, na stavbách až po psaní uměleckých kritik. Pohyboval se zejména ve Filadelfii, New Yorku a Chicagu. V Chicagu se seznámil s výsledky Chicagské školy Po návratu do Evropy nejprve musel nastoupit vojenskou službu jako rezervní důstojník v Brně a Uherském Hradišti a poté se usadil ve Vídni. Brzy zapadl do intelektuální společnosti, ke které patřili zejména Karl Kraus, Petr Altenberg a Egon Schiele. Začal psát do listů a časopisů jako: Die Zeit, Wage, Fremden Blatt, Neue Freie Presse. Články vzbudily pozornost a přinesli mu i první úkol – návrh krejčovského salonu Ebenstein, který mu přenechal kolega Max Fabiani. O rok později navrhl kavárnu Museum (dnes pozměněnou), která se stala centrem vídeňského uměleckého a intelektuálního kvasu na mnoho desítek let. V prvním desetiletí byl Adolf Loos jednou z nevlivnějších postav vídeňské tvůrčí společnosti. Ovlivňoval nejvýznamnější osobnosti oné doby, jak se z toho sami vyznali: zejména Ludwig Wittgenstein, Arnold Schönberg a Le Corbusier[2].

Po zániku Rakousko – Uherska se dynamické a intelektuální milieu z velké míry rozpadlo a svou roli sehrála také těžká hospodářská situace Rakouska. V té době Loos obracel svou pozornost stále více do bývalé rodné země Českých zemí, kde se velmi úspěšně rozvíjela moderní architektura, a mladí tvůrci převzali štafetu a silně se inspirovali právě u Loose. Od poloviny 20. let se stále více hlásily následky dřívějšího onemocnění sifilidou[3] a od roku 1928, mu rychle se zhoršující nemoc nejen znemožňovala práci, kterou víc a více konali jeho asistenti a společníci, ale uvrhla jej do chudoby a společenské izolace.

Zemřel ve věku 63 let v soukromém sanatoriu Dr. Schwarzwalda ve vídeňském předměstí Kalksburgu.

Jeho hojné kontakty s Židy (většina jeho klientů, dvě manželky, nejbližší přátelé a téměř všichni asistenti byli Židé) zavdávala mylné domněnce, že Loos sám byl židovského původu. Tento omyl se dokonce dostal do jinak spolehlivých publikací[4]. Opak je však pravdou, není žádná evidence, že Adolf Loos by byl židovského původu.

Dílo

Architektonický styl

Café Museum (Kavárna muzeum) se díky Loosovu strohému interiéru přezdívalo Café nihilismus, obchodnímu domu Goldman a Salatsch na Michalském náměstí, jehož holá fasáda ční přímo naproti honosnému vchodu do Hofburgu, se přezdívalo „obilní silo“ nebo „dekl od kanálu“ (podle rozmístění oken).

Společnost však nikdy není jednolitá a jiná její část ji naopak podporovala a Loos neměl v prvních dvou desetiletích o klienty nouzi. Jeho stavebníci se navíc rekrutovali z majetných kruhů. Rozhodující vliv měla ta část Loosvy tvorby, která spadá do let 1904 -1910. Tehdy vznikla vila Karma (1904) pro psychiatra Beera, který byl nucen v Montreux, traktát „Ornament a zločin a vila Steiner ve vilové čtvrti Hietzing (1910).

Loos odmítal v architektuře, ale i užitém umění cokoli, co brání plnému využití všech funkcí díla. Ve vlivném článku Ornament a zločin[5] (Ornament und Verbrecher - 1910[6]) se zabýval tím, za jakých okolností je ornament zločinem který jen zbytečně bere čas a peníze, jež by mohly být věnovány užitečnějším věcem. Architektura podle něj nepatří mezi umění, což ale neznamená, že nemá splňovat estetické ideály. Vidí je v harmonii, účelovosti, strohé a důstojné eleganci moderního člověka, zbaveného zátěže starého, v mnohém však i krásného světa.

Raumplan

Během první světové války rozvinul Adolf Loos organizační princip domu zvaný Rauplan (pojmenování nemá český ekvivalent a v německém tvaru již zdomácnělo). Navrhování (i realizace) stavby podle Raumplanu znamená pracovat s různými výškami místností a využití jejich vodorovné propojení a průhledů k jímavé prostorové konfiguraci. Tento princip nebyl u staveb zcela nový. Živelně vznikal již u starověkých a středověkých staveb, stejně jako byl vlastní jistým druhům prostor z užitných důvodů (obchody, knihovny a knihkupectví, sýpky apod.) Loos jej ale v součinnosti se svými asistenty povýšil na princip, nakládal s ním velmi s velkým důmyslem a mistrovstvím a vytvořil s jeho užitím několik ceněných děl. K nim náleží vila Josefa Rufera 1922, vila Moller, Müllerova vila v Praze, vila básníka rumunského původu Tristana Tzary na Montmartru. Poprvé se tento postup objevil v Loosově díle v plném rozsahu v roce 1915 při rekonstrukci vily Mandl. Náznaky prvních principů (i když při stejné úrovni podlah) ale použil již dříve – např. u krejčovského salonu Knize. Další práce Po skončení 1. světové války vytvořil Loos několik děl, která vyvolala velký ohlas a výraznou měrou (vlivem) se zapsala do dějin kultury. Patři k nim dokonce nerealizovaný návrh vily pro Josephine Bakerovou (1927), která byla následkem žárlivého vztahu dvou slavných architektů – Adolfa Loose a Le Corbusiera - k této elektrizující ženě.“ Adolf Loos vyslal svého společníka H. Kulku do Paříže, aby přímo tam vedl návrhové práce a pravidelně se slavnou tanečnicí konzultoval. Dále mají značný význam vila Tristana Tzary, horská vila Kruner v Payerbachu u Semmeringu a také Müllerova vila v Praze. Pro České země vytvořil Adolf Loos hodně přes třicet návrhů v rozmezí 30 let jeho tvorby. Největší vliv ale měla na další rozvoj moderní architektury dnes polozapomenutá Bauerova vila v Hrušovanech u Brna, která měla zásadní vliv jako silný inspirační zdroj na Jindřicha Kumpošta, Grunta a Bedřicha Rozehnala podle jejich vlastního zhodnocení[7]. Adolf Loos měl ale i značný zájem o sociální tvorbu. V polovině 20. let byl hlavním architektem vídeňského sociálního programu a navrhl dřevěné sídliště Lainz. Větší pozornost by zasloužil jeho soubor domů (dodnes dobře zachovalý) v Náchodě Babí/Vyšehradě.

Adolf Loos se dostal znovu do ohniska světové pozornosti na přelomu 70. a 80. let mimo jiné v souvislosti s tehdejším zájmem o postmoderní architekturu charakterizovanou Charlesem Jencksem. Loosův návrh budovy Chicago Tribune z věhlasné architektonické soutěže (1924), se stal téměř hlavní ikonou tohoto hnutí[8]

Práce českých badatelů

Vedle zájmu specialistů na Loosovo dílo z různých zemí, zejména z Rakouska, Italie, Holandska Izraele a USA je třeba připomenout mimořádnou objevnost práce v exilu usazené historičky umění Věry Běhalové, za kterou stojí pionýrská práce o vile Karma a Vladimíra Šlapety s jeho útlým, ale převratným katalogem z 80. let.


Stavby a realizace

  • Salon Ebenstein Vídeň Kohlmarkt 1897
  • Café Museum ve Vídni, 1899
  • Heroldův dům na Jiráskově ulici v Brně 1900
  • Vila Karma Montreux 1904
  • Krejčovský salon KNIZE, Vídeň Graben 1910
  • Haus Steiner (Steinerův dům) ve Vídni, 1910
  • Manzovo knihkupectví ve Vídni
  • American Bar (také Kärtner Bar) ve Vídni
  • obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) ve Vídni, 1911
  • Haus Scheu ve Vídni, 1913
  • Cukerní rafinerie a v Hrušovanech u Brna, 1916
  • Vila Viktora Bauera v Hrušovanech u Brna, 1914 -1916
  • Dům a studio Tristana Tzary v Paříži, 1926
  • Vila Moler, Vídeň
  • Müllerova vila v Praze, 1930
  • Dům v kolonii Werkbundsiedlung Hietzing 1932
  • Brumelův dům v Plzni

•

  • Řada bytových interiérů v Plzni
    • byt v Bendově ul. 10 (1930-1931), movitá kulturní památka
    • Klatovská tř. 12 (1929)
    • Klatovská tř. 140 (1930)
    • Klatovská tř. 19 (1931-1932)
    • byt v Husově ul. 20 (1931-1932)
    • byt v Škrétově ul. 24 (pravděpodobně realizováno některým ze žáků až po smrti A. Loose)
    • přestavba domu v Husově ul. 58 (1928-1929)
    • Weinerův byt na nám. Republiky 22 (1931)
  • Náchod -Kolonie rodinných dělnických domků - Babí, Na Vyšehradě, čp. 154 -161 (Evidovaná památka číslo 4780)

Žáci a spolupracovníci

  • Felix Augenfeld
  • Otto Bauer
  • Josef Berger
  • Hans Blumenfeld
  • Hugo Ehrlich
  • Leopold Ehrmann
  • Paul Engelmann
  • Peter Feile
  • Guiseppe De Finetti
  • Leopold Fischer
  • Ernst Ludwig Freud
  • Jacques Groag
  • Gabriel Guevrekian
  • Alfons Hetmanek
  • Franz Kaym
  • Norbert Krieger
  • Heinrich Kulka
  • Karel Lhota
  • Walter Loos
  • Zlatko Neumann
  • Richard Neutra
  • Franz Schacherl
  • Rudolf Michael Schindler
  • Franz Schuster
  • Margarete Schütte-Lihotzky
  • Kurt Unger
  • Helmut Wagner-Freisheim
  • Rudolf Wels
  • Hans Welz[9]

Odkazy

Šablona:Sisterlinks

Reference

  1. ↑ SARNITZ, August. Loos. Kolín: Taschen, 2004. ISBN 80-7209-613-3. Kapitola Život a dílo, s. 90. 
  2. ↑ [Le Corbusier. Hommage
    à Adolf Loos]. Paris 1931
  3. ↑ Černoušková D.,Chatrný J. (eds.). Brněnské stopy Adolfa Loose. Brno MMB 2010 ISBN 978-80-86549-08-8
  4. ↑ Zempliner Artur. Encyklopedie významných osobností ve víru židovského osudu. Praha Lederer a Zempliner 2000 ISBN 80-238-5971-4
  5. ↑ In: Bohumil Markalous:Ornament a zločin. Praha Ars 1929 str. 139
  6. ↑ Adolf Loos: Ornament und Verbrechen. Fremden-Blatt Wien 22.10. 1910
  7. ↑ Dle osobních sdělení JS - autorovi editace v roce 1981 Grunt a 1982 Rozehnal
  8. ↑ Charles Jencks: The Language of Post-modern Architecture. New York 1977
  9. ↑ Stefan Voglhofer: Adolf Loos : Bauschule - Schüler - Mitarbeiter, 2008, dostupné online

Literatura

  • SARNITZ, August. Loos. Kolín : Taschen, 2004. ISBN 80-7209-613-3.
  • TEIGE, Karel. Adolf Loos šedesátníkem. Rozpravy Aventina. 1930, roč. 6, čís. 13-14, s. 151. Dostupné online. 
  • ŠLAPETA Vladimír. Adolf Loos a česká architektura. Louny 1984
  • SCHACHEL Roland, RUCKCHCIO Burkhart. Adolf Loos. Wien 1981
  • KULKA Heinrich. Adolf Loos. Vídeň Anton Schroll 1931
  • BEHALOVA Vera. Heinrich Kulka Forschung. Bauforum 43/1974
  • BEHALOVA Vera. Die Wohnungen von Adolf Loos in Pilsen in: Adolf Loos 1870-1933 . Berlin Akademie de Künste 1983. s. 78-91
  • SAPÁK Jan. Adolf Loos in. Adolf Loos and the reconstruction of Villa Müller. Praha Archis 2001. s. 42-66
  • SAPÁK Jan. K hypotetické rekonstrukci Loosovi vily v Hrušovanech u Brna in. Architektura ČR 8/1982 s. 369-371 .
  • KUBINSZKY Mihály. Adolf Loos. Budapest Akadémiai Kiádo 1970, Berlin 1971
  • KURRENT Friedrich. Adolf Loos als Kostrukteur. Wien 1990 in. Architektura ČR
  • Kolektiv - SCHACHEL L.Roland a další. Adolf Loos (velký výstavní katalog). Wien, Albertina 1990
  • LOOS Adolf (Markalous Bohumil eds.). 'Řeči do prázdna'. Praha Orbis 1929


Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Loos&oldid=7944676“