Herminafried: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
mBez shrnutí editace
doplnění a upřesnění
Řádek 5: Řádek 5:
Někdy v letech 507 až 510 se oženil s [[Amalaberga|Amalabergou]], dcerou [[Amalafrida|Amalafridy]] a vnučkou [[Theodemir]]a. Amalaberga byla také neteří krále [[Theodorich Veliký|Theodoricha Velikého]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fries-Knoblach | jméno = Janine, Heiko Steuer, John Hines | odkaz na autora = | titul = The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective | url = https://books.google.cz/books?id=pTA3BAAAQBAJ&pg=PA93&lpg=PA93&dq=Amalafrid&source=bl&ots=FEOLx88QB9&sig=UW68Hb9cBy36e-1ZN5DIvkjw3Ts&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwi0gavWzJLQAhVCfhoKHdUmBvUQ6AEIUDAL#v=onepage&q=Amalafrid&f=false | vydavatel = Boydell & Brewer Ltd | místo = | rok = 2014 | počet stran = 338 | kapitola = | strany = | isbn = 9781843839156 | jazyk = anglicky }}</ref> Kdy se stal Herminafried králem není přesně jasné, ale v dopise Theodoricha z roku 507 je již nazýván durynským králem (''rex thoringorum'').
Někdy v letech 507 až 510 se oženil s [[Amalaberga|Amalabergou]], dcerou [[Amalafrida|Amalafridy]] a vnučkou [[Theodemir]]a. Amalaberga byla také neteří krále [[Theodorich Veliký|Theodoricha Velikého]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fries-Knoblach | jméno = Janine, Heiko Steuer, John Hines | odkaz na autora = | titul = The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective | url = https://books.google.cz/books?id=pTA3BAAAQBAJ&pg=PA93&lpg=PA93&dq=Amalafrid&source=bl&ots=FEOLx88QB9&sig=UW68Hb9cBy36e-1ZN5DIvkjw3Ts&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwi0gavWzJLQAhVCfhoKHdUmBvUQ6AEIUDAL#v=onepage&q=Amalafrid&f=false | vydavatel = Boydell & Brewer Ltd | místo = | rok = 2014 | počet stran = 338 | kapitola = | strany = | isbn = 9781843839156 | jazyk = anglicky }}</ref> Kdy se stal Herminafried králem není přesně jasné, ale v dopise Theodoricha z roku 507 je již nazýván durynským králem (''rex thoringorum'').


Po smrti jeho otce [[Bisinus|Bisina]] získal jednu třetinu durynského království, zbylé území získali jeho dva bratři, ale po smrti Berthachara v bitvě roku 529, začala podle [[Řehoř z Tours|Řehoře z Tours]] Amalaberga podněcovat Herminafrieda k nepřátelství k jeho bratru Baderichovi a tím usilovat o vládu nad celým durynským královstvím, proto Herminafried uzavřel smlouvu s králem [[Theuderich I.|Theuderichem I.]] k výpravě proti bratrovi Baderichovi ve kterém byl Baderich zajat a popraven stětím. Po skončení tažení Herminafried odmítl plnit závazky vůči Theuderichovi, což vedlo k nepřátelství mezi oběma králi a k dalšímu franskému tažení proti samotnému Herminafriedovi v roce 531, kdy Theuderich I., jeho syn [[Theudebert I.]] a jeho bratr král [[Chlothar I.]] ze [[Soissons]] napadli [[Durynkové|Durynky]].<ref>FRIES-KNOBLACH, Janine ''The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective'' str. 90</ref> [[Frankové]] vyhráli bitvu u řeky [[Unstruta]] a obsadili královské sídlo u Scithingi. Hermanfridovi se podařilo uprchnout, ale Frankové chytili jeho neteř [[Radegunda|Radegundu]] a jeho synovce. Radegunda byla nucena vzít si krále Chlotara I., zatímco Herminafriedova žena Amalaberga se svými dětmi [[Amalafrid]]em a [[Rodelinda|Rodelindou]] uprchla ke svému bratrovi [[Ostrogóti|ostrogótskému]] králi [[Theodahad]]ovi, kde byla později i s dětmi zajata [[Byzantská říše|byzantským]] generálem [[Belisar|Flaviem Belisarem]] a poslána do [[Konstantinopol]]e. Později se Amalafrid stal císařským generálem a Rodelinda byla provdaná za [[Langobardi|langobardského]] krále [[Audoin]]a.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Martindale | jméno = John R. | odkaz na autora = | titul = The Prosopography of the Later Roman Empire 2 Part Set: Volume 3, AD 527-641 | url = | vydavatel = Cambridge University Press | místo = | rok = 1992 | počet stran = 1626 | kapitola = | strany = | isbn = 9780521201605 | jazyk = anglicky }}</ref> Herminafried uprchl do [[Zülpich]]u, kde zemřel při pádu z městských hradeb. Někteří jeho současníci se domnívali, že za činném stál sám král Theuderich.
Po smrti jeho otce [[Bisinus|Bisina]] získal jednu třetinu durynského království, zbylé území získali jeho dva bratři, ale po smrti Berthachara v bitvě roku 529, začala podle [[Řehoř z Tours|Řehoře z Tours]] Amalaberga podněcovat Herminafrieda k nepřátelství k jeho bratru Baderichovi a tím usilovat o vládu nad celým durynským královstvím, proto Herminafried uzavřel smlouvu s králem [[Theuderich I.|Theuderichem I.]] k výpravě proti bratrovi Baderichovi ve kterém byl Baderich zajat a popraven stětím. Po skončení tažení Herminafried odmítl plnit závazky vůči Theuderichovi, což vedlo k nepřátelství mezi oběma králi a k dalšímu franskému tažení proti samotnému Herminafriedovi v roce 531, kdy [[Theuderich I.]] spolu se synem [[Theudebert I.|Theudebertem I.]] a bratrem [[Chlothar I.|Chlotharem I.]] napadli [[Durynkové|Durynky]].<ref>FRIES-KNOBLACH, Janine ''The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective'' str. 90</ref> [[Frankové]] v bitvě u řeky [[Unstruta]] nad Durynky zvítězili a obsadili královské sídlo u Scithingi. Hermanfridovi se podařilo uprchnout, ale Chlothar zajal jeho synovce a také neteř [[Radegundis|Radegundis]], kterou vzal sebou do merovejské [[Galie]]. Radegundis byla ještě dítě a tak ji poslal do svého sídla Athies v [[Pikardie|Pikardii]]. O několik let později, v roce 540 se s ní oženil.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Muir
| jméno1 = Elizabeth Gillan
| titul = A women's history of the Christian church : two thousand years of female leadership
| místo = Toronto
| strany = 46
| isbn = 978-1-4875-9385-8
| jazyk = en
}}</ref> Herminafriedova žena Amalaberga se svými dětmi [[Amalafrid]]em a [[Rodelinda|Rodelindou]] uprchla ke svému bratrovi [[Ostrogóti|ostrogótskému]] králi [[Theodahad]]ovi, kde byla později i s dětmi zajata [[Byzantská říše|byzantským]] generálem [[Belisar|Flaviem Belisarem]] a poslána do [[Konstantinopol]]e. Později se Amalafrid stal císařským generálem a Rodelinda byla provdaná za [[Langobardi|langobardského]] krále [[Audoin]]a.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Martindale | jméno = John R. | odkaz na autora = | titul = The Prosopography of the Later Roman Empire 2 Part Set: Volume 3, AD 527-641 | url = | vydavatel = Cambridge University Press | místo = | rok = 1992 | počet stran = 1626 | kapitola = | strany = | isbn = 9780521201605 | jazyk = anglicky }}</ref> Herminafried uprchl do [[Zülpich]]u, kde zemřel při pádu z městských hradeb. Někteří jeho současníci se domnívali, že za činném stál sám král Theuderich.


Po smrti Herminafrieda durynské království zaniklo. Území na východ od řeky [[Sála]] převzaly [[Slované|slovanské kmeny]] a sever Durynska obsadili [[Sasové]].
Po smrti Herminafrieda durynské království zaniklo. Území na východ od řeky [[Sála]] převzaly [[Slované|slovanské kmeny]] a sever Durynska obsadili [[Sasové]].

Verze z 20. 1. 2022, 19:29

Herminafried
Narození5. století
Úmrtí534
Zülpich
Povolánípanovník
ChoťAmalaberga[1]
Bisina (?)[1]
DětiAmalafrid[2]
Rodelinda
RodičeBisinus[2] a Menia[2]
RodAmalové
PříbuzníBaderich, Bertachar, Audofleda a Radegunda (sourozenci)
Artachis (vnuk)
Funkcekrál
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Herminafried také Hermanafrid (latinsky Hermenfredus) (? - 531/534?) byl posledním durynským králem se sídlem v Metách. Herminafrieda zmínil biskup Venantius Fortunatus z Poitiers, jako syna jistého Bisinuse (Bessinuse),[3] který byl durynským králem na přelomu 5. a 6. století. Jeho matkou byla Menie.[4] Jeho sourozenci byli Baderich, Berthachar a Radegunda, pozdější manželka langobardského krále Wacha.[5]

Životopis

Někdy v letech 507 až 510 se oženil s Amalabergou, dcerou Amalafridy a vnučkou Theodemira. Amalaberga byla také neteří krále Theodoricha Velikého.[6] Kdy se stal Herminafried králem není přesně jasné, ale v dopise Theodoricha z roku 507 je již nazýván durynským králem (rex thoringorum).

Po smrti jeho otce Bisina získal jednu třetinu durynského království, zbylé území získali jeho dva bratři, ale po smrti Berthachara v bitvě roku 529, začala podle Řehoře z Tours Amalaberga podněcovat Herminafrieda k nepřátelství k jeho bratru Baderichovi a tím usilovat o vládu nad celým durynským královstvím, proto Herminafried uzavřel smlouvu s králem Theuderichem I. k výpravě proti bratrovi Baderichovi ve kterém byl Baderich zajat a popraven stětím. Po skončení tažení Herminafried odmítl plnit závazky vůči Theuderichovi, což vedlo k nepřátelství mezi oběma králi a k dalšímu franskému tažení proti samotnému Herminafriedovi v roce 531, kdy Theuderich I. spolu se synem Theudebertem I. a bratrem Chlotharem I. napadli Durynky.[7] Frankové v bitvě u řeky Unstruta nad Durynky zvítězili a obsadili královské sídlo u Scithingi. Hermanfridovi se podařilo uprchnout, ale Chlothar zajal jeho synovce a také neteř Radegundis, kterou vzal sebou do merovejské Galie. Radegundis byla ještě dítě a tak ji poslal do svého sídla Athies v Pikardii. O několik let později, v roce 540 se s ní oženil.[8] Herminafriedova žena Amalaberga se svými dětmi Amalafridem a Rodelindou uprchla ke svému bratrovi ostrogótskému králi Theodahadovi, kde byla později i s dětmi zajata byzantským generálem Flaviem Belisarem a poslána do Konstantinopole. Později se Amalafrid stal císařským generálem a Rodelinda byla provdaná za langobardského krále Audoina.[9] Herminafried uprchl do Zülpichu, kde zemřel při pádu z městských hradeb. Někteří jeho současníci se domnívali, že za činném stál sám král Theuderich.

Po smrti Herminafrieda durynské království zaniklo. Území na východ od řeky Sála převzaly slovanské kmeny a sever Durynska obsadili Sasové.

Starověké zdroje

Nejvíce informací z tohoto období přinášejí spisy Řehoře z Tours, který události popisoval z pohledu Franků, další informace napsal Prokopios z Kaisareie, který pouze zmiňuje události, které měly vliv na Řím. Mnohem později přinesl další informace Widukind z Corvey, který do informací z období vlády Durynků vložil mnoho mytických prvků.

Reference

  1. ↑ a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Vita Radegundis I 2 (= B. Krusch (ed.) Monumenta Germaniae Historica, Scriptores rerum Merovingicarum, II, Hannover, 1888, str. 365 Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine. (latinsky)
  4. ↑ Historia Langobardorum Codicis Gothani 5 (= G. Waitz (ed), Monumenta Germaniae Historica, Scriptores rerum Langobardicarum et Italicarum, I, Hannover, 1878, 1878, str.9 Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine. (latinsky)
  5. ↑ Řehoř z Tours, Historia Francorum III 4, Liber Historiae Francorum 22 (= B. Krusch (ed.), Monumenta Germaniae Historica, Scriptores rerum Merovingicarum, II, Hannover, 1888, str. 277 Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine.-278 Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine. (latinsky)
  6. ↑ FRIES-KNOBLACH, Janine, Heiko Steuer, John Hines. The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective. [s.l.]: Boydell & Brewer Ltd, 2014. 338 s. Dostupné online. ISBN 9781843839156. (anglicky) 
  7. ↑ FRIES-KNOBLACH, Janine The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective str. 90
  8. ↑ MUIR, Elizabeth Gillan. A women's history of the Christian church : two thousand years of female leadership. Toronto: [s.n.] ISBN 978-1-4875-9385-8. S. 46. (anglicky) 
  9. ↑ MARTINDALE, John R. The Prosopography of the Later Roman Empire 2 Part Set: Volume 3, AD 527-641. [s.l.]: Cambridge University Press, 1992. 1626 s. ISBN 9780521201605. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Herminafried&oldid=20856271“