Racek stříbřitý: Porovnání verzí
→Taxonomie: Přidán obsah značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
| Řádek 15: | Řádek 15: | ||
| druh popsal = [[Erik Pontoppidan|Pontoppidan]], [[1763]] |
| druh popsal = [[Erik Pontoppidan|Pontoppidan]], [[1763]] |
||
}} |
}} |
||
'''Racek stříbřitý''' (''Larus argentatus'') je velký druh [[Rackovití|racka]] ze skupiny |
'''Racek stříbřitý''' (''Larus argentatus'') je velký druh [[Rackovití|racka]] ze skupiny „velkých bělohlavých racků“. |
||
== Taxonomie == |
== Taxonomie == |
||
Verze z 15. 7. 2020, 11:53
 Racek stříbřitý | |
|---|---|
 Racek stříbřitý, adultní pták | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neoghathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | rackovití (Laridae) |
| Rod | racek (Larus) |
| Binomické jméno | |
| Larus argentatus Pontoppidan, 1763 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Racek stříbřitý (Larus argentatus) je velký druh racka ze skupiny „velkých bělohlavých racků“.
Taxonomie
V Evropě se vyskytují dva poddruhy.
• L. a. argentatus Obývá kontinentální Evropu.
• L. a. argenteus Obývá Britské ostrovy a přilehlou Evropu.
Popis
Dospělý samec měří 60-67 cm a váží 1050-1525 g, zatímco dospělá samice měří 55-62 cm a váží 710-1100 g. Rozpětí křídel dosahuje 125-155 cm. Jako většina druhů této skupiny má v dospělosti bílou hlavu, tělo a ocas, šedý hřbet, šedá křídla s černou kresbou a bílými špičkami letek. V prostém šatu má na hlavě výrazné tmavé čárkování. Zobák je žlutý s červenou skvrnou na spodní čelisti. Nohy mají světle růžovou barvu, méně často bledě žlutou. Mladí ptáci jsou hnědí s tmavým skvrněním a s každým přepeřením se vzhledem stále více podobají dospělcům. Plně vybarvení jsou až ve čtvrtém roce života, kdy také dosahují pohlavní dospělosti. Rozlišování od podobných druhů, s nimiž byl dříve spojován (racek bělohlavý, racek středomořský), je velmi obtížné, ačkoli od racka středomořského se liší růžovou barvou nohou a od racka bělohlavého světlýma očima a kratším, silnějším krkem, zobákem a mohutnější hlavou.
Hlas
Dobře známé hlasové projevy, spojované s pobřežím severní polokoule. V toku vydává zvučnou řadu „éu...kyjaa-kja-kja-kja-kja-kja-kja...kjau“. Dále se ozývá pronikavým, hlasitým „kjov“, opakovaným jako poplašné volání, při hrozbě výrazným „geg-eg-eg“.[2]
Rozšíření
Racek stříbřitý hnízdí na pobřeží severozápadní Evropy od severní Francie a Britských ostrovů po severní Skandinávii a přilehlou část Ruska. V zimě zůstává v oblasti hnízdišť, pouze severněji hnízdící ptáci se posouvají do jižní části areálu druhu. V posledních letech se rozšířil také do vnitrozemí Polska. Nehojně v zimě zaletuje také dále na jih, včetně České republiky.[3]
Hnízdění
Monogamní druh, páry tvoří na celý život. Při párování samice přiletí k samci a v podřízeném postoji začne žadonit podobně jako mládě o potravu. Pokud ji samec přijme, odpoví mňoukavým voláním a následuje rituál synchronních pohybů hlavami obou partnerů. Po nakrmení samice následuje páření.
Hnízdí v početných koloniích na pobřeží, místo pro hnízdo je vybíráno oběma partnery, v případě úspěšného hnízdění se na ně vrací každý rok. Nachází se na zemi, případně na skalní římse. 2-4, nejčastěji 3 vejce jsou účinně bráněna a inkubována oběma rodiči po dobu 28-30 dnů. Díky světle žlutohnědému zbarvení s tmavě hnědými skvrnami různé velikosti jsou dobře maskována. Mláďata se líhnou pokryta prachovým peřím s otevřenýma očima a během několika hodin opouští hnízdo. Při dožadování klovou do červené skvrny na zobáku rodičů, kteří jim následně vyvrhnou potravu. První zkoušky letu podnikají ve stáří 35-40 dnů a plně vzletná jsou ve věku 5-6 týdnů. Rodiči jsou krmena až do stáří 11-12 týdnů ale krmení s může protáhnout až do 6 měsíců věku mláďat. Samec krmí mladé častěji před jejich vzletností, samice zase po vzletnosti.
Stejně jako u jiných racků se jedná o dlouhověkého ptáka, nejvyšší zjištěný věk je 49 let.
Potrava
Všežravý druh, stejně jako jiné druhy rodu Larus, přiživuje se na skládkách odpadu a zbytky z rybolovu vyhazovanými z paluby rybářských lodí. Kromě ryb se živí ptačími vejci a mláďaty, včetně těch od jiných druhů racků, malými suchozemskými obratlovci a měkkýši a korýši, jejihž schránky rozbíjí upuštěním z výšky. Mořskou kořist loví do maximální hloubky 1-2 metrů. Bylo prokázáno používání kousků chleba jako návnady pro přilákání ryb. Rostlinnou složku tvoří semena, kořínky, ovoce a mořské řasy.
Rackové rovněž běžně pobíhají po zemi a plácáním nohou, imitujícím vibrace způsobené lovícím krtkem aktivují únikový mechanizmus žížal, které pak vylezou na povrch o jsou následně rackem zkonzumovány.
Je schopen pít slanou mořskou vodu, přičemž přebytečnou sůl vyloučí z těla specifickými žlázami umístěnými nad očima.
Odkazy
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ SVENSSON, Lars; MULLARNEY, Killian; ZETTERSTRÖM, Dan. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu. Plzeň: Jiří Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ↑ OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu racek stříbřitý na Wikimedia Commons
