Racek bělohlavý
 Racek bělohlavý | |
|---|---|
.jpg) Racek bělohlavý (Larus cachinnans) na hnízdišti v Polsku | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neoghathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | rackovití (Laridae) |
| Rod | racek (Larus) |
| Binomické jméno | |
| Larus cachinnans Pallas 1811 | |
 Rozšíření racka bělohlavého
hnízdiště
celoroční výskyt
zimoviště
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Racek bělohlavý (Larus cachinnans) je jeden z druhů velkých bělohlavých racků.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Velký druh racka, délka 56–68 cm, rozpětí křídel měří 137–155 cm a hmotnost dosahuje 680–1590 g. Od racka stříbřitého se liší žlutě až žlutorůžově zbarvenými nohami a absencí tmavých čárek na hlavě v prostém šatě. Od racka středomořského se liší méně intenzivně zbarvenými nohami. Od obou těchto druhů se dále liší delší užší hlavou, zobákem a krkem a tmavýma očima. Mladí ptáci jsou podobně jako u jiných racků hnědá, černě kropenatá a šat dospělých získávají postupně až ve čtyřech letech života. Od mladých racků jiných druhů se liší rovněž tvarem hlavy, zobáku a krku.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Původní hnízdiště leží v oblasti Černého a Kaspického moře, odkud se v druhé polovině dvacátého století rozšířil k severovýchodu do vnitrozemí Polska. V mimohnízdní době zaletuje až do západní a severní Evropy.
Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]
Racek bělohlavý se v České republice začal poprvé objevovat v polovině devadesátých let, v dnešní době je pravidelným hostem. Ptáci se vyskytují v kterékoliv roční době, především však v zimě. Velká část ptáků přiletuje v polovině listopadu a na vhodných místech (nezamrzlé vodní plochy) přezimuje. V ostatních částech území protahuje hned po rozmrznutí vodních ploch jako první z racků, často již v první polovině února. Tah dospělých ptáků doznívá v březnu, mladí ptáci se zdržují do května. Největší počty bývají zaznamenány na Ostravsku (až tisíce jedinců).
Početnost[editovat | editovat zdroj]
V hlavní oblasti hnízdění na ukrajinském pobřeží Černého a Azovského moře a přilehlých ostrovech bylo během sčítání v roce 1998 zaznamenáno 28 226 párů racků bělohlavých. [2]
Tah[editovat | editovat zdroj]
Podle kroužkovacích výsledků jsou racci bělohlaví z kolonií na ukrajinském pobřeží Černého moře víceméně stálí, také většina mladých ptáků zůstává na hnízdišti i v zimě. Přesto malá část ptáků v prvním roce života zaletuje dosti daleko jihozápadním směrem (Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Kypr, Řecko a Egypt) a severozápadním směrem (Polsko, Německo, Dánsko a Nizozemsko). Někteří z těchto ptáků pokračují ve svém putování Evropou i v druhém roce.[2]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Hnízdo umísťuje obvykle na zemi blízko vody, čímž se liší od racka středomořského, hnízdícího na útesech, v oblasti společného výskytu obou druhů. Hnízdění začíná v dubnu. Klade 2–3 vejce, na kterých sedí 27–31 dní.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Racek bělohlavý se živí přednostně rybami, zaletuje také na skládky odpadků.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b Rudenko, A.G. 2006. Migration of Pontic Gulls Larus cachinnans form ‘ponticus’ ringed in the south of Ukraine: a review of recoveries from 1929 to 2003. Waterbirds around the world. Eds. G.C. Boere, C.A. Galbraith & D.A. Stroud. The Stationery Office, Edinburgh, UK. pp. 553-559.. www.jncc.gov.uk [online]. [cit. 2008-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-10-24.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu racek bělohlavý na Wikimedia Commons - Galerie racek bělohlavý na Wikimedia Commons
