Heinrich Hertz: Porovnání verzí
odstaněna čárka před a značka: editace z Vizuálního editoru |
m Horst přesunul stránku Heinrich Rudolf Hertz na Heinrich Hertz: jednoznačně nejvýznamnější |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 3. 9. 2018, 14:46
Heinrich Rudolf Hertz | |
---|---|
Narození | 22. února 1857 Hamburk |
Úmrtí | 1. ledna 1894 (ve věku 36 let) Bonn |
Příčina úmrtí | sepse |
Místo pohřbení | Hřbitov v Ohlsdorfu |
Alma mater | Humboldtova univerzita (od 1878) Mnichovská univerzita Technická univerzita Drážďany Technická univerzita Mnichov Gelehrtenschule des Johanneums |
Povolání | fyzik, filozof, vynálezce a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | Kielská univerzita (od 1883) Technologický institut v Karlsruhe (od 1885) Univerzita v Bonnu (od 1889) |
Ocenění | Bressa Prize (1887) Matteucciho medaile (1888) La Cazeho cena Akademie věd (1889) Rumfordova medaile (1890) |
Nábož. vyznání | luteránství |
Choť | Elisabeth Hertz |
Děti | Mathilde Carmen Hertz Johanna Hertz |
Rodiče | Gustav Ferdinand Hertz |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Heinrich Rudolf Hertz (22. února 1857 Hamburk – 1. ledna 1894 Bonn) byl německý fyzik, který experimentálně ověřil Maxwellovy a Faradayovy teoretické předpoklady o šíření elektromagnetických vln, a tím odstartoval cestu k vývoji bezdrátového spojení.
Je po něm pojmenována jednotka pro frekvenci – Hz.
Život
Byl synem advokáta a senátora Gustava Ferdinanda Hertze. Mládí prožil v Hamburku. Po nástupu na místní techniku se rozhodl věnovat fyzice, a proto pokračoval ve studiích v Mnichově a Berlíně. V Berlíně byl žákem profesorů Kirchhoffa a Helmholtze. V roce 1880 získal doktorát a na tři roky se stal Helmholtzovým asistentem. Poté nastoupil jako docent fyziky v Kielu a v roce 1885 jako řádný profesor v Karlsruhe. V roce 1889 se stal v Bonnu nástupcem slavného Rudolfa Clausia. Tam také působil po zbytek svého života.
Jeho nejslavnějším pokusem byl praktický důkaz šíření elektromagnetických vln z roku 1887. Přestože jejich šíření předpověděl Maxwell už v roce 1872, nebylo do té doby experimentálně prokázáno.
Hertzova aparatura se skládala z obřího induktoru s jiskřištěm v jednom rohu místnosti a oscilátoru (dvou kovových koulí vzájemně vzdálených jen pětinu milimetru s připojeným kusem drátu coby anténou) ve druhém rohu. Po spuštění induktoru se objevily jiskry i na druhé aparatuře. Tím byl poprvé dokázán přenos elektromagnetických vln bez použití vodičů. Hertz dále dokázal i možnost nové vlny odrážet a lámat a tím prokázal, že mají stejný charakter jako světlo. Dalšími pokusy objevil fotoelektrický jev a katodové paprsky.
Sám své objevy považoval za akademickou záležitost, ale jeho pokračovatelé je postupně dovedli až do podoby dnešních sdělovacích prostředků. Kromě elektřiny se zabýval i pružností, pevností a fluorescencí látek. Ve třicátých letech 20. století byly jeho spisy v Německu veřejně páleny kvůli jeho židovskému otci.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Rudolf Hertz na Wikimedia Commons