Gioacchino Rossini: Porovnání verzí

Gioachino Rossini
Rodné jméno	Gioachino Antonio Rossini
Narození	29. února 1792 ; Pesaro
Úmrtí	13. listopadu 1868 (ve věku 76 let) ; Passy
Příčina úmrtí	kolorektální karcinom
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise (1868–1887); Santa Croce (od 1887); Grave of Rossini
Alma mater	Conservatorio Giovanni Battista Martini
Povolání	hudební skladatel
Manžel(ka)	Isabella Colbranová (1822–1837); Olympe Pélissier (1846–1868)
Významná díla	Lazebník sevillský; Popelka; Italka v Alžíru; Turek v Itálii; Cesta do Remeše
Ocenění	velkodůstojník Řádu čestné legie (1864); Řád za zásluhy v oblasti umění a věd; Řád sv. Stanislava
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 20. 6. 2016, 17:34

Gioacchino Antonio Rossini (29. února 1792 Pesaro – 13. listopadu 1868 Passy u Paříže) byl italský hudební skladatel. Proslul především jako autor oper, kterých vytvořil téměř 40 (nejznámější je Lazebník sevillský), ale tvořil též sakrální, instrumentální a komorní díla.

Život

Narodil se v Pesaru v hudební rodině jako jediný syn Giuseppe Rossiniho (1758–1839), který zaměstnání městského hráče na lesní roh kombinoval s prací inspektora řeznických krámů, a pěvkyně Anny, rozené Guidarini (1771–1827). Matka zpívala v divadle. Již od šesti let hrál u svého otce na triangl. To už rodina pobývala v Bologni, kam matka syna přivedla v době, kdy byl otec uvězněn za své sympatie k Napoleonovi. V mládí se učil hrát na cembalo a klavír. Od roku 1802 rodina pobývala v Lugo, v deseti letech již zpíval sólový part pro mezzosoprán v kostele a v roce 1805 také zpíval v divadelním představení, obsazen do role pro kastráty.

Od roku 1807 se učil hrát na violoncello a studoval na konzervatoři v Bologni. Tehdy si své křestní jméno upravil vynecháním písmene „v“ na unikátní Gioacchino. Jeho první opera byla uvedena v Benátkách, když mu bylo 18 let. V té době už měl za sebou úspěch s jednou kantátou. První jeho úspěšnou operou se v roce 1813 stala Tancredi s tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.

O dva roky později dostal finančně mimořádnou nabídku z Neapole: od roku 1815 tam vedl oba operní domy a byl povinen pro každý z nich napsat jednu operu ročně. V roce 1816 byla uvedena v Římě opera Lazebník sevillský, jejíž libreto vytvořil Pietro Sterbini podle hry, kterou napsal Beaumarchais. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o více než čtvrtstoletí dříve uvedl Giovanni Paisiello. Polovinu všech svých oper napsal právě v tomto období mezi lety 1815 a 1823. V kompozici oper mu byla (a je) vyčítána jistá povrchnost, která vyplývala především z nadprodukce.

Ve 20. letech 19. století žil intenzivním společenským životem. Přijímal pozvání do různých míst v Evropě (Vídeň, Londýn a další) i zámoří. Osobně podporoval šíření své hudby i na ulice mezi lid či do Ameriky (Mexiko, Jižní Amerika). V Neapoli se seznámil s operní zpěvačkou Isabellou Colbranovou, se kterou se v březnu roku 1822 oženil a roku 1837 rozvedl. Teprve po její smrti (†1845) se směl oženit se svou družkou Olympií Pélissierovou, a to 16. srpna 1846. Inspiroval novou módní vlnu, jak svou hudbou, tak dandyovským stylem oblékání a labužnictvím (dodnes je například hovězí steak s kouskem kachní paštiky označován tournedos á la Rossini).

Od roku 1824 působil jako hudební ředitel italského divadla v Paříži. O rok později zazněla při korunovaci francouzského krále Karla X. jeho první opera zkomponovaná na francouzské libreto, pod titulem Cesta do Remeše. V roce 1829 byla stejně uvedena i jeho poslední opera Vilém Tell. Kromě 39 převážně komických oper (tzv. opera buffa), které napsal během dvou desetiletí do roku 1829, skládal až do pozdního věku kantáty, overtury, duchovní hudbu, zvl. mše, instrumentální skladby a další hudební útvary.

Do Itálie se sice ještě vrátil (bydlel např. i ve Florencii), ale od roku 1855 pobýval až do konce svého života ve Francii, bydlel v Passy u Paříže.

Trpěl mnoha různými chorobami, dlouho bojoval s rakovinou a také pohlavními nemocemi, přesto se dožil vysokého věku. Zemřel během operace střev. Byl pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise, odkud byly roku 1887 jeho ostatky převezeny do chrámu Santa Croce ve Florencii, kde je umístěn také jeho epitaf.

Dílo

Opery (výběr)

Demetrio a Polibio – 1812
Hedvábný žebřík – 1812
Příležitost dělá zloděje – 1812
Italka v Alžíru – 1813
Pan Nevrlínek aneb Hazard se synem – 1813
Tancredi – 1813
Turek v Itálii – 1814
Alžběta, královna anglická – 1815
Torvaldo a Dorliska – 1815
Adina – 1816
Lazebník sevillský – 1816
Othello – 1816
Popelka – 1817
Straka zlodějka – 1817
Armida – 1818
Mojžíš v Egyptě – 1818
Hermiona – 1819
Eduard a Kristina – 1819
Jezerní paní – 1819
Mohamed Druhý – 1820
Matylda ze Shabranu – 1821
Zelmira – 1822
Semiramis – 1823
Cesta do Remeše (Il viaggio a Reims) - 1825
Obléhání Korintu – 1826
Ivanhoe – 1826
Hrabě Ory – 1828
Vilém Tell – 1829

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gioacchino Rossini na Wikimedia Commons
Gioachino Rossini na projektu Musopen

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Neověřeno}}{{Infobox - umělec}}
-'''Gioacchino Antonio Rossini''' ([[29. únor|29.&nbsp;únor]]a [[1792]] [[Pesaro]] – [[13. listopad]]u [[1868]] [[Paříž]]) byl [[Itálie|italský]] [[Hudba|hudební]] skladatel. Proslul především jako autor [[Opera|oper]], kterých vytvořil téměř&nbsp;40 (nejznámější je ''[[Lazebník sevillský]]''), ale&nbsp;tvořil též sakrální, instrumentální a&nbsp;komorní díla.
+'''Gioacchino Antonio Rossini''' ([[29. únor|29.&nbsp;únor]]a [[1792]] [[Pesaro]] – [[13. listopad]]u [[1868]] [[Passy (Seine)|Passy]] u&nbsp;[[Paříž]]e) byl [[Itálie|italský]] [[Hudba|hudební]] skladatel. Proslul především jako autor [[Opera|oper]], kterých vytvořil téměř&nbsp;40 (nejznámější je ''[[Lazebník sevillský]]''), ale&nbsp;tvořil též sakrální, instrumentální a&nbsp;komorní díla.
 == Život ==
-Narodil se&nbsp;v&nbsp;Pesaru v&nbsp;hudební rodině jako jediný syn Giuseppe Rossiniho (1758–1839), který zaměstnání městského hráče na&nbsp;[[lesní roh]] kombinoval s&nbsp;prací inspektora řeznických krámů, a&nbsp;pěvkyně Anny, rozené Guidarini (1771–1827). Matka [[Zpěv|zpívala]] v&nbsp;[[Divadlo|divadle]]. Již od&nbsp;šesti let hrál u&nbsp;svého otce na&nbsp;[[triangl (hudební nástroj)|triangl]]. To už&nbsp;rodina pobývala v&nbsp;[[Bologna|Bologni]], kam matka syna přivedla v&nbsp;době, kdy byl otec uvězněn za&nbsp;své sympatie k&nbsp;[[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi]]. V&nbsp;mládí se&nbsp;učil hrát na [[cembalo]] a&nbsp;[[klavír]]. Od&nbsp;roku&nbsp;[[1802]] rodina pobývala v&nbsp;Lugo, v&nbsp;deseti letech již zpíval sólový part pro&nbsp;[[mezzosoprán]] v&nbsp;[[kostel]]e a&nbsp;v&nbsp;roce&nbsp;[[1805]] také zpíval v&nbsp;divadelním představení, obsazen do&nbsp;role pro&nbsp;[[kastrát]]y.
+Narodil se&nbsp;v&nbsp;Pesaru v&nbsp;hudební rodině jako jediný syn Giuseppe Rossiniho (1758–1839), který zaměstnání městského hráče na&nbsp;[[lesní roh]] kombinoval s&nbsp;prací inspektora řeznických krámů, a&nbsp;pěvkyně Anny, rozené Guidarini (1771–1827). Matka [[Zpěv|zpívala]] v&nbsp;[[Divadlo|divadle]]. Již od&nbsp;šesti let hrál u&nbsp;svého otce na&nbsp;[[triangl (hudební nástroj)|triangl]]. To už&nbsp;rodina pobývala v&nbsp;[[Bologna|Bologni]], kam matka syna přivedla v&nbsp;době, kdy byl otec uvězněn za&nbsp;své sympatie k&nbsp;[[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi]]. V&nbsp;mládí se&nbsp;učil hrát na [[cembalo]] a&nbsp;[[klavír]]. Od&nbsp;roku&nbsp;[[1802]] rodina pobývala v&nbsp;Lugo, v&nbsp;deseti letech již zpíval sólový part pro&nbsp;[[mezzosoprán]] v&nbsp;[[kostel]]e a&nbsp;v&nbsp;roce&nbsp;[[1805]] také zpíval v&nbsp;divadelním představení, obsazen do&nbsp;role pro&nbsp;[[Kastrace#Kastr.C3.A1ti_v_hudb.C4.9B|kastráty]].
-Od&nbsp;roku&nbsp;[[1807]] se&nbsp;učil hrát na&nbsp;[[violoncello]] a&nbsp;studoval na&nbsp;[[konzervatoř]]i v&nbsp;Bologni. Tehdy si&nbsp;své [[křestní jméno]] upravil vynecháním písmene „v“ na&nbsp;unikátní ''Gioacchino''. Jeho první opera byla uvedena v&nbsp;[[Benátky|Benátkách]], když mu bylo&nbsp;18&nbsp;let. V&nbsp;té době už&nbsp;měl za&nbsp;sebou úspěch s&nbsp;jednou [[Kantáta|kantátou]]. První jeho úspěšnou operou se&nbsp;v&nbsp;roce&nbsp;[[1813]] stala ''[[Tancredi]]'' s&nbsp;tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.
+Od&nbsp;roku&nbsp;[[1807]] se&nbsp;učil hrát na&nbsp;[[violoncello]] a&nbsp;studoval na&nbsp;[[konzervatoř]]i v&nbsp;Bologni. Tehdy si&nbsp;své [[Rodné jméno|křestní jméno]] upravil vynecháním písmene „v“ na&nbsp;unikátní ''Gioacchino''. Jeho první opera byla uvedena v&nbsp;[[Benátky|Benátkách]], když mu bylo&nbsp;18&nbsp;let. V&nbsp;té době už&nbsp;měl za&nbsp;sebou úspěch s&nbsp;jednou [[Kantáta|kantátou]]. První jeho úspěšnou operou se&nbsp;v&nbsp;roce&nbsp;[[1813]] stala ''[[Tancredi]]'' s&nbsp;tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.
 O&nbsp;dva roky později dostal finančně mimořádnou nabídku z&nbsp;[[Neapol]]e: od&nbsp;roku&nbsp;[[1815]] tam vedl oba operní domy a&nbsp;byl povinen pro&nbsp;každý z&nbsp;nich napsat jednu operu ročně. V&nbsp;roce&nbsp;[[1816]] byla uvedena v&nbsp;[[Řím]]ě opera ''[[Lazebník sevillský]]'', jejíž libreto vytvořil [[Pietro Sterbini]] podle hry, kterou napsal [[Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais|Beaumarchais]]. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o&nbsp;více než čtvrtstoletí dříve uvedl [[Giovanni Paisiello]]. Polovinu všech svých oper napsal právě v&nbsp;tomto období mezi&nbsp;lety&nbsp;[[1815]] a&nbsp;[[1823]]. V&nbsp;kompozici oper mu byla (a&nbsp;je) vyčítána jistá povrchnost, která vyplývala především z&nbsp;nadprodukce.[[Soubor:Mayer, Léopold Ernest (1817-ca. 1865) & Pierson, Pierre Louis (1822-1913) - Gioacchino Rossini.jpg|thumb|[[Pierre Louis Pierson|Mayer et&nbsp;Pierson]]: Gioacchino Rossini]]
@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 Od&nbsp;roku [[1824]] působil jako&nbsp;hudební ředitel italského divadla v&nbsp;Paříži. O&nbsp;rok později zazněla při&nbsp;korunovaci [[Francie|francouzského]] krále [[Karel X.|Karla&nbsp;X.]] jeho první [[opera]] zkomponovaná na&nbsp;[[Francouzština|francouzské]] libreto, pod&nbsp;titulem '''Cesta do&nbsp;Remeše'''. V&nbsp;roce&nbsp;[[1829]] byla stejně uvedena i&nbsp;jeho poslední opera [[Vilém Tell (Rossini)|Vilém Tell]]. Kromě 39&nbsp;převážně komických oper (tzv.&nbsp;''opera buffa''), které napsal během dvou desetiletí do&nbsp;roku [[1829]], skládal až&nbsp;do&nbsp;pozdního věku [[Kantáta|kantáty]], [[Overtura|overtury]], duchovní hudbu, zvl.&nbsp;[[Mše (hudební skladba)|mše]], instrumentální skladby a&nbsp;další hudební útvary.
-Do&nbsp;Itálie se&nbsp;sice ještě vrátil (bydlel např.&nbsp;i&nbsp;ve&nbsp;[[Florencie|Florencii]]), ale&nbsp;od&nbsp;roku&nbsp;[[1855]] pobýval až&nbsp;do&nbsp;konce svého života ve&nbsp;Francii, bydlel v&nbsp;Possy u&nbsp;Paříže.
+Do&nbsp;Itálie se&nbsp;sice ještě vrátil (bydlel např.&nbsp;i&nbsp;ve&nbsp;[[Florencie|Florencii]]), ale&nbsp;od&nbsp;roku&nbsp;[[1855]] pobýval až&nbsp;do&nbsp;konce svého života ve&nbsp;Francii, bydlel v&nbsp;[[Passy (Seine)|Passy]] u&nbsp;Paříže.
-Trpěl mnoha různými [[choroba]]mi, mj.&nbsp;[[Pohlavní choroba|pohlavními]], přesto se&nbsp;dožil vysokého věku. Zemřel během operace střev. Byl pohřben na&nbsp;pařížském hřbitově Père-Lachaise, odkud byly roku&nbsp;1887 jeho ostatky převezeny do&nbsp;chrámu Santa Croce ve&nbsp;Florencii, kde je umístěn také jeho [[epitaf]].
+Trpěl mnoha různými [[Nemoc|chorobami]], dlouho bojoval s&nbsp;rakovinou a také [[Sexuálně přenosná nemoc|pohlavními nemocemi]], přesto se&nbsp;dožil vysokého věku. Zemřel během operace střev. Byl pohřben na&nbsp;pařížském [[Hřbitov Père-Lachaise|hřbitově Père-Lachaise]], odkud byly roku&nbsp;1887 jeho ostatky převezeny do&nbsp;chrámu [[Santa Croce (Florencie)|Santa Croce]] ve&nbsp;[[Florencie|Florencii]], kde je umístěn také jeho [[epitaf]].
 == Dílo ==