Pavel Stránský ze Záp: Porovnání verzí
úprava š|různé významy |
→Životopis: dolpnění dat týkajících se života v Litoměřicích a v polské Toruni, /Dílo/ doplnění faktografie vydání, rozšíření citace, význam pro češtinu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
== Životopis == |
== Životopis == |
||
Studoval v [[Praha|Praze]] na artistické fakultě [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]], kde se roku [[1607]] stal bakalářem a roku [[1608]] mistrem svobodných umění. Od roku [[1609]] působil jako děkan v [[Litoměřice|Litoměřicích]]. Brzy nato ([[1610]]) se oženil s majetnou vdovou Kateřinou Zlatohlávkovou a stal se městským písařem v Litoměřicích. |
Studoval v [[Praha|Praze]] na artistické fakultě [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]], kde se roku [[1607]] stal bakalářem a roku [[1608]] mistrem svobodných umění. Od roku [[1609]] působil jako děkan v [[Litoměřice|Litoměřicích]]. Brzy nato ([[1610]]) se oženil s majetnou vdovou Kateřinou Zlatohlávkovou a stal se městským radním a písařem v Litoměřicích. |
||
Roku [[1614]] se stal [[Konšel|konšelem]] v Litoměřicích. Roku [[1618]] se účastnil [[Protestantismus|protestantského]] sněmu v [[Broumov]]ě. |
Roku [[1614]] se stal [[Konšel|konšelem]] v Litoměřicích. Roku [[1618]] se účastnil [[Protestantismus|protestantského]] sněmu v [[Broumov]]ě. |
||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
Povstání českých stavů se neúčastnil, proto mohl vykonávat funkci konšela i v letech [[1620]]–[[1625]]. Po vydání [[generální pardon|generálního pardonu]] byl odsouzen ke ztrátě čtyř šestin majetku a poté, co odmítl přestoupit na [[Katolická víra|katolickou víru]], byl vypovězen z [[Česko|Čech]] ([[1627]]). Odešel s celou svojí rodinou, následován dalšími litoměřickými měšťany. Měsíc po jejich odchodu údajně zbylo v Litoměřicích 165 prázdných domů. Marně se pak snažil vymoci zpět zbytky svého litoměřického majetku. |
Povstání českých stavů se neúčastnil, proto mohl vykonávat funkci konšela i v letech [[1620]]–[[1625]]. Po vydání [[generální pardon|generálního pardonu]] byl odsouzen ke ztrátě čtyř šestin majetku a poté, co odmítl přestoupit na [[Katolická víra|katolickou víru]], byl vypovězen z [[Česko|Čech]] ([[1627]]). Odešel s celou svojí rodinou, následován dalšími litoměřickými měšťany. Měsíc po jejich odchodu údajně zbylo v Litoměřicích 165 prázdných domů. Marně se pak snažil vymoci zpět zbytky svého litoměřického majetku. |
||
Žil v [[Pirna|Perně]], odkud byl roku [[1631]] luteránským knězem vypovězen. Poté žil v [[Drážďany|Drážďanech]], [[Lipsko|Lipsku]], až se usadil v [[Polsko|polské]] [[Toruň|Toruni]] (patrně okolo roku [[1635]]), kde se stal profesorem ([[1647]]) a později i vizitátorem tamního gymnázia. |
Žil v [[Pirna|Perně]], odkud byl roku [[1631]] luteránským knězem vypovězen. Poté žil v [[Drážďany|Drážďanech]], [[Lipsko|Lipsku]], až se usadil v [[Polsko|polské]] [[Toruň|Toruni]] (patrně okolo roku [[1635]]), kde se stal profesorem ([[1647]]) a později i vizitátorem tamního evangelického gymnázia. |
||
Zemřel v Toruni v únoru 1657 a byl pochován na hřbitově toruňského kostela sv. Jiří. |
|||
== Dílo == |
== Dílo == |
||
* '''''Respublica Bojema''''' - ''O státě českém'' ([[1634]]), latinský spis, psaný encyklopedickým způsobem. Podal zde celkový výklad o [[Česko|českém]] království před rokem [[1620]]. Kniha je |
* '''''Respublica Bojema (Respublica Bohemiae)''''' - ''O státě českém (Český stát)'' (Elzevir [[1634]], 1643, 1648, Roth-Scholtz 1713 Amsterdam), latinský spis, psaný encyklopedickým způsobem. Podal zde celkový výklad o [[Česko|českém]] království před rokem [[1620]]. Kniha je psána v duchu tolerantní, snášenlivé, svobodymyslné České konfese (na rozdíl od německého luteránství - viz azyl v Perně). V Čechách vyšlo dílo nejprve německy, přeložené a rozšířené v letech [[1792]] až 1803 Ignácem Cornovou do sedmi svazků. Český překlad vydal až v roce [[1893]] Em. Tonner a byl znovu vydán 1913. Výborný novodobý překlad z latiny vydal k posile víry Čechů v těžkých dobách 1939, 1940 Boh. Ryba. Některé jeho myšlenky i dnes znějí současně: „Čech po většině s obdivem následuje všecko cizí, kdežto, co doma ve vlasti vzniká, posuzuje povýšeně a pohrdlivě, touží míti co nejvíce druhů v neštěstí i ve štěstí, nesnáší přísnější kázeň a obvzláště porobu, pocit křivdy těžko odkládá z mysli,... nemá nedostatek důvtipu a soudnosti, jako spíše trpělivosti, k nepřátelství se stejně pomalu odhodlává jako je pomalu odkládá, ve válečné službě se jeví zprvu takřka neučelivým, ale potom neobyčejně obratným a nebojácným, mezi jinojazyčnými druží se raději s Francouzi, Brity, Italy a Uhry nežli s ostatními, Poláky však pro jazykovou blízkost pokládá za bratry. “ |
||
* '''''Okřik''''' (''Proti hostinským, v Čechách se do kostelů tlačícím jazykům |
* '''''Okřik''''' (''Proti hostinským, v Čechách se do kostelů tlačícím jazykům '''Na nedbalého Čecha učiněný okřik''', jež léta Páně 1618 sepsal přirozeného jazyka svého milovný Čech Sanctius LaMprus'') - spis na obranu českého jazyka zůstal jen v rukopise a byl objeven a otištěn až r. 1910. Dílo podepsal pseudonymem vzniklým záměnou pořadí písmen latinské verze svého jména M. Paulus Strancius). Spis svou vroucností k češtině je srovnatelný s Blahoslavovou Filipikou a Obranami Žerotína, Balbina i díly Komenského. Vydán také v Praze roku 1953 pod názvem ''Český stát - Okřik'' |
||
== Zajímavost == |
== Zajímavost == |
Verze z 16. 6. 2016, 12:38
Pavel Stránský ze Záp | |
---|---|
Narození | 1583 Zápy |
Úmrtí | 18. února 1657 (ve věku 73–74 let) Toruň |
Povolání | spisovatel, politik, právník, pedagog, písař, básník a historik |
Témata | školství, administrativa, obecní samospráva, poezie, topografie, historiografie a náboženská emigrace |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pavel Stránský ze Záp, ze Zápské Stránky nebo jen ze Stránky (asi leden 1583, Zápy – únor 1657, Toruň) byl český exulantský spisovatel.
Životopis
Studoval v Praze na artistické fakultě Karlovy univerzity, kde se roku 1607 stal bakalářem a roku 1608 mistrem svobodných umění. Od roku 1609 působil jako děkan v Litoměřicích. Brzy nato (1610) se oženil s majetnou vdovou Kateřinou Zlatohlávkovou a stal se městským radním a písařem v Litoměřicích.
Roku 1614 se stal konšelem v Litoměřicích. Roku 1618 se účastnil protestantského sněmu v Broumově.
Povstání českých stavů se neúčastnil, proto mohl vykonávat funkci konšela i v letech 1620–1625. Po vydání generálního pardonu byl odsouzen ke ztrátě čtyř šestin majetku a poté, co odmítl přestoupit na katolickou víru, byl vypovězen z Čech (1627). Odešel s celou svojí rodinou, následován dalšími litoměřickými měšťany. Měsíc po jejich odchodu údajně zbylo v Litoměřicích 165 prázdných domů. Marně se pak snažil vymoci zpět zbytky svého litoměřického majetku.
Žil v Perně, odkud byl roku 1631 luteránským knězem vypovězen. Poté žil v Drážďanech, Lipsku, až se usadil v polské Toruni (patrně okolo roku 1635), kde se stal profesorem (1647) a později i vizitátorem tamního evangelického gymnázia.
Zemřel v Toruni v únoru 1657 a byl pochován na hřbitově toruňského kostela sv. Jiří.
Dílo
- Respublica Bojema (Respublica Bohemiae) - O státě českém (Český stát) (Elzevir 1634, 1643, 1648, Roth-Scholtz 1713 Amsterdam), latinský spis, psaný encyklopedickým způsobem. Podal zde celkový výklad o českém království před rokem 1620. Kniha je psána v duchu tolerantní, snášenlivé, svobodymyslné České konfese (na rozdíl od německého luteránství - viz azyl v Perně). V Čechách vyšlo dílo nejprve německy, přeložené a rozšířené v letech 1792 až 1803 Ignácem Cornovou do sedmi svazků. Český překlad vydal až v roce 1893 Em. Tonner a byl znovu vydán 1913. Výborný novodobý překlad z latiny vydal k posile víry Čechů v těžkých dobách 1939, 1940 Boh. Ryba. Některé jeho myšlenky i dnes znějí současně: „Čech po většině s obdivem následuje všecko cizí, kdežto, co doma ve vlasti vzniká, posuzuje povýšeně a pohrdlivě, touží míti co nejvíce druhů v neštěstí i ve štěstí, nesnáší přísnější kázeň a obvzláště porobu, pocit křivdy těžko odkládá z mysli,... nemá nedostatek důvtipu a soudnosti, jako spíše trpělivosti, k nepřátelství se stejně pomalu odhodlává jako je pomalu odkládá, ve válečné službě se jeví zprvu takřka neučelivým, ale potom neobyčejně obratným a nebojácným, mezi jinojazyčnými druží se raději s Francouzi, Brity, Italy a Uhry nežli s ostatními, Poláky však pro jazykovou blízkost pokládá za bratry. “
- Okřik (Proti hostinským, v Čechách se do kostelů tlačícím jazykům Na nedbalého Čecha učiněný okřik, jež léta Páně 1618 sepsal přirozeného jazyka svého milovný Čech Sanctius LaMprus) - spis na obranu českého jazyka zůstal jen v rukopise a byl objeven a otištěn až r. 1910. Dílo podepsal pseudonymem vzniklým záměnou pořadí písmen latinské verze svého jména M. Paulus Strancius). Spis svou vroucností k češtině je srovnatelný s Blahoslavovou Filipikou a Obranami Žerotína, Balbina i díly Komenského. Vydán také v Praze roku 1953 pod názvem Český stát - Okřik
Zajímavost
Jméno Pavla Stránského bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
Odkazy
Literatura
- Ernest Denis, Čechy po Bílé hoře, I, 4, Praha 1931
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Stránský ze Záp na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Stránský ze Záp
- Pavel Stránský ze Záp – na stránkách obce Zápy